Jak nás ovlivňují masová média

Spousta lidí nadává na současná masová média. Údajně ovlivňují vkus žen, dělají z mužů neschopné kleštěnce, přinášejí samé negativní zprávy či jsou příčinou sebevražd. V tomto článku se dozvíte, jak tomu skutečně je.

Do jaké míry nás ovlivňují média? 

Bez masových médií si již nedokážeme představit současný život. Každý z nás někdy četl noviny, poslouchal rádio, sledoval televizi či se díval na internet. A stejně jako každá jiná činnost nás i sledování médií ovlivňuje. Přemýšlíme nad tím, co se událo, co se kde děje, vyvolává to v nás emoce. Hovoříme s ostatními o tom, jak se nám líbil daný film, stahujeme písničky, které jsme slyšeli v rádiu, proklínáme reklamy.

Pravdou je, že různá média na nás působí různě, i když nám mohou podávat jednu a tutéž informaci. U soukromých stanic a titulů je primárním účelem maximalizace zisku. A protože zisk soukromých titulů je téměř výhradně tvořen prodejem reklamy, je cílem každého média získat co nejvíce potenciálních příjemců této reklamy, tedy nejvíce diváků. Toho média docilují agresivním stylem vyjadřování.

Před několika dny jsem náhodou shlédl kousek pořadu Víkend na TV Nova. V reportáži o mravencích jsem se dozvěděl, že to jsou zabijácká a rozpínavá stvoření, která ze všeho nejraději likvidují své sousedy. Údajně, kdyby měli k dispozici atomovku, vyvraždili by celý svět.

Myslíte, že by takovou reportáž odvysílala ČT1?

Jedno ze základních rozdělení médií dělí média na seriózní a bulvární dle způsobu, jakým nakládají s informacemi. Seriózní média, mezi které se u nás řadí například programy ČT, MF Dnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Český rozhlas či Aktuálně.cz kladou důraz na pravdivou a přesnou interpretaci informací. Bulvární média, tedy například TV Nova, Prima, Blesk, Super, Fajn rádia či Novinky.cz kladou důraz na zábavnost informací, pravdivost je až na druhém místě.

Příjemce médií má tedy vždy možnost volby mezi seriózním a bulvárním médiem, přičemž statistiky jasně ukazují, že většina příjemců dává přednost bulvárním médiím. Proč? Inu, protože jsou zábavná, protože dokážou v příjemci vyvolat mnoho emocí, a to především záporných. Divák Televizních novin na TV Nova hltá rozmlácená auta, krev a vyjádření lidí o nepopsatelné hrůze. Divák Událostí na ČT1 a ČT24 vidí autonehodu, vyjádření o možných příčinách a vliv nehody na další omezení provozu.

Proč jsou zprávy plné negativních zpráv vyvolávající špatnou náladu? Důvod je jediný – sledujete špatný program, čtete špatné noviny, posloucháte špatné rádio či sledujete špatné stránky. Nemá cenu myslet na krev půl hodiny po Televizních novinách, má cenu vzít do ruky ovladač a změnit kanál.

Filmy a seriály

Stejně jako u televizních stanic i většina filmů má primárně za cíl vydělat všem zúčastněným peníze. V žádném případě nejde o to co nejvěrněji postihnout realitu, jde o to agresivně útočit, vyvolávat emoce, prodávat práva k vysílání či kopie na DVD.

Přestože u filmů je často rozeznatelné, že se ve skutečnosti takový příběh nemůže stát, najdou se některé snímky, které se tváří na první pohled reálně. Ať již tím, že jsou inspirovanou skutečnou událostí, což se samozřejmě neopomene uvést v úvodních titulcích, nebo zkrátka tím, jak působí na příjemce. Právě do této kategorie spadají velmi často romantické filmy. Žena, která si romantickými filmy stále nahrazuje vlastní potřebu lásky, se postupně stává pro běžný partnerský život nepoužitelná, protože předpokládá u mužů vlastnosti, kterými jednoduše nedisponují.

Nicméně je nutno dodat, že většina diváků takových filmů konfrontuje to, co vidí, se svým osobním názorem a se svými zkušenostmi. Takže na ně film kromě ztraceného času prakticky nemá žádný vliv.

U seriálů je situace podobná. Vyjma mýdlové opery (Esmeralda, Ordinace, Ošklivka, ale i Ulice) se jen stěží může stát, že by někdo zaměňoval skutečný svět s tím televizním.

A co na to my?

Vidíme, že média nás mohou ovlivnit pouze do té míry, jakou jsme sami ochotni připustit. Máme možnost volby. Stát nám garantuje veřejnoprávní televizi i rozhlas, který neútočí na naše emoce v takové míře jako soukromá média. Na novinovém stánku naleznete spoustu seriózních novin, na internetu také. Můžeme si dokonce vybrat i film, na který se podíváme. Díky výborné stránce CSFD.cz dokonce lze z hodnocení ostatních zjistit, zda daný film či seriál vůbec stojí za zhlédnutí.

Tak na co si stěžujeme? Pokud je nějaká žena natolik zblblá romantickými komediemi, je to pouze její chyba. Ona si vzala ovladač a stiskla tlačítko. Ona dala své peníze za produkty z reklamy. A ona taky bude nést důsledky tohoto jednání.

