Je poloha dlaní důležitá?

Kdybychom dali jednomu člověku stejný příkaz třemi různými polohami dlaně, projevila by se u něj různá motivace příkaz splnit, přestože by naše ostatní signály mohly být totožné. Poloha dlaně nám totiž především říká, jak velký důraz své řeči dáváme. Existují 3 polohy dlaně, které běžně používáme.

1. Dlaň nahoru

Gestikulujeme-li s dlaní nahoře, vysíláme tím signály, že jsme otevřeni přátelskému řešení či rozhovoru. Je to trochu submisivní, někdy bezradné gesto, které je však velmi dobře přijímáno. Z evolučního hlediska toto gesto říká, že nemáme zbraň. Z této polohy dlaně se později vyvinuly polohy jako například dlaň na srdci.

Gestikulace dlaní nahoru před ženou je vítaná především v uvolněné části konverzace. Když se potřebujete ženě přiblížit a začít se jí dotýkat, je vhodné dělat to s dlaněmi směřujícími vzhůru, abyste minimalizovali riziko negativní reakce. Nicméně osobně doporučuji používat toto gesto spíše méně. Když to s ním přeženete, budete působit příliš submisivně.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

2. Dlaň dolů

Dlaní dolů vysíláme signály autority. Je to gesto, které nemusí někteří lidé, zvláště muži, dobře přijímat. Dlaní dolů se nikomu nevzdáváme, ba naopak, chceme, aby ostatní přijali nás. Z toho důvodu není dobré používat toto gesto příliš mezi přáteli. Působíte pak nedostupným dojmem.

Naopak, jste-li na schůzce se ženou, měla by gesta s dlaněmi dolů převažovat. Dáte jí tím najevo, že jste dominantní. U žen platí, že jednou z nejlepších strategií je být vstřícný a sebejistý, hodný a drzý. Dlaně směrem dolů nesmí při budování takového dojmu u žen chybět.

Klasickým příkladem dokazujícím dominanci v partnerském svazku je způsob, jakým se partneři drží za ruce.Dominantní je ten parter, jehož dlaň směřuje při držení za ruce směrem dolů. Submisivní je logicky ten partner, jehož dlaň směřuje směrem vzhůru.

Pamatuji si na jeden zážitek se ženou, který se mi stal v období mé puberty. Když jsem jí chytil za ruku, řekla, že jí držím jak ženská, a dala mi ruku do dominantní polohy. Tehdy mi to bylo záhadou, ale dnes je mi už jasné, že jako většina žen zkrátka chtěla dominantního partnera.

3. Zavřená dlaň s nataženým ukazovákem

Jde o nejpřísnější gesto z těch, které běžně používáme. Nataženým ukazovákem si doslova vynucujeme autoritu. V našem podvědomí může natažený ukazovák vyvolat dokonce strach, výhružku. Pokusem se dokázalo, že pokud někdo používá často toto gesto, lidé v jeho okolí ho vnímají jako agresivního, konfliktního a ne příliš oblíbeného. Při rozhovoru s ním se nesoustředí ani tak na obsah jeho slov, jako spíše na jeho gestikulaci.

Před ženou doporučuji toto gesto používat spíše výjimečně, při samotném balení je nejlepší se mu přímo vyhýbat. Můžete ho použít pouze v případě, že se snažíte něco si před ženou prosadit.

Dlaně a balení

Zkuste si při balení dávat pozor na své ruce a na směřování vašich dlaní. Osobně se mi osvědčilo mít běžně dlaně směrem dolů, abych působil autoritativně. Dlaně nahoru dávám pouze v případě, že se chystám na významný posun ve svádění, například když se ženou navazuji kontakt, když potřebuji rukama něco předvést, když snižují vzájemnou vzdálenosti atd. Rovněž je velmi rozumné mít dlaně směrem nahoru, když oslovujete skupinku lidí. S dlaněmi nahoru by minimálně muži ve skupince vůči vám zaujali obranné postavení. Pokud se chcete při oslovování vyhnout řešení poloh dlaní, jednoduše mějte ruce podél těla.

Zvednutý ukazovák jsem při balení použil omylem 2x (od té doby, co tato gesta pozoruji) a v obou případech jsem toho posléze litoval. Zkuste to v rámci tréninku udělat. Jakmile něco říkáte a své tvrzení podpoříte zvednutým ukazovákem, okamžitě se žena zaměří právě na tento prst a začne se uzavírat.

Zdroj:

PEASOVI Allan a Barbara: Řeč těla. 1. Vyd. Praha: Portál 2008. 360 s. ISBN 978-80-7367-449-6