Na vše jsme sami

Druzí lidé jsou nepopiratelnou součástí našeho života, nicméně nemůžeme na nich být zcela závislí. Na druhou stranu absolutní individualita také není nejlepší řešení. Měli bychom tedy hledat něco mezi, „zlatou střední cestu“. Otázkou je, jak taková střední cesta vypadá.

Jste sólista nebo týmový hráč? 

Asi se vám už párkrát stalo, že jste někomu svěřili pro vás důležitý úkol a on na něj zapomněl nebo jej zcela odbyl. Nebo vám někdo něco slíbil a nedodržel to. Či ještě hůř: ocitli jste se v těžké životní situaci, a když jste potřebovali oporu, vaši přátelé se na vás doslova vykašlali. Je pravda, co se říká, že opravdových přátel má každý člověk jen pár; obvykle jich není víc, než kolik napočítáte na prstech jedné ruky. Avšak ani na ně se nemůžete vždy na sto procent spolehnout, někdy tomu zabrání okolnosti.

Ať už se nám to líbí nebo ne, tak ostatní lidé (rodina, kamarádi, známí, atd.) jsou pro nás jen „vnější objekty“. Řídí se vlastním rozumem, emocemi, pohnutkami, atd. Takže je nemáme pod kontrolou.

„Všechno jiné – vnější – je zprostředkované.“

Z tohoto důvodu na nich musíme 

přestat být závislí. Musíme si plně uvědomit a rozvinout naši vlastní individualitu.

„Ze své individuality nemůže nikdo vystoupit.“
„Vždy záleží na tom, co kdo je a tedy, co má sám o sobě: neboť jeho individualita jej doprovází vždy a všude a zabarvuje vše, co prožívá. Ve všem a u všeho zažívá člověk nejprve jen sám sebe.“

A co se týče našich pocitů, myšlenek, rozhodnutí, činů, apod., jednoznačně vyplývá jedna zásadní věc: na vše v našem životě jsme vlastně sami.

„Od druhých, z vnějšku vůbec, nelze v žádném ohledu mnoho očekávat. Čím někdo může být druhému, má své velmi úzké hranice: nakonec každý zůstane sám a pak záleží na tom, kým sám nyní je.“

Ať už je toto zjištění třeba šokující, je zároveň také osvobozující. Čím víc lpíme na rozhodnutích, činech a slovech druhých lidí, tím víc jsme potom zklamaní a nešťastní, když se neshodují s naším očekáváním. Lpění, např. na tom, co si o nás druzí myslí, a přizpůsobování svého Já tomuto účelu, vede jednoznačně do pasti nešťastné a slepé závislosti.

„Kdo dává velkou hodnotu mínění druhých lidí, prokazuje jim příliš velkou čest.“

Na druhou stranu, pokud si uvědomíte tyto rozpory mezi vlastní individualitou a individualitou druhých lidí, snadněji se dokážete odpoutat od těchto vnějších projevů, které vás doteď jen zraňovaly. Dopřejte sami sobě plně rozvinout svou vlastní individualitu se vší její samostatností a odpovědností a akceptujte rovněž individualitu druhých lidí. Nikdo vám nikdy plně nevyjde vstříc vašemu Já, vaší individualitě, ale to je naprosto v pořádku.

Neznamená to tedy, že na ostatní lidi zanevřete. Lidé jsou součástí našeho každodenního života a přicházíme s nimi do styku takřka po celý den (pokud zrovna neprosedíte celý den sami doma u počítače nebo televize). Je důležité lidem důvěřovat, ale nemít přehnané očekávání. Buďte si vědomi toho, že člověk je bytost nedokonalá, a pokud vás někdo zklame, je to pro vás jen vnější projev, nic víc. Uvolněte se a nechte lidi, ať chybují a jsou nedokonalí. Vždyť přece každý z nás chybuje a je nedokonalý. Skutečné štěstí můžete nalézt jen uvnitř, nikdy ne zvnějšku. Máte krásnou přítelkyni? Užívejte si ji plnými doušky, ale nelpěte na ní. Nikdy nevíte, co se může stát. Právě lpění na věcech je hlavní příčinou našeho neštěstí. Vnější věci dřív nebo později odezní, ale sami se sebou zůstáváte až do konce. Klíčem je tedy plně rozvinutá individualita, bez lpění na vnějších věcech a s tolerancí k ostatním lidem. Nepřisuzujte tak velkou váhu tomu, co pro vás druzí mohou udělat. Vše důležité si dokážete zařídit sami a je lepší být příjemně překvapený, než neustále zklamaný. To ale neznamená, že budete mít na druhé lidi negativní pohled. Ne, prostě jen akceptujete jejich nedokonalost a to vám dodá větší klid a uvolněnost. Vy přece taky nejste dokonalí a nemůžete každému vyjít vstříc, že? Naučte se mít rádi lidi takoví, jací opravdu jsou. Žádná přehnaná očekávání.

Závěrem tedy: buďte samostatní, vědomi si svého vnitřního Já; nelpěte na činech a slovech druhých lidí, avšak akceptujte jejich individualitu.

Pamatujte, že vnější okolnosti vám někdy mohou přijít na pomoc, ale ve všech případech jste, alespoň zpočátku, na vše sami.

Citáty:
Arthur SCHOPENHAUER, Aforismy k životní moudrosti, Pelhřimov 1997, s. 142

Komentáře

Na vše jsme sami
 od autora nikolajn

    no, alespoň, že je ta samota v množném čísle. "My sami"[S07]

    PS: vzpomínám si na jednu komedii Rockeři, hrál tam Steve Buscemi. Tři kluci tam založili rockovou kapelu. Jmenovali se Osamělí jezdci[S03]

    Reaguj na tento komentář
co to je?
 od autora Defqon

    nějaký návod pro puberťáky aby se nespoléhali na maminku? jo tohle snad nutné vysvětlovat někomu kdo chodí na tento web? (už to že se každý sám tady chodí učit co dělat aby získal ženu je přece jasný ukazatel toho že je ten člověk samostatný a kdyby si to neuvědomoval tak místo toho dodržuje denní honící rutinu)[S04]

    Reaguj na tento komentář
    Re: co to je?
     od autora Trim

      Někteří lidé stále ještě chtějí, aby se druzí v určité situaci zachovali tak, jak si to oni přejí, a pak jsou jen zklamaní nebo naštvaní, že se tak nestalo. To je jedna ze situací, na které chtěl tento článek poukázat. To, že někdo navštěvuje web, ještě neznamená, že je plně samostatný. U spousty lidí kolem sebe stále ještě pozoruji, že se nedokáží vymanit z vlivu druhých lidí a tím pak víc trpí. Samozřejmě to asi není tvůj případ, ale pokud zde někdo zavítá poprvé a je teprve na začátku své cesty, pak mu to může pomoct. Ne každý je totiž Superman, milý Defgone [S07]

      Reaguj na tento komentář