Můj příběh který pomůže.
Mám tady ještě jeden článek. O tom, jak je těžké přestat kouřit. Někdo si řekne, že to sem nepatří. Ovšem to je omyl. Když chce kluk sbalit holku, která nekouří, tak má malou šanci, když to ona nesnáší. Jsou zjednodušeně 2 druhy holek. Kouří / nekouří. Ta co kouří, tak jí to, že kluk taky kouří vadit nebude. Ale pokud nekouří tak jí to vadit nemusí, ale může. čili si každý kluk snižuje šanci ji získat. Neboli jak se tady píše sbalit :-)
Tady je návod ode mne, jak jak se zbavit závislosti na kouření a mít větší šance u holek:
Jak jsem přestala kouřit
Přestat kouřit se mi nepodařilo na poprvé. Povedlo se mi to teprve před rokem, ale život mi to změnilo od základů. Myslím si, že každý, kdo s tím dokáže opravdu skoncovat, se zbaví nejenom zdraví škodlivého a drahého zlozvyku, naučí se taky dovedně zacházet se svou psychikou a líp obstát i v jiných životních výzvách a karambolech. Zastavte se proto na chvíli a zamyslete se nad hlavními důvody, proč nedokážete přestat kouřit a co děláte špatně. Nakonec tak jako já přijdete na to, že každý nevydařený pokus vás v něčem poučí. Jen málokdo dokáže přestat kouřit sám bez odborné pomoci a na poprvé už vůbec ne, na to myslete. Nevzdávejte se a inspirujte se mým příběhem.
Přestávat postupně nefunguje
Můj první pokus byl předem odsouzený k nezdaru. Byla jsem zvyklá vykouřit krabičku cigaret denně a zprvu jsem si myslela, že když budu ubírat postupně jednu cigaretu denně, tělo si prostě zvykne na nižší koncentraci nikotinu a hravě s tím skoncuji. U někoho přestávat postupně možná funguje, mně to tedy nešlo. Každá cigareta jako by dávala mému mozku signál, že si mám hned zapálit druhou. I když jsem vybičovala svou vůli na nejvyšší stupeň pohotovosti a dotáhla to na půl krabičky denně (s velkým sebezapřením), stačilo prožít jeden špatný den a lítala jsem v tom znovu.
Když jste závislí, tak si totiž myslíte, že vám cigareta pomůže uvolnit stres. Jste o tom přesvědčení a ubezpečujete se, že jakmile stresu z práce ubude, pak teprve zase budete moct pokračovat. Jenže život je právě o neustálých stresujících změnách, pořád se s něčím budete potýkat, vždycky přijde něco nebo někdo, kdo vás vykolejí a vy se musíte naučit zklidnit se jinak než cigaretou, jinak se toho nikdy nezbavíte. Nebýt toho, že jste závislí, našli byste si snadno jiný způsob, jak se uvolnit a dopřát si relax. Dokud budete kouřit, nebudete to umět jinak. S každou vykouřenou cigaretou přiživujete svoji závislost a je úplně jedno, jestli jich zrovna dnes bylo míň, protože jste měli výjimečně dobrý den. Jakmile vás zase šéf seřve a rozejde se s vámi přítel, budete zpátky na krabičce denně.
Náhražky vás udržují závislé
Druhý pokus se nesl ve znamení náhražek. Dokouřila jsem svou poslední cigaretu s tím, že pokud se mám zbavit závislosti, už si nikdy nesmím koupit další krabičku. Zašla jsem si do lékárny a vybavila se nikotinovými náplastmi a mentolovými nikotinovými proužky na jazyk. Na letáku jsem se dočetla, že se to nesmí kombinovat, tak jsem si řekla, že první týden zkusím náplasti, další týden proužky a co mi bude vyhovovat víc, u toho vydržím. Věděla jsem, že léčba závislosti v tomto případě potrvá několik měsíců. Byl to nákladný způsob odvykání, ale tonoucí se stébla chytá.
