Rituál odloučení

V životě každého mladého muže by měl jednoho dne nastat okamžik, kdy takzvaně zvedne kotvy, opustí pohodlí domova a vypraví se vstříc svému osudu. V současné době má naše společnost tendenci tento akt neustále oddalovat, či úplně potlačovat. A pak se nám vesele rozrůstá zástup hodný kluků.

Kdy je vhodné se "odloučit" od rodičů? 

Naši předci měli své vlastní způsoby, jak se vypořádat s nástrahami života. Některé z nich už bychom dnes nechtěli používat, jiné naopak, jak se ukazuje, mají co do sebe i v dnešních dnech. Jedním ze zářivých příkladů je proces iniciace, alias rituál odloučení. Jeho úkolem není nic menšího, než udělat z mladého chlapce pravého muže schopného postarat se o sebe a o své blízké.

Iniciační proces měl mnoho podob v závislosti na konkrétním kmenu. Společným jmenovatelem je vždy odloučení od rodičů, popřípadě od celé skupiny, ve které muž vyrůstal. Ono odloučení mohlo trvat od několika měsíců, po několik let, případně i celý život. Kromě toho, že se takový muž musel naučit postarat se sám o sebe, ještě celý proces mnohdy doprovázely různé úkoly, někdy dokonce velmi bizardní.

Odloučení od rodičů jako proces přechodu mezi dětstvím a dospělostí se v různých obměnách praktikoval i později, většinou v rámci migrace obyvatel. A stejný účel měla jistě všem dodnes známá povinná vojenská služba, která u nás skončila před osmi lety. Jejím cílem nebylo pouze seznámit vás s obranou státu, ale především vás alespoň na rok vytrhnout od rodiny, podrobit vás psychickému a fyzickému tlaku, aby se z vás stal pravý muž.

Ostatně, proč si myslíte, že se česká svůdnická komunita začala nejvíce rozvíjet po roce 2005, tedy po zrušení povinné vojenské služby?

Jedním z důvodů byl nepochybně rozvoj internetu, ale spolu s tím tu rapidně vzrost počet mužů, kteří pocítili potřebu najít svoji osobnost, dospět. Vyrovnaný a dospělý muž nemá problémy najít si ženu. A nezáleží na tom, zda ho zocelila vojna, nebo jeho vlastní úsilí.

Sociální tlak versus psychické zdraví

Největší problém současné mladé generace reprezentuje konflikt sociálního tlaku a vlastních zdravých tendencí o osamostatnění. Člověk je podvědomě nastaven tak, aby v určitém věku pocítil touhu opustit svůj domov a své rodiče. Cítí určitá nutkání, chce mít svůj vlastní život, vymezuje se a hádá. Bohužel současná společnost tuto iniciativu nejenom nepodporuje, ale naopak ji ještě potlačuje.

Během posledních desítek let došlo k velmi podstatným sociálním změnám, které vyústily do současného stavu, kdy je mladý muž nucen k tomu zůstat co nejdéle se svojí rodinou, popřípadě matkou. Za to může hned několik faktorů, vysokou rozvodovostí počínaje, urbanizací konče. Dnes zkrátka nejsou výjimkou byty, v nichž žije matka a její dítě mnohem déle, než je pro oba zdravé. Záměrně píši „dítě“, nikoli „muž“, protože dost často bývá oním dítětem i žena. I na ní pochopitelně takový stav zanechává následky.

Hovořil jsem s několika lidmi, kteří jsou v pozici onoho dítěte a ptal jsem se jich, proč se neosamostatní. Hlavním důvodem byl strach, že by se jejich matka nedokázala sama o sebe postarat, případně jim to i sama naznačovala. A jako vedlejší důvod uváděli, že je to i pro ně částečně pohodlnější.

Lidé, kterých se neschopnost odejít od rodiny týká, se časem dostávají do paradoxní situace. Jakmile promeškají ten správný čas na osamostatnění, zvyknou si oni i jejich okolí na to, že bydlí stále s rodiči. A pak je zpravidla odluka mnohem těžší, protože nevíte, kdo jiný by se o vaše rodiče, kterým postupně ubývají síly, měl postarat. Všichni ve vašem okolí předpokládají, že byste to měl udělat vy, došlo k zakonzervování status quo. Možná se najdou kamarádi či lidé, kteří vám poví, že každý je zodpovědný za svůj život, a tudíž i vaši rodiče. Ale ti zpravidla nic nezmůžou. Mimo to už si ani neumíte představit vlastní život, neboť by vás na každém kroku provázel pocit viny.