Takže až si vám někdo bude opět stěžovat, jak je ten svět zkažený, pošlete ho raději do… internetových vod přečíst si tento článek. 

Komentáře

Příklad
 od autora Moon

    Ten příklad s rozdílem podání autonehody mezi TV Nova a CT1 je opravdu jednoznačný.
    A já jsem se ještě loni divil, proč moje babička je plná strachu, když si chci v létě vyjet na motorce. [S04]

    A co se týče Novinek, posl. dobou mi připadá, že na titulní stránku dávají čím dál větší extrémy.

    Reaguj na tento komentář
    Re: Příklad
     od autora Hunter

      Špatný je, že když se podívám na zprávy na Nově, tak mám možná několik minut pocit neštěstí a zmaru.
      Když se podívám na komentované zpravodajství na ČT24, tak mám takový pocit ještě několik hodin či dní, protože tam ti řeknou nejen co se stalo, ale i proč, a proč se to k lepším nikdy nezmění, a že to spíš bude jen horší (a teď nemyslím ty nehody, ale třeba politika, ekonomika atd.).

      A mužům by snad pomohlo se na ty romantické filmy dívat taky.

      Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora HS

    Clanek mi prijde zbytecne natazeny, vse by se dalo shrnout do jednoho maximalne dvou odstavcu. V clanku me naopak chybi co delat s temi, co tomu podlehli a jsou z toho zblbli.

    Reaguj na tento komentář
nikolajn
 od autora nikolajn

    nicméně média, stejně jako jakákoli jiná procedura založená na principu volného trhu, mají jednu obrovskou slabinu: jsou závislá právě na svých příjemcích, tedy na "nás", když už je tu užito ono ideologické zájmeno. "My" jsme ti, kdo dávají médiím život a kdo rozhoduje o jejich formátu, stejně jako o formátu jakéhokoli jiného výrobku. A nesmírná výhoda demokracie je v tom, že pokud by se lidem média nelíbila, stačí udělat tu nejjednodušší věc na světě - ignorovat je. A ona skončí. Téměř ihned. Stačí mírný pokles sledovanosti, a ihned dochází k personálním změnám v médiích. Pokud by sledovanost klesla třeba o polovinu, je to jejich konec. A tak je to se vším - s výrobky, filmy, celou kulturou. Média nedělají nás, ale my je. A bylo by třeba položit si palčivou otázku: není to snad tak, že lidé to chtějí? Že touží po násilí, touží po skandálech, touží nalezát oběti pro uspokojení té pro člověka nejspecifičtější tužby, tužby soudit, a být souzen, trestat, a být trestán, trpět, a způsobovat utrpení... to je to, co nám média dávají, a co chceme, po čem v hlubině své duše nejvíce toužíme. Proto bude bulvární plátek vždy mnohem víc čten než Homér. Protože to chceme. A kdyby nám to všechno komerční, pokleslé a bezvýznamé ze života zmizelo, nevěděli bychom, co si vlastně s životem počít - zbyla by nám už totiž jen nekonečná příroda a nejskvělejší výtvory lidského ducha. Ani jedno nikdy nikoho nezajímalo.

    PS: - nutno dodat, že ČT 1 s pořady jako Tančící hvězdy už taky nelze považovat za příliš veřejnoprávní.

    PS 2: - je tento článek nějak koncepčně spojen s tématikou svádění, nebo je to jen momentální výbuch vzteku? [S07]

    Reaguj na tento komentář
    Re: nikolajn
     od autora RaShCZ

      Narážíš na jeden ze základních problémů mediálních studií. Modelují posluchači média nebo média modelují posluchače? Rozhodně to není tak jednoduché, jak jsi to popsal. Existují na toto téma dvě sféry náhledů - mediocentrický a sociocentrický - podle toho, ke které variantě se kloní. Ale podrobněji to rozebírat nebudu, to by už opravdu bylo na jiný web.

      ad 1: Myslím si, že si špatně vykládáš pojem "veřejnoprávní". ČT musí ze zákona nabídnout obsah všem skupinám obyvatelstva. Zábavní masové pořady do tohoto spektra patří.

      ad 2: Podle mě patří do tématiky vztahů. Protože podle toho, na co se žena dívá (a o čem tedy mluví) můžeš odhadovat její intelekt a potenciální vhodnost či nevhodnost pro vztah. Kromě toho jsem se často setkával s názory, že z nás televize dělá kdovíco (jak ostatně píšu v článku). O výbuch vzteku rozhodně nejde, spíše jsem chtěl přemýšlejícím čtenářům nabídnout i něco, co se jinde takto bez servítek nedozvědí.

      Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora History

    Koukám, že si to ze sebe potřeboval dostat [S04] Jak často takovou holku/ženu potkáš? Jak se dá zjistit míra její naivity o vlastnostech chlapů?

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora RaShCZ

      Viz mé ad 2 u reakce na nikolajevův komentář.

      Takové ženy potkáváš každý den. Osobně jsem nepoznal ještě žádnou, kterou by alespoň okrajově nepostihla oblast masových médií. Jde spíše o to, nakolik si to uvědomuje, kolik času tomu věnuje a jak s těmi informacemi nakládá. U většiny psychicky zdravých žen to bude mít pouze velmi malý efekt.

      Reaguj na tento komentář