První den s náplastí byl fajn, ale jakmile se blížil večer, bylo znát, že její účinky už vyprchávají a moje touha po cigaretě se vrací. Dílem i proto, že jsem celý den nevěděla, co s prázdnýma rukama. Je to totiž závislost i psychická, která zaměstná všechny vaše smysly. Návyk velí vytáhnout krabičku, škrtnout sirkou nebo zapalovačem, přisát se, nasávat vůni kouře, vtahovat do sebe konejšivé látky všeho druhu, pozorovat dohořívající papír a odklepávat popel. Nejlépe to spojit i s šálkem kávy. Prostě rozkoš. Jenže najednou jste bez cigarety a pijete kafe, to vám z nějakého důvodu nechutná a není to zkrátka ono. Náplast vás svědí a vy si nadáváte, že jste vyhazovali peníze za něco, co vám vůbec nepomůže. Do týdne jsem byla zpátky na cigaretách. Další týden jsem to zkusila s těmi mentolovými proužky. Byla to mňamka, ale musela jsem si je dávat častěji, o náplast se přes den moc starat nemusíte, pokud dobře lepí a nesvědí. Zaměstnala jsem svoje smysly a byl by to docela pěkný rituál nebýt toho, že jsem to po pár dnech opět nevydržela a nakoupila si v první trafice, kterou jsem potkala, mentolové cigarety, které přinášely daleko lepší požitek. Jestliže pořád dodáváte tělu nikotin, závislosti se zkrátka nezbavíte a stále na to budete mít chuť.
Do třetice všeho dobrého
Utratila jsem za svou odvykací kůru nemalé peníze a bylo to naprosto k ničemu. Dokud jsem se na sebe dostatečně nenaštvala a nevynadala si, nebyla jsem připravená přestat. Náhražky nemůžou za to, že jste nepřestali kouřit. Udržují vás závislé, ale výrobce nenese zodpovědnost za to, že neumíte přestat postupně. Uvažovala jsem i nad jinými možnostmi, jak přestat kouřit, ale všechny nabízené postupy se mi zdály příliš nákladné nebo podvodné. Tak jsem si řekla: a dost! V duchu jsem si vlepila facku a přikázala si: „Přestaneš teď hned a zadarmo!“ Dokouřila jsem poslední cigaretu a začala bojovat sama se sebou. Když jste na to sami, nejhorší je na tom, že se nemáte komu svěřit. A já jsem si potřebovala povídat, neustále se motivovat, zdolávat překážky a dostávat průběžně odměny. Tak jsem si z hecu založila blog, v němž jsem do nejmenších nechutných a trapných detailů téměř každý den popisovala, co se mi honí hlavou a jak vypadá můj život bez cigaret.
Prošla jsem si ukrutnými absťáky a mnohými pokušeními. První měsíc jsem nemohla pít kávu, ta byla tabu, protože jsem věděla, že bych jinak okamžitě běžela do trafiky za svým „drogovým dealerem“ pro další dávku. Zajídala jsem absťáky čokoládou, abych zaměstnala ruce a ústa, a pak jsem se zase snažila zbavit závislosti na čokoládě. Ale nakonec, po několika měsících jsem zase byla schopna si dát kávu a nezapálit si. Nepřibrala jsem. Zase jsem mohla jít večer ven s kamarády, kteří kouří, a nezapálit si. Za každý úspěch jsem se odměnila nějakou maličkostí. Spočítala jsem si, kolik jsem za měsíc ušetřila na cigaretách a tu částku jsem utratila ve zdravé výživě. Zapisování úspěchů a drobných karambolů mě posilovalo. Nakonec jsem se z toho dostala i se svou nechvalně proslulou slabou vůlí a bez pomoci odborníků. Stačilo si pořádně vynadat, přestat ze dne na den, všem to oznámit a průběžně se svěřovat deníčku, jak na houby mi při tom je. Po půl roce jsem z toho byla úplně venku. Dnes už nemám chuť na cigaretu a kouř mi zase začal smrdět. Když jsem to zvládla i já se svou slabou vůlí, zvládnete to i vy!
Od autora Andrejka