Odluka je nutná včas

Naši předci začínali s rituálem odloučení už při prvních projevech puberty u dítěte, tedy někdy mezi 11-14 rokem. Postupně se však tento věk zvyšoval, u povinné vojenské služby na 18-20 let. Chcete-li si zachovat co nejvíce ze svého psychického zdraví a samostatnosti, je právě toto při zohlednění ekonomického hlediska ideální věk. Zkrátka, jakmile vystudujete střední školu, je vhodné poohlédnout se po takové vysoké škole, či práci, která vám umožní fyzicky se odloučit od rodiny. Jedině tak budete mít jistotu, že dokážete prožít svůj život podle sebe, aniž byste museli řešit problémy svých rodičů více, než je zdravé.

Nikdy však nezapomínejte, že díky nim na tomto světě jste a že pro vás vždy chtěli jen to nejlepší. I když jste určitě ne vždy souhlasili s tím, jak to dávali najevo.

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora Juss

    Opravdu potřebný článek a dobře napsaný. Ono už podle Bible platí: ‚Proto opustí muž otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo‘ Nějak se na to v běhu staletí pozapomnělo, jenže... ono je to tak pohodlné, zůstávat ve svém dětském pokoji, doma mít mamahotel a nic neřešit.

    Chyba je pochopitelně na obou stranách, matky nedávají potomkům dost důrazně najevo, že už je načase zvednout kotvy, a mnohdy si ani neumí představit svůj život bez svých chlapečků (holčiček), v lepším případě se starým bručounem, v horším dočista samy. A jejich tvrzená bezmocnost je často jen citové vydírání.

    A ano, čím dřív se mladý dospělý sebere a osamostatní, tím lépe pro obě strany, jinak to přechází v chronické postižení.

    Vždycky když mi některá kamarádka začne vykládat o svém novém objevu a dojde k tomu, že ještě bydlí u rodičů, ptám se - vážně stojíš o chlapa, co bydlí v dětském pokojíčku???? Myslím, že muž, který ukončil vzdělávání a žije dospělým životem a přitom nedokáže přivést svou přítelkyni do svého, by neměl uvažovat o vztahu ani o založení rodiny.

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora RaShCZ

      Děkuji, Juss. Ženy si občas myslí, že chlapa k tomu odstěhování přemluví... [S03]

      Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora ax

      A to je to u nás ještě nic moc, to taková Itálie neb Španělsko, kde se ty "děti" nejen neodstěhují, ale nechávají se od rodičů navrch ještě živit klidně i ve 40, to je teprv hlína. A tady před takovým totálně neschopným ultramamánkem pipky padají na zadek, protože je to exotický cizinec (a pak se strašně divěj) [S04]

      Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora tykráso

      Jo a až se borec vyhrabe na vlastní nohy, tak mu frajerka řekne "víš, ale já hledám zkušeného chlapa a nechci nikoho zaučovat"

      Reaguj na tento komentář
      Re: Re:
       od autora ax

        No a? Když se borec vyhrabe na vlastní nohy a nebude rozmazlený neschopný usmrkánek, bude si moci vybírat a podobnou "frajerku" klidně může poslat do háje.

        Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora johny

    Nejprve si dovolím reakci na příspěvěk Juss. Věta "... a přitom nedokáže přivést svou přítelkyni do svého, by neměl uvažovat o vztahu ani o založení rodiny". Po této větě snad budu uvažovat o změně pohlaví. Jak krásné by bylo příjít bezpracně k hotovému. To je ona pověstná emancipace naruby "když se zrovna hodí do krámu"? Podle mě ta ženská musí být sama proti sobě. Na partnerský vztah byli odjakživa potřeba 2. A stejně jako se buduje vztah, měli by oba budovat společné zázemí. Soudím, že společně nabytý majetek může fungovat jako určité dodatečné pojítko partnerů. Prostě si toho tak nějak víc váží, je to něco, co je také spojuje (vyjma citů atd.). Mě osobně by bylo dost proti srsti nastěhovat se do něčího majetku a vědět, že mi tam nepatří ani klika od WC. Asi nejsem takový vyčůránek, přijít k hotovému.
    A propó, opravdu by jen t majetní měli mít možnost jít do vztahu a založit rodinu? Trochu pokřivené hodnoty, řekl bych.
    Jo a jen tak mimochodem, kde na to má průměrně vydělávající, momentálně naštěstí zaměstnaný muž vzít? Zrovna včera jsem narazil na novinkách cz na článek pojednávající o ekonomické recesi a reálných mzdách, které mimo jiné spíše poklesly. Součástí článku byla i anketa o tom, kolik so kdo vydělá (nebylo rozděleno na muže a ženy, ani podle věku). Ankety se zůčastnilo cca. 46500 osob. Z té ankety vyplynulo, že téměř 60% lidí bere méně než 18000Kč (zřejmě hrubého), tj. 14,5 čistého. To jsou fakta. Tak a teď počítejme. Nájem/hypotéka na malý byt v krajském městě (a okolí) cca. 4-5k. Energie 2-3k. Jídlo 3k. Doprava do práce 0,5-1k. Pojistky (osobní, majetku,...) 1k. Oblečení 400Kč (průměr). Když si spočítám tu dražší variantu, tak to vychází okolo 13K. Na přežití! zbývá 1,5k. Záměrně píšu přežití a ne žití, protože se jedná o diametrálně odlišné způsoby života.
    Líbil se mi příspěvěk v jedné k diskuzi, kdy nějaká osoba ženského pohlaví vykřikovala "tak si najděte lepší práci, vždyť na tom nic není". Oponent ji napsal, že je zřejmě jednou z těch momentálně celkem slušně placených webdesignerů, java developerů atd. po kterých je zatím ještě poptávka. Ale jak stoupá PC gramotnost a školy chrlí každým rokem víc a víc absolventů, tak se ona dotyčná bude možná za pár let divit, až skončí jednoho dne na dlažbě, protože na její místo přijde nějaký absolvent, který bude schopen tu samou práci a v té kvalitě udělat za řádově desítky procent nižší mzdu.
    No, abych to shrnul, člověk míní a život mění. Určitě jsem pro to, aby se děti časem osamostatnily od rodičů. Rozdíl je ten, pokud rodina bydlí v malém panelákovém bytě na jednom ze sídlišť, nebo v rodinném domě, do kterého se vejdou klidně 2 rodiny. Asi je lepší být zcela ve svém, leč doba není momentálně nakloněna hrdinství tohoto typu. A ne každému se poštěstí podědit majetek pouze pro sebe. Sám ve svém okolí znám několik lidí, o kterých jsem si myslel, že díky své kvalifikaci nemůžou přijít o práci. Jenže stačí horší výsledek firmy, nový HR ředitel a vše je jinak.

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora Juss

      Johny, trošičku kopnutá husa, že? Dva měsíce po promoci jsem se odstěhovala z rodinného domu rodičů do svého pronájmu, za který jsem platila polovinu nástupního platu a spala na matraci na zemi /a bylo to ve stejném městě/. A byla jsem na to pyšná. Opravdu jsem neměla na mysli, že by holka šla k hotovému, a nakvartýrovala se do luxusního loftu svého nastávajícího... Jdi po myšlence Rashova článku a najdeš to, o čem oba píšeme. Že mladý člověk se musí osamostatnit. Naučit se žít sám za sebe, uklízet, vařit si, obstarat si základní životní potřeby, naučit se hospodařit s penězi a teprve potom může myslet na to, že by se snad dokázal postarat i o rodinu. A pokud nedokážeš vydělat ani na vlastní bydlení, jak bys mohl živit ženu na mateřské a svoje dítě???

