Oslovení se dají dělit dle několika kritérií. Základní kritérium se týká místa, kde bylo oslovení vymyšleno. Rozlišujeme oslovení připravená, tedy taková, která si nachystáte doma či na ulici s partou kamarádů a oslovení situační, což znamená, že oslovení vymýšlíte až v momentě, kdy se chystáte oslovit jednu konkrétní ženu.

Zde se nejspíše shodneme na tom, že situační oslovení je to nejlepší, neboť oslovení připravené nemůže do situace nikdy zcela zapadnout.

Připravená oslovení lze rovněž rozdělit podle toho, zda jste měli předem připravenou záminku či nikoli. Rozdíl mezi záminkou a připraveným oslovením je ten, že zatímco záminka je myšlenka, které dáte konkrétní formu až při setkání (zeptám se jí na boty -> „Ahoj. Kde jsi koupila ty boty?“), konkrétní oslovení je předem vymyšlená věta.

Pravidlo zní: Když už předem víte, že nezvládnete situační oslovení, zkoušejte alespoň oslovení se záminkou.

Chodit městem s tím, že si v hlavě opakujete stále stejnou větu, kterou několika ženám vpálíte do tváře, je výsadou začátečníků. Nelze očekávat úspěch. Znal jsem dokonce muže, který si svoji větu dokonce napsal na ruku, aby na ni náhodou nezapomněl…

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Situační oslovení

Všimněte si, že připravená oslovení se mohou týkat pouze osoby ženy. Toho, co nosí, kam jde. Případně ještě obecného tématu v okolí (např. velmi „oblíbeného“ počasí). Proto jsou situační oslovení týkající se těchto témat nejhorší. Když potkáte ženu ve vlaku, můžete se jí zeptat, kam jede, aniž by vás podezřívala, že jste si tuto otázku chystal hodinu předem. Avšak mějte na paměti, že s tímto oslovením mnoho povyku nenaděláte. Možná bude v tomto případě dostačující pro získání čísla, možná nikoli. Proč se však zbytečné obírat o body, když můžete začít lépe?

Dobré je oslovení začít tím, že se zeptáte na nějaký detail jejího oblečení či těla. Podařilo se jí dobře sladit barvy? Řekněte jí to. Avšak pozor, nesmí to být lichotka. Takže žádné: „Teda, ten kabát a kabelku jsi báječně zkombinovala.“ Takové oslovení je cesta do pekel. Sebevědomý muž si nepotřebuje budovat přízeň povrchními lichotkami. Co takhle na místo této věty říci:„Koukám, jak jsi zkombinovala knoflíky u kabátu s kabelkou. Vypadá to hodně zajímavě.“ Na první pohled mají obě oslovení stejnou váhu, ale všimněte si rozdílu mezi spojením „báječně jsi zkombinovala“ a „vypadá to hodně zajímavě.“ Neříkáte, zda vás to zaujalo v dobrém či špatném smyslu. Žena tento rozdíl podvědomě vycítí. Bude se sama sebe ptát, zda jste ji oblečení chválil či nikoli. Vytváříte tedy zvědavost a tím i zájem.

Celou situaci můžete pojmout i humorně: „Vždy mne nepřestává překvapovat, jak některé ženy dokážou barevně sladit i takové detaily jako je barva igelitky a bot.“ Zde je pochopitelně cílem je ženu rozesmát.

Víte, čemu ženy věnují velkou pozornost, než vyjdou do ulic? Možná vás to ani nenapadne, ale jsou to šperky. Málokterý svůdce začne oslovení tím, že se ženy zeptá, kde koupila náhrdelník, který má na krku. Při tom toto téma ženu spolehlivě uchvátí.

Pozor! Nikdy se nezaměřujte na zvláštnosti jako velký nos, široké rty atd. Rovněž se nezmiňujte o intimních partiích, její přitažlivosti či celkovém vzhledu.

