Trauma ze ztráty

Když někoho ztratíme a nejsme na tuto ztrátu dostatečně psychicky vyspělí, vyvolá to v nás trauma. Z tohoto traumatu poté může vzniknout až deprese, pokud postiženému jedinci jeho okolí neposkytne dostatečnou psychickou oporu.

Jak se vyrovnat se ztrátou? 

„U traumat ze ztráty jde o to, že člověk trvalou nepřítomností určité osoby nebo její smrtí ztrácí vazbu, která je pro něj důležitá. Situace traumatu ze ztráty vzniká např. pro nemluvně, když je delší dobu vzdáleno od matky, když matka časně zemře, když se rodiče rozvedou, nebo když dítě odevzdají k adopci či trvalé péči. Po takovém traumatu ze ztráty zůstávají v člověku tyto pocity jako strach z opuštěnosti, vztek, bolest a smutek. Dlouhodobým důsledkem jsou deprese.“ (1)

Časná ztráta matky

„Nejhorší trauma ze ztráty prožívají děti, které brzy ztratily matku. Ať už tak, že zemřela, nebo tím, že od ní byly navždy odloučeny. Jsou to případy předání k adopci a trvalému pobytu v pěstounské rodině nebo dětském domově. Podle mých pozorování nemůže takovou situaci žádné dítě přestát bez vnitřního rozštěpení. Na tuto skutečnost bohužel obvykle neberou příliš ohled dospělí, kteří mají děti na starosti, ale ani sami postižení dost nerozeznávají její závažnost. Z těchto důvodů se, jak potvrzují mé zkušenosti, zřídkakdy přikládá časné smrti matky, adopci a pobytu v dětském domově takový význam, jaký těmto událostem náleží vzhledem k tomu, nakolik působily a působí na duševní vývoj jedince.

Část přežití v duši dítěte nechce o ztrátě nic vědět. Přizpůsobila se nové situaci, nakolik to jen šlo. Dokonce ji dovádí k zuřivosti, když se jí připomíná to malé opuštěné a bezmocné dítě v duši, které je tam přece pořád. Nechce se o ně starat a vyvíjí proti něčemu takovému co největší odpor. V duši je příliš velká úzkost, že by rozštěpení mohlo přestat fungovat a pocity úzkosti, opuštěnosti a zoufalství z traumatizované části by strhly část přežití do propasti.

Naproti tomu traumatizovaná část dosud doufá, že matka není navždy pryč a že se jednou přece jenom vrátí. Je rozčarována, zuří, zoufá si a překypuje bolestí. Přesto se ještě docela nevzdala naděje na matčin návrat, neukazuje příliš svou bolest ani navenek nenaříká nad nenahraditelnou ztrátou. Není v kontaktu se svým okolím a točí se v kruhu, jen se svými myšlenkami a pocity, odříznuta od aktuální skutečnosti. Tento stav je typickým symptomem depresí.“ (2)

Trauma a rodinné konstelace

Traumatické zkušenosti jsou často hlavní příčinou duševních problémů. Práce na jejich odstraňování poté vyžaduje důsledné terapeutické konzultace. Kniha Trauma a rodinné konstelace rozebírá příčiny a důsledky traumat a psychických poruch. Vysvětluje je a na četných příkladech nabízí řešení. Kniha je vhodná pro čtenáře zabývající se profesně i volnočasově psychologií, stejně jako lidem postiženým traumatem či lidem z jejich okolí.

(1) RUPPERT Franz: Trauma a rodinné konstelace. 1.Vyd.,Praha: Portál 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-367-3. s. 59
(2) RUPPERT Franz: Trauma a rodinné konstelace. 1.Vyd.,Praha: Portál 2008. 240 s. ISBN 978-80-7367-367-3. s. 64 - 65

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora History

    Proč je na webu o svádění článek o traumatu ze ztráty matky a jeho projevu u dětí?? To z té knížky nešlo vybrat vhodnější kapitolu, která by třeba trochu zapadla?

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora RaShCZ

      Protože se ti to může hodit. Nejednou už jsem narazil na ženu, která měla problém se ztrátou jednoho s rodičů. Ony ty příznaky totiž paradoxně platí i v případě, kdy nejde přímo o ztrátu, ale třeba jen o zamezení vídání, který se vysvětluje smrtí (když matka říká dítěti, že "otec pro ně mrtvý").

      Chápu, že to není článek pro každý den, ale jednou se ti může hodit. [S03]

      Reaguj na tento komentář
      Re: Re:
       od autora History

        Myslím, že tohle je tak "hloboký" psychický problém, že já s tím stejně nic nenadělám, i když o tom budu vědět. Práce pro psychologa. Je to podobné, jako když někdo začne koktat právě z důvodu traumatu. Taky se to neodnaučí jen tak a i když vím proč koktá, nic s tím nemůžu dělat.

        Reaguj na tento komentář
        Re: Re: Re:
         od autora RaShCZ

          To zase ne, vždy je potřeba být individuální. Rozhodně neplatí rovnice "v mládí ti zemřela matka = potřebuješ psychologa". Hodně záleží na tom, jak to dotyčnému dítěti v mládí vysvětlili a jak s tím pak ten člověk sám naložil.

          Nikdo nedokáže takové trauma odstranit z hlavy. Ale pokud se s tím dotyčný sám vyrovnal (či mu někdo pomohl se s tím vyrovnat - třeba ty), psycholog není třeba.

          Reaguj na tento komentář
Rodinné konstelace
 od autora teapack

    rodinné konstelace jsou opravdu super věc, doporučuju všem kteří si řeší jakýkoliv problém.

    Reaguj na tento komentář