      Kromě toho mě napadla ještě jedna věc - člověk, který se nikdy nepostará sám o sebe a je opečováván matkou, těžko dokáže ocenit péči svého partnera, a má pořád tendenci srovnávat. A myslím tím teď i ty slečny s gelovými nehtíky, co nechávají ležet špinavé prádlo na podlaze a hrozně se diví, že to po nich nikdo neuklidí (i takové znám)

      Reaguj na tento komentář
      Re: Re:
       od autora johny

        S tou husou je to částečně. Rodičů už se drahně let neptám, co můžu nebo nemůžu. Z dětského pokojíčku se stala místnost, kde spím a mám své věci. Je to místnost, za kterou platím rodičům něco jako nájem. Dohoda byla - dokud jsi ve škole, platíme my, jak nastoupíš do práce, platíš ty. Určité výhody to má, ale pro obě strany. Pro mě je to levnější, naopak já přikládám ruku k dílu v domácnosti a kolem domu. Určitě se nepokládám za mamánka, kterému maminka připravuje každý den svačinu do práce, stele postel atd.
        Jen jsem si prostě spočítal a hlavně uvědomil, jestli chci jen přežívat, nebo žít. Znám dost lidí, kteří chodí do mizerně placený práce i 16h denně (8 + 8 přesčas), víkendy atd. aby si mohli dovolit občas trochu povyrazit.
        To co jsem tim chtěl říct je, že 2 platy jsou víc než jeden. A ze dvou platů se v případě "rozpočtové odpovědnosti" dá něco našetřit na horší časy, jako třeba pro případ mateřské. O tom to celé je - být zodpovědný a nejen hrát si na samostatnost. Určitě si neudělám dítě když vím, že mám holej zadek a jsem bez práce. Členové jistého etnika to berou třeba naopak.
        I mé plány jsou postavit se na vlastní nohy, ale nechci ze sebe dělat novodobého otroka. Něco našetřit a pak se rozhlídnout kolem.
        Líbil se mi názor jednoho bývalého šéfa - nejlepší zaměstnanec je ten, který má děti a hypotéku :-)

        Reaguj na tento komentář
        Re: Re: Re:
         od autora ax

          Dlužno dodat, že do té pozice vydíratelného chudáka s hypotékou nadoraz se spousta lidí hloupě a neuváženě nacpala sama, protože si jen nechali vymýt hlavu masáží, strašením a ani trochu se nesnažili tu hlavu používat a aspoň trochu počítat. To je taky hodně drahá zkušenost. Já jsem třeba hypotéku také měl, v době, kdy se to ještě vyplatilo (a to už je hodně dávno), ale k ní jsem vždycky měl rezervu takovou, abych bez problémů vydržel alespoň rok zcela bez příjmů, aniž by mě to ohrozilo - a v takové situaci sebou člověk opravdu nechat zametat nemusí ani trochu. Když pominu, že na mě to nikdy nikdo nezkoušel.

          Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora ax

      Pojistky (osobní, majetku) 1 tisíc měsíčně při platu 14 tisíc čistého???

      Reaguj na tento komentář
re: Ax
 od autora johny

    Kapitálové životní pojištění 700Kč, povruč 170Kč, blbenka kvůli zaměstnání 120Kč = 990Kč/měs. That´s all.

    Reaguj na tento komentář
    Re: re: Ax
     od autora ax

      Kapitálové životní pojištění??? Opravdu nebetyčná hloupost. S takovou se pak div, že nemáš prachy, když je nesmyslně házíš do kanálu. Prodejci něčeho takového musí mít velkou radost, když se najdou takové kavky, co ze 14 čistého platí takový nesmysl.

      Reaguj na tento komentář
      Re: Re: re: Ax
       od autora Juss

        nojo, axi... je ještě mladej... mládí má na kraviny nárok ... ale teda, kdyby můj kluk přišel s nápadem na takovou pitomost, tak ho přerazím!

        JOhny, to kapitálové pojištění co nejdřív zruš. Je to ten nejnevýhodnější produkt, který znám a ty nemáš ani děti... nepotřebuješ vůbec žádné životní pojištění, jasné? max penzijní připojištění (III. pilíř), možná úrazovku, jinak nic. Kdybys natáhl brka... což ti nepřeju... myslíš, že by tvé rodiče potěšilo pár tisícovek od pojišťovny? a ty peníze co spoříš ... si zhodnotíš lépe jinak... třeba ve stavebním spoření abys měl na budoucí hnízdo :-)