Dalším typem situačního oslovení je věta, kterou pronesete na základě okolního dění. „Ahoj. Nezdá se ti, že ty hodiny na věži mají nastavený stále zimní/letní čas?“ Tato oslovení jsou v podstatě jednoduchá a velmi nenásilná. Pravdou však je, že se lehce můžete dočkat odpovědi: „Co je mi po tom.“ Zkrátka ne vždy s nimi slavíte úspěch.

A opět humornější varianta: Žena kouká nahoru na oblohu. Kouknete taky, a hned vzápětí se podíváte na ni a pronesete: „Mám se začít bát?“ Nechápavě se podívá. „No, vypadá to jako bys očekávala přílet meteoritu.“

Pronesete-li něco jakoby náhodou bez vazby k ženě, vyvoláte pocit, že vám o seznámení v podstatě ani nejde. Tato technika se nazývá soft direct. Cílem je komentovat (nejlépe vtipně) dění kolem sebe. Typický příklad: Stojíte na zastávce tramvaje a pronesete: „Nejede a nejede potvora.“ Jistý balič rád používá větu: „Pičo, to je ale horko.“

Jdete na to rádi přímo? Tak to se vám bude líbit direct. Narovinu dívce řekněte, o co vám jde. „Slečno, už před nějakou chvílí jsem si vás všiml a od té doby přemýšlím nad nějakou záminkou, jak se s vámi seznámit. Nic mě ale nenapadlo, a tak na to jdu přímo. Velmi jste mne zaujala a rád bych vás poznal.“

Soft direct a direct patří k nejnáročnějším, ale také k nejúčinnějším metodám oslovení. Jejich náročnost spočívá v tom, že ke správnému zvládnutí této techniky musíte být velmi uvolnění a musíte působit suverénně. Tyto techniky s úspěchem zvládají přední čeští svůdci.

V posledním typu oslovení hraje klíčovou roli náhoda. Musíte mít na něj velký přehled a být pohotoví. Všimnete-li si např. že ženě vypadla z kapsy peněženka, seberte jí, a hned máte námět na oslovení. Po úvodním překvapení se žena vzpamatuje a začne s vámi konverzovat s jistou dávkou vděčnosti. Takže od začátku máte jisté, že vás neodstrčí. Navíc, přiznejme si to, je hodně žen ovlivněna americkými romantickými filmy, kde Richard Gere „zcela náhodou“ potká Julii Roberts. Takové ženy věří na osud. Budete její anděl z nebes, který ji přišel na Zemi zachránit. Toto oslovení patří k těm nejúčinnějším, ale je samozřejmě velmi obtížně proveditelné. Musíte si umět najít ženu v nesnázích.

Jsou i další oslovení, které by bylo možné zahrnout do samostatné kategorie. Třeba takové oslovení se sexuálními narážkami a dvojsmysly. Nutno ale dodat, že v praxi jsou taková oslovení nepoužitelná.

Takže si to shrňme

Vyjmenujeme si oslovení od těch nejméně účinných po ta nejúčinnější.

1. připravené oslovení bez záminky (zapamatovaná věta)
2. připravené oslovení se záminkou
3. situační oslovení ptající se na obecnou věc týkající se ženy (typické: „Kam jdeš?“)
4. situační oslovení s využitím okolního dění („Jdou ty hodiny správně?“)
5. situační oslovení týkající se konkrétní věci na ženě („Zaujalo mne, jak jsi sladila kabát a boty…“)
6. soft direct
7. direct
8. situační oslovení nahodilé pomoci

Poznámka na závěr

Jeden zajímavý výzkum ukázal, že pro to, aby vznikl vztah, je potřeba prostředník. Dříve tím prostředníkem byly dohazovačky, dnes jsou to třeba přátelé. Prostředníkem také může být i náhoda, např. upadlá kabelka či ujetá tramvaj. Problém ale je, že ve chvíli, kdy je takový prostředník vyvolaný uměle, to prostě nefunguje. Takže opravdu nedoporučujeme připravené věty a „generování náhod“ za každou cenu. V takovém případě je nejlepší použít direct a říci ženě, o co vám opravdu jde.

Za poskytnutí některých zásadních informací pro tento článek děkuji Petru R.