Trvalé štěstí je nesnesitelné

Všichni toužíme po tom být šťastní s úžasnou partnerkou nebo partnerem. Chceme nejlépe pořád zažívat úžasné pocity lásky a sexu, chceme život bez starostí. Jenže ono to není tak jednoduché. Pokud budeme pořád šťastní, tak nás jednoho krásného dne zavřou do blázince. Trvalé štěstí je totiž nesnesitelné.

Žijete v utopii?

Být ve vztahu neustále šťastný znamená nehledat na partnerovi žádnou chybu, nepodezřívat jej z ničeho. Jenže to je utopie. V životě nemůžeme nikdy očekávat, že náš partner bude naprosto bez chybičky. Ono je to pro nás svým způsobem snazší. Štěstí, které trvá příliš dlouho, nás brzdí. Může se tak stát, že si najdete úžasnou partnerku, která bude krásná, chytrá, bude vám s ní neskonale krásně. Jenže jednoho dne se zkrátka probudíte po jejím boku a najednou vám přestane být dobře. Život s ní začne být nesnesitelný.

Krásným příkladem této zákonitosti ve vztahu je romantika.

Když se vrátíte jednoho dne z práce domů a vaše přítelkyně vám nachystá večeři se svíčkami a následným krásným milováním, budete šťastní. Když to udělá další den také, podivíte se tomu. A když to udělá i třetí den, pohádáte se s ní, protože si budete myslet, že od vás něco chce. Ta samá situace, která byla napoprvé tak krásná, je nyní nesnesitelná.

Muži mají potřebu jít za cílem. Když dobýváme partnerku, jsme schopni věnovat tomu spoustu času, úsilí a někdy i peněz. Ale když tu samou partnerku již máme, často nám společný čas začíná lézt na nervy, nejraději bychom byli pořád někde zalezlí, a nedej bože, že bychom za ní něco platili. I proto je pro zdravý vztah důležité, abychom měli pořád potřebu jít za nějakým cílem. Když se pohádáme, je cílem usmířit se. Když jsme ve špatné životní situaci, je cílem zlepšit se.

Abychom si však mohli cíl vytvořit, je potřeba zažít nejdříve krizi. A krize je opakem štěstí ve vztahu. Při trvalém štěstí bychom neměli co řešit, takže bychom neměli žádný cíl. A tím pádem bychom byli vlastně nespokojení. Být navždy šťastný je klišé. Takového vztahu nelze nikdy dosáhnout, protože na to zkrátka nejsme stavěni.

Po štěstí mnoho lidí touží. Ale když přijde, tak jim leze na mozek. Naučte se své štěstí prožívat a podněcovat ho. Ne proto, abyste byli pořád šťastni, ale proto, abyste se dokázali hravě vyrovnat s každou životní situací. Jde o pozitivní ladění. Každá překážka, každé neštěstí ve vztahu i v osobním životě může být v konečném důsledku prospěšné.

  • Vyhodili vás z práce? Alespoň si můžete najít lepší místo.
  • Máte ve vztahu krizi? Alespoň si můžete o všem promluvit a pokusit se nalézt řešení.
  • Rozešli jste se? Alespoň si můžete nalézt novou lepší partnerku.

Všechno zlé je k něčemu dobré. To je podstata pozitivního myšlení. Řiďte se tím. Budete mít energii na to vyrovnat se s každou životní situací, budete se více usmívat a mít větší charisma. Tím pádem bude v životě úspěšnější a pro ženy přitažlivější.

Uvědomte si, že kdybyste neměli žádné problémy, tak budete pořád stát na místě. Štěstí nerozvíjí vaše schopnosti ani nezlepší vaši situaci. Ale neštěstí ano. Problémy jsou to, co nás žene vpřed. Nenechte se jimi zadusit, ale využijte jejich podstatu k vlastnímu prospěchu.

Máte-li problémy, naučte se je řešit. Každý vyřešený problém vás posune vpřed více než roky života bez mráčku.

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora antioidipus

    No, vcelku je zde řečena stará pravda, že lidská touha je v posledku neuspokojitelná a že ke každému stavu n bude vždy existovat stav n+1, kterého budeme chtít dosáhnout.
    Ovšem co potom třeba přátelství - není třeba pochybovat o tom, že dobré a šťastné přátelství může klidně fungovat i bez hádek nebo katastrof, to může snad každý potvrdit. A jestliže je tento stav dosažitelný u pouhého přátelství, nabízí se otázka, proč by nebyl reálný i na vyšší úrovni - v partnerství...

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora ax

      Na to je jednoduchá odpověď - s tím přítelem, s kterým se nehádáš, prostě nežiješ, netrávíš tolik času. Jakmile s někým žiješ a stýkáš se více, zákonitě na rozdíly narazíš. Nehádat se s někým, s kým se vidíš jednou za týden či měsíc, a neřešíš s ním soužití, je snadné. Může ti být úplně fuk, jak často si mění fusky, jak vaří, jestli chrápe. Pokud s někým žiješ, musíš řešit právě tyto věci všedních dnů.

      Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora History

    Pěknej článek, stává se mi to pořád, měsíc hledám partnerku a dva měsíce před rozchodem mi leze na mozek, proč? protože je moc dokonalá, ale vlastně si to nikdy neuvědomim a tak chyba co udělám je že du hledat ještě o stupen lepší holku.. svym způsobem se z toho kolotoče asi nejde vymotat :)) kdo by chtěl mín dokonalou holku? :D

    Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora Archeopteryx

    Zamyslel jsem se nad článkem a přidávám pár postřehů a neortodoxních komentářů.

