Umíte odhalit manipulaci?

„Pravidla manipulace jsou velmi zajímavá z pohledu vývojové psychologie. Objevují je spontánně děti v mladším školním věku. Představují pro ně poslední stupeň dosavadního vývoje, a tak jim slouží jako hračka, která je téměř bezezbytku pohltí. Existuje tedy několik vývojových podmínek, které dítě musí splňovat, aby bylo schopné si osvojit pravidla manipulace:

1. Být schopen kooperativní hry s pravidly a rolemi. Kooperativní hry nejsou schopna batolata: Jakmile jedno má hračku, tak si s ní chce hrát i druhé, a začnou se o hračku přetahovat. Větší děti dokážou střídat role. Jeden s pistolí hraje policistu, druhý lupiče a budou se honit. Za chvíli si role i hračky vymění. Toto střídání rolí umožňuje kooperativní hru a můžeme je pozorovat přibližně od tří let.

2. Rozlišit úmysl druhého od výsledku jeho chování.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

3. Znát zákonitosti sociální směny, pravidla výměnného obchodu a dělení věcí. K tomu děti potřebují nabýt schopnost ocenit, jestli směna či dělení byly výhodné, prodělečné či spravedlivé.

4. Dosáhnout teorie mysli či mentalizace, tj. pochopit, že druhý může mít v hlavě něco jiného než já. Tato nově nabytá schopnost otevírá dětem pro ně předtím netušený svět možností, jak získat výhody, které by byly jinak nedostupné. Umožňuje využívat vědomou lež, podvody, úskoky.

Z hlediska logiky by se zřejmě dala všechna následující pravidla zredukovat na pár základních premis. Mezi ně by jistě patřily i následující tři axiomy. Zřejmě se však nejedná o vyčerpávající výčet:

1. Axiom: Hraje se na silné a slabé; silnější je vítěz.
2. Axiom: Pravidla boje jsou nepsaná a nevyřčená. Každý je musí odhalit metodou pokusu a omylu.
3. Axiom: Silný nic nepotřebuje, nic mu neschází, nic mu nevadí. Slabší je ten, kdo něco potřebuje.

Praktickou aplikací těchto tří axiomů se dají odvodit i následující pravidla manipulace:

• Hrají všichni. Nikdo se nikoho neptá, jestli chce hrát či ne.
• Není nárok na odpočinek, hraje se bez přestání. Nebýt ve střehu je trestuhodné.
• Slabší je ten, kdo něco neví. Například kdo neví, že ten druhý jej chce napálit. Nevědět je trestuhodné.
• Silnější je ten, kdo první verbalizuje odmítavý postoj, např.: „Já o tebe nestojím, ale ty o mě jo.“ Slabší je ten, kdo vyjádří zájem o sblížení.
• Slabší je ten, kdo se nechá „vytočit“, kdo je zmaten, kdo ztrácí kontrolu nad prostředím (viz výše příklad buřtu).
• Slabší je ten, kdo projeví cit (zejména pozitivní), omluví se, vyjde vstříc, vyjádří prosbu, účast či zájem, projeví pocit slabosti a ublížení apod.
• Na jakoukoliv žádost či prosbu druhého, je odpovědí „ne“. Prohrává ten, kdo udělá bez otálení a zadarmo to, co po něm druhý chce, kdo zareaguje na výzvu, na přání apod. (Rozpor mezi tvým a mým chtěním definuje hranici mezi námi a zvýrazňuje mou identitu.)
• Hloupý a slabší je ten, kdo se nechal napálit, kdo spoléhal na slovo druhého apod. Například za slabšího hlupáka se považuje ten, kdo čekal na mluveném místě, a ne ten, kdo schválně nepřišel. Hlupák a paroháč je podvedený partner, a ne podvádějící. Jako blbec se cítí ten, kdo byl věrný a věřil v lásku druhého. (Toto hodnocení je zcela inverzní a oficiálně zastávaným záhadám.)
• Slabost, zranitelnost a nemoc jsou trestuhodné. Například v jedné rodině, když byl někdo nemocný, všichni se chovali, jako by neexistoval. Byly zde nepřípustné obvyklé praktiky, kdy matka nosí dítěti čaj s medem, cpe ho prášky apod. Stejný jev můžeme najít v Milgramových experimentech (1974), kdy poslušní účastníci měli sklon snižovat hodnotu oběti a prohlašovat o ní takové věci jako: „Byl tak hloupý a paličatý, že si ty elektrošoky zasloužil.“
• Triumfální pocit vítězství se nezmenší, ani když zmanipulovaný netuší, že právě prohrál v tichém, lítém boji. Jinými slovy, i nevědomost je trestuhodná.
• Jen slaboch dobrovolně ustoupí či nabídne kompromis.
• Nic není zadarmo, štědrost je čilé bláznovství, za vším je skryt nějaký úmysl, taktika. Například štědrost cizinců je prý jen projev povýšenosti a vypočítavosti.
• Především je třeba si dát pozor, abychom nedali víc než druhý. Například v extrémních případech se při milování počítají vzdechy.
• Silný nedává najevo svou bolest. Toto pravidlo podobně jako většina ostatních souvisí s překompenzovaným egem (hrdostí). Například jedna žena sestupovala po eskalátorech, klopýtla a po holeních jakoby v kleče sjela několik metrů po schodech až dolů, což muselo být velice bolestivé, protože si tak rozedřela celé holeně. Tato žena se dole na schodech postavila a bez jediného slova či zakletí odešla. Podobně se síla demonstruje u odsouzených na smrt, kteří se vysmívají svým katům (např. Dan 3, 16)

Pravidla manipulace se vývojově stávají trvalou součástí sociálních dovedností člověka. Nejdůraznější situace je spouští a často jsou aplikovány zcela automaticky a bez rozmyslu. Pak bývají systematickým zdrojem zdegenerované komunikace. Například muži se líbí nějaká žena, ale pravidlo manipulace říká: „Silnější nikdy nevyjadřuje pozitivní city.“ Jak prakticky skloubit tento rozpor? Své pozitivní city vyjádří negativním gestem a bude doufat, že žena bude schopna dešifrovat jeho pozitivní cit na pozadí. Muž tedy bolestivě ženu plácne přes zadek. Bude žena reagovat na bolestivé gesto, nebo na mužův pozitivní a zakrývaný cit? To už je loterie pravidel manipulace a zdegenerované komunikace.“ (1)

Partneři a rozchody

Publikace „Partneři a rozchody“ rozebírá situace, v nichž se rozchod jeví jako jediné řešení. Pomůže vám odhalit porozumět procesu rozchodu a jeho doprovodnými jevy jako jsou obranné reakce, manipulace, fantazijní postavy či zdegenerovaná komunikace. S pomocí této knihy odhalíte podstatu rozchodu, zjistíte, zda je možné se k partnerovi vrátit a jak se chovat, abyste měli z rozchodu co nejmenší újmu. Kniha je určena všem, kteří se o problematice rozchodů chtějí dozvědět více i odborníkům, kteří se rozchody zabývají.

(1) Klimeš Jeroným: Partneři a rozchody, 1.Vyd., Praha: Portál 2005. 240 s. 80-7367-045-3, s. 142 - 145