        Reaguj na tento komentář
        Re: Re: Re: re: Ax
         od autora johny

          Ono je to trochu složitější. Ta pojistka už nějaký rok běží a zbývá pár roků do jejího konce. Je to úrazovka (+ vážné nemoci) kombinované se spořením. Vypovězením bych přišel o dost peněz.
          Když si vzpomenu, jak mi tehdy kolem 18ti paní slibovala výnos kolem 8% a před několika měsíci při její návštěvě řekla, že zhodnocení bude 0, tak jsem se jen pousmál.Už jsem chytřejší a vím, že nejlepší je zhodnocovat si peníze sám. Ono to v dnešní době není zas tak složité. Pořád lepší, než nechat ležet peníze rok v bance za 2% :-)Ale nějaké to pojištění pro "jistotu" je taky třeba. Jen ne tak nevýhodné :-)

          Reaguj na tento komentář
          Re: Re: Re: Re: re: Ax
           od autora ax

            Je to tak, za zkušenosti se holt platí...

            Reaguj na tento komentář
          Re: Re: Re: Re: re: Ax
           od autora hanszch

            Zdravim, ach ty socialni predsudky :D ohledne setreni,doporucuji jednou za cas koupit nejake gramy zlata a schovat...v duchodu budete bohaci, ja za 3 roky co pracuju a platim najem mamahotelu jsem nasbiral hned trojskou unci(33gramu). Banky a pojistovny jsou jen zbytecni prostrednici,kteri vas jen oskubou...

            Reaguj na tento komentář
            Re: Re: Re: Re: Re: re: Ax
             od autora johny

              já se obávám, že až ty půjdeš do důchodu, tak budou mít současnou "cenu zlata" úplně jiné komodity

              Reaguj na tento komentář
              Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Ax
               od autora hanszch

                Pokud dal pojede ekonomika nekonecneho rustu,coz asi tezko,kdyz uz ted je to na spadnuti ,tak urcite. Avsak na to mit budu,zlato vyleze jeste vice,zatimco v bankach se penize jen ztraceji a vytvari z niceho.Ani ucet nemam :D S tematem clanku to uz moc nesouvisi ale neni se co divit ze pribyva mamanku...doba je zla a bude hur damy.budte rady za mamahotely...btw kolik % 20ti letych bydli ve vlastnim? Malo ze? S prumernou mzdou by se to jeste dalo,ale za ceske otrocke platy muzu bydlet tak pod "vlastnim" mostem...

                Reaguj na tento komentář
                Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: re: Ax
                 od autora RaShCZ

                  Ale... [S04] OK, hanszchu, viditelně sis sledoval vývoj ceny zlata, když o tom tak pěkně hovoříš jako o bezpečném přístavu. A rozhodně ti neuniklo, že cena zlata prudce roste od přelomu roku 2008 a 2009, kdy vypukla hypoteční krize. Následně ji následovala krize finanční, resp. krize důvěry. Poněvač, a to jistě víš, CDO, jejichž pádem hypoteční krize začala, se v majetku firem označují jako dlouhodobá finanční aktiva, podobně jako spousta dalších cenných papírů. A protože měly CDO dlouhodobou splatnost (i 30 let), řada firem tak má ve svém majetku bezcené papíry, které mohou být ohodnocené i na několik miliard. Reálně tak hrozí postupný krach těchto firem, jako se tomu již například děje u bank v jižní Evropě. Protože, jak už jsem napsal, si nikdo nemůže být jist, zda jeho potenciální obchodní partner či cíl investice náhodou nevlastní CDO, raději své prostředky dá do něčeho jistějšího - konkrétně zlata. A jelikož je zlata omezené množství, vysoká poptávka po něm vystřelí cenu nahoru. Jenže jen do té doby, dokud se znovu neobnoví důvěra na finančních trzích. A protože, jak jsem psal, CDO měly splatnost kolem 30 let, tak v době před tvým důchodem se může stát, že investoři raději stáhnou likviditu ze zlata do něčeho výnosnějšího. A tebou naškudlené zlato bude mít v lepším případě podobnou hodnotu jako dnes.

                  Ale jak sám píšeš, opravdu to nesouvisí s tématem článku. [S03]

                  Reaguj na tento komentář
            Re: Re: Re: Re: Re: re: Ax
             od autora Nesmělý

              Důchod? Toho se naše generace už nedožije.;)

              Reaguj na tento komentář