    Každý touží být šťastný, akorát mnozí pořádně neví co si pod štěstím mají přesně představit a neví zda šťastní jsou či nikoli. Představy o štěstí se liší a lidi se mnohdy dají zmanipulovat nějakými "zaručenými recepty", např. reklama, pak se honí za pitomostmi, přitom by mohli být dost dobře šťastní i bez toho. Člověk je bytost věčně nespokojená. Když dosáhne vytouženého, začne mu to být málo a zachce se mu víc a takto může pokračovat donekonečna. Nejistota a nestabilita člověka stresuje a brání mu v pocitu štěstí. Jenže naprostý klid a jistota přináší nudu, člověk zatouží po vzrušení a rozptýlení. V přírodě obecně nic není konzervováno v klidu, vše se neustále vyvíjí a mění. Nelze ustrnout věčně v momentálním okamžiku štěstí, život běží dál. Věčné šětstí je ideálem a lidskou touhou, ale v reálném světě nedosažitelné. Příjemnosti jsou jako droga, zpočátku má i maličkost velký účinek, člověk si však na to zvykne jako samozřejmost a pro dosažení stejného účinku je nutné zvyšovat dávky. Když už to není dál možné, nastane krize. Pozitivum je pozitivem a vynikne pouze ve srovnání s negativem. Pokud by bylo človku stále dobře, neužil by si ten pocit štěstí, jako když zažije špatné věci a pak naopak něco pěkného. S cílem bych trochu polemizoval. Soudím že se s tím musí nakládat opatrně. Dnešní trendy nadměrně zdůrazňují cílevědmost, dělají z cílů modlu, což není dobré. Bezcílnost jistě není to pravé, vede k ustrnutí na místě, zabřednutí do neustále stejných problémů, nudě, frustraci, ztrátě smyslu života. Nicméně opačný extrém je též negativní. Neustálá honba za nějakými cíli člověka stresuje a zabraňuje mu, aby se v pravý čas zastavil a vychutnával dosažené výsledky. Pokud člověk včas nezvolní a nesrovná si priority, stráví život permanentní honbou za iluzemi a na konci zjistí že mu život utekl mezi prsty aniž si ho stačil užít a vychutnat. Není nutné dosahovat cílů za každou cenu, i cesta může být cíl. Všechno zlé je k něčemu dobré, to jistě platí, ale opět v přiměřené míře. Pokud je problémů a překážek příliš, člověka to zdravě nezaměstnává a nemotivuje, ale naopak deptá a ubíjí. Místo vítaných podnětů pro vývoj to člověku přináší zničení. Pesimistické myšlení jistě není to pravé ořechové, nicméně příliš pozitivní uvažování je též něžádoucí extrém. Je třeba zůstat realistou a ne se neustále idiotsky navzdory vší logice vznášet v oblacích jak v drogovém opojení.

    Reaguj na tento komentář
nesouhlas
 od autora jan

    S článkem dost nesouhlasím. Prakticky v každém odstavci jsi napsal něco co mi je proti srsti. Nevím jestli jsi čerpal z nějakých zdrojů nebo z vlastních zkušeností...ale už jen ta myšlenka, že trvalé štěstí nelze dosáhnout je mimo. Přečti si Knihu o Štěstí od Matthieua Richarda a možná změníš názor.

    Reaguj na tento komentář
    Re: nesouhlas
     od autora RaShCZ

      Existuje mnoho názorů a publikací o životě. Zákonitě se tedy musel objevit někdo, kdo s tímto článkem nesouhlasí. Mám na tebe dva dotazy:

      1) Jaká je tvoje životní filozofie? Čeho chceš v životě dosáhnout?
      2) Co přesně je podle tebe štěstí? Mohl bys sepsat jeho definici?

      Mimo to mám trochu obavy, že jsi článek pochopil jinak, než byl zamýšlel. V článku se neřeší, že štěstí je nedosažitelné, ale to, že je nesnesitelné a že brzdí tvůj osobní vývoj.

      Co se týče zdrojů, tak jsem čerpal z několika knih zabývající se partnerskými vztahy. Tento článek je jedním ze závěrů, které jsem z načerpaných informací spolu s vlastními zkušenostnostmi učinil.

      Reaguj na tento komentář
      Re: Re: nesouhlas
       od autora tss

        No já bych zase řekl že teoreticky nejde úplného štěstí dosáhnout že je to prostě nemožné.Už jenom z psychologického hlediska nikde jsem se definici "absolutního" štěstí neověřoval ale definoval bych to jako uspokojením všech našich pudů,potřeb,přání,.... uspokojení věcí jako nové auto,partner,... je jedna věc ale co ta druhá strana jako je třeba pud přežití? Uspokojení potřeby jídla vyvolá pocit štěstí kdyby jsme byly absolutně šťastní tak by prostě už víc jít nešlo a čily by jsme nebyly za jídlo odměněni neměli by jsme důvod jíst a jsou tu ještě další pudy prostě kdyby jsme dosáhli nemožného absolutního štěstí skončilo by to smrtí

        Reaguj na tento komentář