Na to, abych ti poradil, mám příliš málo informací. Ale obecně vztah s psychicky nemocnou osobou - nevidím to růžově. Můj otec trpěl maniodepresí a taky to s mou mamou nedopadlo....samozřejmě otázka jaký vliv na to měla ta duševní nemoc...

Je to moc těžké hlavně z hlediska praktického fungování. Jinak samozřejmě to každý snáší jinak - někdo možná (asi za vydatné podpory rodiny, čím víc lidí kolem, tím líp) dokáže být v partnerství i s psychicky nemocným či narušeným člověkem. Myslím ale, že pro většinu je to tabu. Hlavně je důležité přistupovat k tomu realisticky. Nesnít, že se to změní, že láska všechno překoná. Ano, pokroky jsou, pokud je takový nemocný člověk v milujícím prostředí. Může samozřejmě i fungovat. Pokud se léčí, tak asi i líp. Jenže ne každý schizofrenik má náhled na svoji chorobu...

re:niki nesnít o tom, že se to změní? Psychiatrie udělala velký pokrok díky psychofarkmaků. psychotika dokáží opravdu hodně potlačit a myslím, že brzy to bude ještě lepší. Jinak tady se můžete podívat, jaké to je mít schozofrenii: tn.nova.cz/zpravy/domaci/chcete-byt-pet-minut-blaznem-video-ktere-neni-pro-vsechny.html

Je sice pravda že psychotika toho dokáží hodně potlačit, bohužel se mi však zdá, že až moc. Příznaky schizofrenie sice odezní, jenže s tím i ostatní...jako např. zájem o cokoliv, city apod....[S06]

Ano. Bohužel nemoc je nemoc. Přistupovat k partnerovi s realistickám pohledem na něj a jeho vlastnosti je podle mě ale obecně platné pravidlo fungujícího vztahu.[S03]