Podělím se s vámi o zážitek z jednoho z mých prvních experimentů... zajímal by mě názor zkušených pickuperů na situaci i na můj výklad. Určitě se ve spoustě věcí pletu:)

Sedím s kamarádem v baru, popíjíme pivo, kecáme. Přichází slečna, tak NG5, sedá si k baru, něco si povídá s barmanem, zjevně se znají. Párkrát se koukne směrem k našemu stolu (tipoval bych spíš zvědavost než výzva). Evidentně sem chodí často.
Upozorním na slečnu kamaráda, který sedí zády (žádný trénovaný wingman, spíš takový pohledný přirozený talent :)
Po chvíli vyrážím k baru, objednat nám dvěma panáky a vyzkoušet otvírák který mě včera napadl:
- My se známe? Tvářím se jako by ona oslovila mě. Nevysvětluji, že se dívala k našemu stolu, ale předpokládám, že jí to došlo…
- Ne, určitě ne.
- Ani tamhle s kolegou?
- To nevím, nevidím na něj… (na to se možná dalo navázat něčím ve stylu „tak se pojď podívat“ atp.)
- Aha. Tak já jsem Honza : )
Podává mi ruku, představuje se jménem. Povídám, že kdyby si k nám chtěla přisednout, bude vítaná. Prý radši dopije kafe a půjde. Nekomentuji, beru panáky a odcházím, a kecám s kamarádem. Dochází mi, že jsem se jí skoro vůbec nedíval do očí což byla chyba.
Po nějaké době mi to nedá a vyrážím pro další rundu. Zatímco objednávám pití, ptám se slečny jak se jí líbí její jméno. Prý líbí. Prima, sebevědomá holka. Říkám, že kamarádovi se taky líbí, ale mě přijde „takový zvláštní“. Dávám si pozor abych se jí díval do očí a ne na barmana jako posledně.
- Vy asi nejste místní co? Vás bych tipovala tak někam do Čech... (úsměv)
Jasně, přízvuk. Vysvětluju, že sice jsem původem místní, ale žiju v Praze, takže když se vrátím domů, dělají si ze mě legarci že zpívám… Ptám se, jestli si s námi dá panáka (pijeme populární gumové medvídky : ) Prý zatím ne. Takže chce být přemlouvána. OK, povídám, tak v příštím kole.
Po další pauze přicházím potřetí, tentokrát přímo za ní, a oznamuji, že soutěž o nejkrásnější slečnu v tomto baru právě vstoupila do třetího kola, čímž se rozhodně nechci dotknout její jediné konkurentky. (Opravdu tam byly jenom dvě. Takže taková lichotka-nelichotka…) Takže si dáme toho panáka?
Slečna se směje a začíná něco o tom že nepije, blablabla…
- Hele to ne! (ruka na záda, tak tři vteřiny) Jestli se chceš vymlouvat, tak si vymysli něco jiného, ale tohle ti nezbaštím : )
- bla bla bla (nepamatuju si)
- Já myslím, že bude rozumnější, když si s náma toho panáka dáš : )
- hi hi hi, tak já přijdu…
OK, odcházím, tentokrát bez objednávky.
Po nějaké době skutečně přichází k našemu stolu, dojdu pro panáky, povídáme si…
Zajímám se co dělá za povolání. Prý to není důležité. Při dalším hovoru zase nějak narazíme na to povolání a opět to není důležité.
- OK, tak my si z tebe uděláme soutěž, něco jako Hádej kdo jsem? Jsi žena?
Ha ha ha, nakonec nám trošku pomohla přijít na to, že je učitelka v mateřské školce. Ptám se čím chtěla být jako malá, povídáme si o zvířátkách a tak různě… Když se začne houpat na židli, položím nohu na šprušli (hergot, jak se řekne správně pražsky „šprušle“?) a vrátím ji do původní polohy.
- To tě v mateřské školce neučili že houpat se na židli je nebezpečný? To bys jako učitelka měla vědět : )
Tady mám dotaz: Odcházím na toaletu a když se vracím, koukám, že slečna si sedí na rukou. Obě dlaně má zasunuté pod stehny (samozřejmě z vnější strany). Co to znamená?
Cestou pro další tři panáky se na mě dívá její kamarádka, která sedí u baru s nějakým chlápkem (zřejmě přítel). Povídám, že je hezky zelená (má zelený svetr či co to bylo : ) Ptá se mě se mi zdá že má kruhy pod očima (zřejmě se o tom bavili, nevím). Povídám, že nevidím, přistoupím blíž a lehce jí nazvednu dioptrické brýle…
- Ne, nemáš tam nic : )
Tak to by stačilo, slyším z druhé strany jejího přítele – no jo, stejně jsem šel tentokrát jen pro ty panáky a trošku polechtat té naší slečně žárlivost… vracím se k našemu stolu.
Kamarád o něčem mluví (myslím o své práci), ona jej poslouchá, ale když prohodím nějkou otázku, obrátí pozornost ke mně a odpoví mi, zatímco on nepřestane mluvit…
V další části večera bohužel začíná zabírat slivovice, kterou jsme předtím vypili, takže přenechávám situaci kamarádovi a spíš je oba pozoruji. Navíc mi ani o žádné další pokračování nejde.
Z toho jak jsem se stáhl pravděpodobně vycítila, že byla jen cvičný cíl, což ji možná trošku urazilo, takže nás po nějaké době opustila a vrátila se k baru. Nebo se prostě začala nudit? Žádost o číslo při našem odchodu byla více méně formální a jako taková byla taky náležitě odmítnuta. Taky bych nedával svoje číslo někomu, kdo o ně vlastně nestojí.

Poučení pro příště: Buď balím, nebo chlastám :D