Přinášívám to, co děláte uspokojení? 

Nedokáži ani dost zdůraznit, za jak důležitý tento aspekt považuji. To, co děláte, by vám mělo přinášet radost nebo uspokojení. Pokud vás nebaví vaše práce, je to problém, protože tam chodíte neradi a vracíte se domů otráveni. Ani váš výkon není pochopitelně nic moc. Tam se to dá ale ještě pochopit. Pokud vás nebaví balení holek, je to naprostá katastrofa. A věřte nevěřte, je dost takových, kteří si z toho udělali hotové galeje. Nutí se otevírat jeden set za druhým, a když se jich zeptáte, proč to dělají, většinou ani sami nedokáží říci. Udělat si z toho povinnost je velká překážka, která vás od cíle výrazně oddaluje. Je to stejné jako při práci s lidmi. Pokud v tom není zapálení, dostaví se únava a posléze vyhoření 

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Tato zdánlivá banalita ve skutečnosti vůbec není tak jednoduchá. Jak to udělat, aby vás bavilo to, co dělat chcete, protože sledujete nějaký vzdálenější cíl? Než se k tomu dostaneme, vysvětlím vám, co to znamená ve skutečnosti pociťovat radost, uspokojení, klid. Znamená to jednu jedinou věc: jste v danou chvíli přesně tam, kde chcete být a děláte přesně to, co chcete dělat. Nezáleží, jestli zrovna sjíždíte na raftu v kaňonu divokou řeku, jste na koncertu Manowar, milujete se s Geri Hallivelovou nebo prostě jen ležíte na gauči a čumíte do stropu. Pokud danou činnost děláte rádi a soustředíte se právě na to, pak je celý svět v naprostém pořádku. A pokud tomu tak není, vynoří se nějaká negativní emoce, obecně spadající buď do kategorie nuda, nebo stres. Obě tyto základní emoce nejsou nic jiného, než náš vnitřní rozpor mezi tím, co je a mezi tím, co by mělo být.

Uvolněte se a užívejte si přítomný okamžik. Modelová ukázka: Vyhlédnete si na zábavě nějaké fešné děvče, seberete zbytek kuráže a jdete do ní. Oslovíte ji a ona neuteče, ale něco řekne. A co teď? Namísto, abyste přemýšleli, co říci potom a zase potom jako šachista na turnaji, uvědomte si ten dokonalý moment. Dokázali jste to, oslovili jste ji, tady je, hned vedle vás! Můžete dokonce cítit její vůni. Co řeknete? Cokoli! Prostě povídejte pořád pryč, vždyť je to sranda! Je to zábava pro vás, je tedy možné, že to bude zábava i pro ni. Pokud se chytne, dá vám další vodítka k hovoru sama. Pokud se nedaří, abyste se cítili uvolněně, a jste strojení a bez radosti, pak je to tím, že jste "někde jinde" nebo spíš "někdy jinde". To ale nefunguje. Vytváří to konflikt s tím, co je právě teď. Dejme tomu, že už se s ní vidíte v posteli nebo jak ji představujete rodičům a zatím jste sotva započali konverzaci a ještě ani pořádně nevíte, zda se jí vůbec líbíte. To z celé věci dělá velký úkol a vytváří rozpor. Vy nevíte, jak to celé dopadne a jakým způsobem byste se měli dostat k cíli. Přitom ona je teď tady a potřebuje nějaký důvod, proč s vámi zůstat. Když se zaměříte na onu konkrétní situaci, možná vás něco napadne, co by vás jinak nenapadlo. Samozřejmě, možná že uděláte chybu, tak se aspoň poučíte. S radostí a entuziasmem a spoléháním se na svou intuici dosáhnete jistě lepších výsledků, než s negováním, falešným ukazováním nezájmu apod. (ne že by to nefungovalo, ale musí se to umět, aby to působilo přirozeně).

Takže ještě jednou. Před samotným balením je dobré si položit otázky:

1. Mám chuť to udělat?
2. Bude to zábava?
3. Jsem v kontaktu se sebou samým?

Pokud si odpovíte třikrát ano, je to jasné. Problém je v odpovědi na třetí otázku. Jestli jste někdy zkoušeli meditaci nebo nějaká dechová cvičení jako Taichi apod., víte, o čem mluvím. A naopak, když byste se do toho balení měli nutit jako do něčeho hrozného, to si radši běžte zaplavat nebo zahrát hru na počítači (za předpokladu, že vás to baví). Uděláte pro sebe mnohem víc.

Budoucnost nikdo nezná, tak proč si neužít to, co je teď a tady?

Literatura:

TOLLE, E.: Moc přítomného okamžiku, Praha, Pragma, 2003
Obrázek: RÖHRIG, C.-W.: Prozíravost (Röhrig Tarot), Praha, Synergie, 2001