Emoční inteligence (2) - Reakční systém

Emoce byly dlouhou dobu považovány za něco, co v moderní společnosti nemá místo a je třeba to potlačovat. Jak se ale prohlubovaly naše znalosti lidského jednání, zjistilo se, že emoce v něm hrají nezastupitelnou úlohu. Nelze je potlačit. Pokud se o to budete snažit, přinese vám to spíše problémy než užitek.

Jak se nenechat ovlivnit emocemi? 

Smiřte se se svými emocemi! Tak by mohlo znít základní poselství dnešního článku. Uvědomte si, že vaše prožívání ve všech směrech ovlivňují emoce. Vytváří rámec, prostřednictvím kterého se díváme na svět. Velkou část 20. století jsme vynášeli do výšin rozum a emoce se snažili potlačit. Jenže, jak uvádí mimo jiné B. Fay, objektivní reality (tj. světu bez emocí) prakticky nelze dosáhnout.

Základní úloha emocí

Emoce nám pomáhají v našem odhadování okolí a rozhodování.

To je jejich základní úloha. Oproti rozumu, který se snaží v podstatě o totéž, mají emoce jednoznačnou výhodu – rychlost. Vývojem jsme získali velmi složitý a propracovaný reakční systém. Však si vzpomeňte, jak rychle jste zareagovali, když vás posledně někdo vylekal. Uvádí se, že reakční doba negativních emocí je asi 120 milisekund. Tento systém i dnes zvyšuje vaše šance na přežití.

Významnou roli hrají emoce ve třech oblastech:

  1. Pomoc v životu nebezpečných situacích. Jak jsem již zmínil, emoční reakce je mnohem rychlejší než rozumová. Podle situace se můžeme bránit buď vyhnutím, útěkem, strnutím, útokem či obranou.
  2. Plánování a rozhodování. Pokud něco plánujeme, cítíme při představě alternativ různé emoce. Ty nám pak pomáhají vybrat tu správnou. Nebo také tu špatnou, pokud příliš přemýšlíme nad tím, zda ženu oslovit nebo ne.
  3. Komunikace. Zde se opět dostáváme k řeči těla. Naše naladění, ale i postoj k protějšku se u většiny lidí promítá do řeči těla. Druhá strana pak vše pochopitelně vnímá. Úplně přesně to ale bohužel nefunguje a často dochází k dezinterpretacím. Ženy mají v tomto bodě většinou výhodu.

Emoce vždy cítíte v konkrétním okamžiku, a to i když přemýšlíte o budoucnosti. Tedy pokud budete přemýšlet o svém obtížném vystoupení, které máte za týden, pravděpodobně se vás zmocní úzkost již nyní. To nám dává možnost s onou emocí pracovat, k čemuž se dostaneme později. Nyní je pro nás důležitá klasifikace emocí.

Různí lidé cítí stejnou situaci různě. Je to tím, že již od útlého dětství si náš mozek zaznamenává všechny situace, do kterých jsme se dostali, a přiřazuje k nim určité emoce. Takto klasifikované prožitky nám pak umožňují velmi rychle reagovat a orientovat se v okolním světě. Proces probíhá nevědomě, na dané zážitky si vůbec nemusíme vzpomínat (nebo je můžeme vytěsňovat a potlačovat, pokud byly velmi nepříjemné). Emocionální stopa je však vždy přítomna, a pokud se dostaneme do podobné či stejné situace znovu, mozek danou emoci vyvolá.

Nyní se vrátíme k úzkosti z vystoupení. Existují lidé, a není jich málo, kteří sice také prožívají nervozitu při vystoupení na veřejnosti, ale jejich touha či radost ze sebeprezentace je mnohem silnější. Ve výsledku se tedy na své vystoupení těší. Prací se svými emocemi můžete docílit stejného výsledku. Spousta negativních emocí omezujících vás v rozletu lze odbourat, když víte, jak na to.

Zpracování a prezentace emocí

Klíčem k uvědomění si svých emocí a schopnosti s nimi pracovat je rozlišení na tzv. „low road“ a „high road“ zpracovávání emocí.

„Low road“ je prvotní rychlé zpracování, které má na starosti jádro mozkového kmene, amygdala a limbický systém. Je to plně automatizovaný proces, který rozhodně nechceme měnit.

„High road“ je myšlenkové zpracování emocí, o které se stará mozková kůra. Evolučně je mladší, než „low road“. V podstatě bychom mohli říci, že zpracování „high road“ doplňuje a ovlivňuje prvotní hodnocení. Za to, že nemrštíme kamenem po hlučném sousedovi, přestože jsme vzteky bez sebe a máme na to obrovskou chuť, může právě „high road“ zpracování.

Uvědomme si tedy, že nelze zabránit tomu, aby v nás nějaký podnět vyvolal reakci. Můžeme ale ovlivnit, jak s touto reakcí naložíme. Základní nástroje, jak se svými emocemi zacházet, jsme při tom dostali v dětství. Identifikovali jsme jednotlivé emoce pomocí pojmenování lidí v okolí („Vidím, že máš z toho dárku radost.“) a zároveň jsme se naučili pocity přiměřeně vyjadřovat dle konkrétních situací. Projevy můžeme zesilovat, zeslabovat, neutralizovat či zamaskovat.

  • Emoce zesilujeme, pokud z toho máme nějaký prospěchu (byť sociální). Malé dítě předstírá radost z dárku, o který nestálo, žena předstírá něco jiného.
  • Zeslabujeme nejčastěji zlost, a to z toho důvodu, že by nás za plné projevení mohl stihnout trest (vyhazov z práce, rozchod s přítelkyní, žaloba od souseda trefeného kamenem…).
  • Neutralizace je typická pro Japonce. Její podstatou je, že emoci vůbec nedáme najevo.
  • Zamaskování je zase typické pro nás. Jednu emoci nahradíme jinou. Cítíme hněv, ale raději se usmíváme

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora deliqat

    velice zajímavé téma...popřemýšlím o koupi nějaké literatury[S03]

    Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora History

    Hezký článek, mám pár otázek.

    Protože je to emoční jednání rychlejší než rozumové, je tedy jisté, že vždy bude na člověku vidět alespoň na zlomek času jeho skutečný pocit? Příklad: Holka odmítne kluka, kterého to vnitřně zarmoutí, ale protože chce vypadat lhostejně, bude se jen usmívat, že je to v pohodě. Je možné z pohledu dívky jeho emoční reakci zaznamenat dřív, než jí zakryje rozumovou?

    Dál k příkladu. Když nás něco zklame, dostaví se ta negativní emoce. Prakticky od narození až do jistého věku nemáme potřebu to zakrývat. Tím, že se v pokročilém věku naučíme brát např. rozchody klidně znamená co? Že změníme emoce, které máme vymezené pro tyhle chvíle, nebo že se naučíme rychleji jednat rozumem?

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora RaShCZ

      1) Ano. Pokud to toho kluka skutečně zarmoutí a ti dva jsou spolu, holka to většinou pozná.

      2) To znamená, že upravíme svoje "high road" zpracování. Podnět v tobě vždy vyvolá reakci. A je vysoce pravděpodobné, že jeden konkrétní podnět v tobě během období od konce puberty do stáří bude vyvolávat stále tu samou emoci. Rozdíl je v tom, jak ji zpracuješ (viz možnosti na konci článku).

      Reaguj na tento komentář