Proč nemohou jistota a touha koexistovat?

Zamiloval se, ale byl obezřetnější.

Pokud se zabýváme otázkou, jak si v lásce vyhovět, musíme si pohrát s podstatou lidské touhy.

Zopakujme si, že toužit dokážu jen po tom, co nezískám JISTĚ.

Jistota škrtá touhu. Jsem-li si jist, že si mohu dovolit koupi mimořádně drahého auta, nemohu po takovém autě toužit. Doporučuji vám promyslet podstatu lidské touhy důkladně, protože se tak dokážete vyhnout mnohému trápení a zklamání.

Jakmile je vám totiž původní objekt touhy DOSTUPNÝ, zasytíte se jím, přestanete toužit a současně vás stav zasycení vede úlisně k myšlence, že objekt touhy vlastně nebyl nijak CENNÝ.

Dopřáli jste si cestu do nitra Afriky, po níž jste deset let nepřetržitě toužili. Jakmile jste získali práci, placenou tak, že jste si mohli Afriku snadno dovolit, vaše touha zákonitě zeslábla a začali jste toužit po vlastní jachtě.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Pocit touhy je nenasytný a touha si vždy vybere něco, co je nedostupné.

Cítíte ten průšvih? Žít bez touhy totiž nelze, protože bychom se v mžiku stali mravenci, nezabývajícími se nejistotami života. Proto, aby se můj emoční mozek rozkmital a mohl jsem prožívat radost, musím být nejdříve zmítán nejistotou, zda můj životní příběh dopadne dobře nebo špatně.

Samozřejmě, že si přeji, aby dopadl dobře, ale současně se strachuji špatných konců.

Sám sebe však mohu nedůvtipně trestat tím, že nakonec nejsem spokojen dostatečně, získám-li to, po čem jsem původně usilovně toužil.

Na nenasytnost touhy mám být nachystán, svůj životní příběh mám mít dostatečně pod kontrolou a mám se proto naučit toužit RADOSTNĚ. Stačí usilovat o DOSAŽITELNÉ.

Emoce milenecké lásky nám vytrysknou v mysli jako gejzíry obav a skvělých nadšení. Toužím po slečně N. a současně se obávám, zda ji získám. A získám-li ji, jsem nadšením bez sebe a v mé úskočné mysli ihned vybouchnou pocity nejistoty, zda si slečnu N. udržím, zda ji dokážu milenecky vlastnit. Tytéž pocity prožívá ona a oba nás současně napadne, že i v tom vlastnění je skryta nejistota. Nesmím se své slečně vydat, ale současně se ani ona nesmí vydat mně.

Je to všechno ďábelsky zamíchané podle receptu na velké životní trampoty. Ale bez nich by byl život tak nudný, že bychom propadali emočnímu VYHASNUTÍ, bezpříběhové apatii.

Nepoučení milenci se jeden do druhého bezhlavě zamilují, přisají se k sobě každodenními kontakty a přirozenou mileneckou touhu nahradí strachem, že je ten druhý opustí. Strach je nutí se ve vztahu nějak zabezpečovat, což ovšem nelze.

Kdysi jsem na Kubě viděl kohoutí zápasy. Kohouti se do sebe pustí s neuvěřitelnou vervou, ale pak jeden začne ochabovat, a to je jeho konec. Je vítězem uklován. Prohra je zahájena jistým krizovým okamžikem zcela neznatelného ochabnutí. I láska se bortí tím, že jeden prohraje, a počátek milostné prohry je rovněž zdánlivě nevinný. Stačí si vynutit schůzku ve chvíli, kdy druhý nechce.

Jsem-li přinucen jít na schůzku, pokud se mi nechce, nedokážu toužit.

„Nechceš-li se zítra se mnou vidět, netvrď mi, že mě miluješ…“

Kdo pronese tuto větičku, riskuje debaklový konec a hrozí mu, že za pár týdnů bude usoužen bolavou touhou, protože svým naléháním druhého z lásky vyšachuje.

Láska je neřešitelná, pokud usilujeme o to, abychom po sobě toužili. I to nejnádhernější naplnění sexuálně erotické touhy ji zákonitě oslabí.

Připočítáme-li k tomu strach, že mě druhý může opustit, najde-li si jiné milenecké kolbiště, není divu, že jako milenci se chováme zpočátku poněkud splašeně, nedůvtipně, někdy až dětinsky naivně.

Nezapomínejme, že v milenecké lásce si nelze nějak jednoduše vyhovět tak, aby milenecká touha sílila.

Vyhoví-li si milenci a zdařile se pomilují, pak sexuálně erotická touha slábne právě proto, že získávají jistotu, že si vzájemně vyhoví.

Ať chceme, nebo nechceme, musíme se smířit s tím, že láska se musí stabilizovat v jiném režimu intenzivní milostné touhy.

Rozvíjejí-li milenci náležitě civilní etapu svých schůzek, začnou si na sebe NAVYKAT (habituace) a místo aby po sobě sedmibolestně toužili, začnou se na sebe TĚŠIT.

V pozadí naší mysli však i tak zůstává strach, abychom druhého neztratili, aby se mu nezachtělo znovu začít toužit, ovšem po někom jiném. Tím je do každého mileneckého vztahu vnořen jistý neklid, napětí., NEPOKOJ zvaný milenecká akatizie.

Zapomeneme, že nejistota vztahu je něco, co udržuje vztah při životě, a začneme lásku kazit tím, že si pošetile chceme druhého partnera nějak pojistit, zabezpečit.

Nejhorší paseku způsobí nejistota milenectví v párovém milostném dorozumívání.“ (1)

My se máme, my si vyhovíme

Vztah a milostná touha ve vztahu jsou hlavní náplní knihy od předního českého psychiatra a sexuologa Miroslava Plzáka. V knize se dozvíte, co to je milostná láska, proč se partneři o sebe bojí a jak s tím souvisí milostná touha, proč romantika zabíjí lásku či jaký je rozdíl mezi mileneckým a manželským vztahem. Kniha je vhodná pro kohokoli.

(1) PLZÁK, Miroslav: My se máme, my si vyhovíme. 1.Vyd.,Praha: MOTTO 2007. 127 s. ISBN 978-80-7246-348-0. s. 35 - 38