Nemám pocit, že by s tebou bylo těžké vyjít. To, že sebou někdo nenechá zametat vůbec neznamená, že se s takovým člověkem nedá vyjít, to jsou dvě dost odlišné věci.

No RaShi velmi povedený článek. Sice se tím ještě 100% neřídím, ale snažím se měnit. Tvoje články jsou čím dál lepší ;)

RaSh:
No, pěkně napsaný článek k zamyšlení...ve spoustě toho s tebou souhlasím, ale v něčem celkem zásadně nesouhlasím (i když jak zrovna píšeš, je ti fuk že s tebou někdo nesouhlasí...[S08])

Nesouhlasím hlavně s tím závěrem:
...kdo ví, co chce, a má to v hlavě srovnané. I když je třeba trochu hajzl. To k tomu totiž patří.

Že být hajzlem k tomu trochu patří?...proč?
To, že si člověk stojí za svým z něj přece nedělá ani trochu hajzla...jde pouze o to za čím si stojí a jak k okolí přistupuje.
Pokud někdo dělá vědomá svinstva druhým, kteří mu nic špatného neudělali, je hajzl...a je jím, ať už je to neustupný drsňák nebo ve skutečnosti rozklepaná chudinka. A naopak...kdo svým chováním druhým vědomě neškodí, pouze ze sebou nenechá manipulovat, hajzl není...ať si tu svou pozici brání jakýmkoliv způsobem...

Jinak řečeno...já mám jednu životní zásadu, kterou se budu vždy řídit: Pokud někdo obecně, nebo přímo mě, udělá vědomě něco špatného (aniž by mu ten druhý, nebo přímo já, předtím něco udělal), můžu mu to vrátit jakýmkoliv způsobem, tj. klidně i hoším, než co udělal on.
A správné je svinstvo oplatit...né odpustit, nebo to nechat být. To je prostě mé přesvědčení.

Jasně, teď asi píšu trochu o něčem jiném než byl zamýšlen tvůj článek.
Já tě osobně neznám, ale z tvého vystupování zde mi nepřijdeš jako někdo, komu se musí jít na ruku nebo má smůlu (jako takový mi zde přijde někdo uplně jiný...asi víš, koho myslím:o)

A pokud jde o styl řešení konfliktů...Jo, někdy je nejlepší mávnutí rukou...Ale často, myslím, je dodbré prosadit správnou věc před někým, kdo správnou věc nedělá...i když to člověka bude stát trochu času a energie...Nemyslíš?[S03]

P.S. Těmi "správnými věcmi" nemyslím to, co je dobré pro mě...myslím věci týkající se obecných pravidel slušnosti a férovosti.

Nevím, neznám tě, ale ty poslední dva odstavce se mi zdají hodně strojené - jakože macho za každou cenu. Ignorovat ostatní, aby to mělo požadovaný efekt, to si může dovolit jenom člověk opravdu výjimečný - filmová nebo hudební hvězda, známý sportovec nebo modelka - zkrátka ten, kdo je ve svém oboru úspěšný nebo něčím zajímavý. Jestli začne takovéto chlapácké manýry praktikovat obyčejný Franta, který jinak v ničem nevyniká, tak bude svému okolí akorát připadat jako nesnesitelný samolibý blb, s kterým se nedá bavit.

Ahoj Rashi,
úvodní odstavec bych trošku upravil, protože je tam menší nesrovnalost. Není špatné se chovat k lidem dobře, s dobrými úmysly. Podle mě by ta věta měla znít takto: ..Když se budete snažit být s každým zadobře za každou cenu, nebudou si vás vážit.

Podle mě klíčem k úspěchu mezi lidmi není chvoat se jako sobeckej hajzl, ale mít své vlastní čestné zásady a ty dodržovat.

Jinak je pěkně motivační, ten by měl být čten hned jako prnví po příchodu nového či stálého návštěvníka. [S03]

Je to přesně tak, hodně lidí se snaží chovat se stále tak aby se zavděčili a nebyli považováni za sobecké nebo namyšlené parchanty, jenže ostatní málokdy ocení laskavost a vstřícnost, naopak to berou v lepším případě za samozřejmost a v tom horším za blbost. Sama jsem postupným vývojem taky došla ke stejnému závěru a chovám se podle hesla - co ode mne chtějí druzí je laskavost, kterou mohu a nemusím poskytnout (pochopitelně se netýká pracovních vztahů) a pokud se z nějakého důvodu rozhodnu nevyhovět, nemám povinnost komukoli cokoli vysvětlovat, či se ospravedlňovat. Odpověď MNĚ SE NECHCE, považuji za dostatečnou.

Docela často se potkávám s názorem, že sem namyšlenej. Ano, částečně se řídím tímhle článkem a nenechávám si srát na hlavu a podobně... Ale nevim si rady co s tím, když mě ženská označí za to, že sem namyšlenej, protože si to o sobě nemyslím. Sem sice trochu jerk, ale na pocitech druhých mi záleží.

Silný muž se pozná podle toho, že zvedne přes 200 kg na mrtvém tahu [S04]

V jiném článku se myslím psalo, že ženy potřebují emoce, i negativní, tedy i hádky, což mi přijde v rozporu s radou "nehádat se s ní a odejít".
Ale teď jsem si uvědomil, že ty hádky kvůli emocím jsou kvůli maličkostem; a v tomto případě jde asi o zásadní věci, čili proto jiné řešení.
Chápu to správně?