Všechno zlé vedlo k tomu nejlepšímu

Půl roku. Tak dlouho jsem popisovala svoje zážitky s kluky. Možná jsem někdy přeháněla, ale zkuste si pamatovat rozhovory šest měsíců zpátky. Něco jsem si zapsala do deníčku, ale něco jsem prostě musela domyslet.

Milan, Adam, Miloš, Petr. To byli kluci, o kterých jsem vám psala. A teď přichází poslední z nich – Roman. Říká vám to jméno něco? Ano, je to ten kluk z Prahy, se kterým jsem se seznámila na chatu. A je to ten samý kluk, kvůli kterýmu jsem se pohádala s Petrem.

S Romanem jsem se nikdy neviděla.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Ahoj květinko. Že nevíš, kde budu studovat vejšku? :)

Ahojky. Nevím…

V Olomouci! Budu tě mít přímo za humny. :)

Pěkný. To se můžeme někdy setkat.

Já vím. Pojedu tam už teďka v úterý. Musím zařídit pár věcí a prohlídnout si město. Nechceš mi dělat průvodkyni? 

To bych mohla…

Ne, že bych měla obrovskej zájem se s ním setkat, ale dlužila jsem mu za to odmítnutí na narozkách. Navíc jsem stejně neměla co na práci, tak se s ním aspoň setkám.

O pár dní později jsem už čekala na Hlavním nádraží. Domluvila jsem si s Romanem schůzku tam, chtěla jsem ho zavést na koleje a pak mu ukázat město. Měl v Olmiku spát. Přemýšlela jsem nad tím, jakej asi bude. Přecejen ho neznám. Kdyby se mi s ním nelíbilo, tak mu zdrhnu…

„Ahoj. Ty jsi Terka?“

„Ahoj. Jo, jsem. Roman?“

„Přesně tak. Sakra, vypadáš ještě líp než na fotkách.“

„I ty kecale.“ Ale ne, potěšilo mě to. Nepřipravovala jsem se na tohle setkání nějak extra. Ani jsem nebyla pořádně namalovaná.

„Takže první pojedeme na ty koleje?“

„Jo, naskočíme na lichou tramvaj a jedem na Envelopu.“

Asi nemá cenu popisovat, o čem jsme se bavili. Byly to normální témata jako škola, prázdniny a tak. Nic extra. Ale přesto mě Roman něčím zaujal. Nevím čím. Asi jak se pořád usmíval. Byl pozornej, milej a nebál si říct o to, co chtěl. Na nic si nehrál. Cítila jsem se s ním dobře.

Když si Roman dal věci na kolej, šli jsme na prohlídku města.

„Máte to tady pěkný.“

„Viď. Jen škoda, že ten orloj nehraje častěji.“

„Kdyby hrál každou chvíli, tak akorát leze lidem na nervy.“

„To je fakt…“

„A co podniky? Máte tu něco pěknýho?“

„Jo, je toho tady hodně. Podle toho, na co máš chuť“

„Tak mi doporuč nějaký na úrovni. Třeba cocktail bar.“

„No, tak tady kousek do kopce je Osa.“

„A mají tam dobrý drinky?“

„Jedny z nejlepších, který jsem pila.“

„Tak to tam zajdeme omrknout.“

Šli jsme, obsadili jsme pohovku a dali si cocktail. A pak druhý. Opět jsme povídali a povídali. S Romanem bylo pořád o čem mluvit, bylo to úžasný. Vyprávěla jsem mu i o Svádění.cz a o tom, jak jsem tam psala. A víte, jaká byla jeho reakce?

„Měla by ses k tomu zase vrátit. Máš zajímavej život, tak proč se o to nepodělit.“

Můžete být pickupeři, můžete být svůdníci či prostě baliči. Roman nebyl ani jedno a přesto jsem ho chtěla. Ochutnání cocktailu toho druhého je výborná záminka k tomu sednout si k sobě. A obejmout se. Byli jsme na sebe nalepení a já věděla, že tohle je kluk, kterýho jsem hledala.

S Romanem jsem se nakonec setkala o prázdniny ještě vícekrát. Začali jsme spolu chodit a do dneška nám to zatím klape. Oba studujeme ve stejným městě, takže se vidíme často. Konečně mám toho pravýho kluka. A tak už můžu ukončit svůj seriál. Ale nebojte, ještě vás čeká malej přídavek. Časem. Zatím ahoj. :)