Vnitřní hra (1) - Balení žen jako kruciální zkouška

S balením holek se to má podobně jako s koupí auta. Už od útlého děství, kdy si prvně uvědomíme rozdíly mezi pohlavími, se nás nějak bytostně týká. Víme, že táta má auto, že ho má i strejda, děda a další, a že to je mezi dospělými časté téma hovoru. V době dospívání se pak sami aktivně zapojíme do nekonečných debat, která značka a model je nejlepší a pohříchu i do snění o ideálním voze, a to dávno předtím, než si skutečně můžeme nějaké opravdové auto pořídit.

V dospělosti se pak vlastnictví (nebo nevlastnictví) auta stává součástí našeho sociálního obrazu ve společnosti. Nebudu to dále rozvádět, chtěl jsem tím říci, že s balením holek se to má velmi podobně. Jakmile zjistíme, že existují chlapečci a holčičky, začne pro nás tento fakt mít nebývalou váhu. A brzy jsme konfrontováni s faktem, že muži ženy tak či onak „balí“. A tudíž i od nás se to bude očekávat. Tento fakt pak během adolescence vystupuje na povrch ve velmi mučivé a nutkavé podobě. Je to období, kdy jsme nuceni jít s kůží na trh a to v době, kdy nemáme většinou vypěstované účinné způsoby, jak se vyrovnat s porážkou.

Balení žen je téma, které nad námi, muži, visí jako Damoklův meč. Nelze mu zcela uniknout, nelze ho potlačit. Málo platné, jsme biologicky i sociálně programováni, abychom (stejně jako 95% živočišných druhů) ženy balili. A kromě rozptýlení a uspokojení je tam více nebo méně pevné rozhodnutí nalézt "tu pravou" a vytvořit s ní šťastnou a harmonickou rodinu. Je vícero způsobů, jak se vypořádat s touto kruciální otázkou mužského bytí. Nenaplnění té nejzákladnější stránky lidské podstaty, tedy sexuality, je pak prožíváno jako životní porážka, a to i tehdy, když je onen muž úspěšný v kariéře nebo jinak. Důkazem budiž i to, na co se vás budou ptát vaši rodiče, příbuzní i známí po překročení dvacítky čím dál častěji. Nebude to ani tak práce, nebo kde jste byli na dovolené, ale jestli máte nějakou dívku, a pokud ano, jaké s ní máte úmysly.

Jako by se předpokládalo, že bez aktivního sexuálního konání žijete jaksi na prázdno. Ale není to jen klamný dojem okolí. Před ženami se nelze schovat, je lepší se jim postavit jako výzvě. A bohužel v této zkoušce nestačí uspět jednou a pak už mít nadosmrti pokoj. Tahle otázka se vás bude týkat stále a pořád, dokud vám srdce (nebo hlava) nevypoví službu.

A možná už tušíte, proč je oslovení neznámé dívky často spojeno s takovou úzkostí. Ona to totiž není činnost jako každá jiná. Hluboko v nevědomí moc dobře víte, že jde o naplnění vaší existence, že se jedná o opravdu kruciální zkoušku – že jde o všechno! A není divu, že v tváří v tvář takové výzvě (a zároveň hrozbě) se mnohým podlamují kolena.

Jen si to vemte. Ve škole se od první třídy učíme spoustu faktů týkající se naší kultury. Je nám vštěpováno, jak je to důležité pro život, a že se tudíž máme poctivě učit. Rodiče úzkostlivě sledují náš výkon v zapamatovávání a porozumění poznatkům, které oni mnohdy už dávno zapomněli. Poznatků, které nás sice připraví na případné další studium, ale které nás jaksi nechají ve štychu v „opravdovém životě“. V mladším školním věku máme víceméně jasné povědomí, že až vyrosteme, tak se oženíme a budeme mít rodinu. A „najít si holku“ se předpokládá tak nějak samozřejmě, že to prostě v určitém věku přijde. Nikdo nám v tom neporadí, zase nás nechají ve štychu! Někteří ale tenhle úkol v dospělosti i tak plní bez nějakých výrazných problémů. Většinou to bývají hoši, kteří si prožili šťastné dětství a byli od mala obletováni ženami. Později jim to nepřijde nijak divné. My ostatní máme smůlu a musíme se „Velké Umění“ pracně učit.

Pojmout svádění jako hru je myšlenka velice stará a již staří Římané o něm tak přemýšleli (např. Ovidius v Umění milovat). Já chci jít ještě dál. Chci psát o velké životní Hře, kterou hrajeme sami se sebou, a která fatálním způsobem rozhoduje o našem úspěchu nebo neúspěchu u žen ještě dlouho předtím, než vůbec dojde k nějakému oslovení. Jako analogii použiji souboj dvou samurajů ve feudálním Japonsku. Zpravidla proti sobě stáli i několik minut nehnutě s mečem zasunutým v pochvě. Traduje se, že o vítězi a poraženém bylo rozhodnuto během tohoto vzájemného pohledu do očí. Samotný viditelný souboj pak byl otázkou několika vteřin a jen vlastně potvrdil předem daný výsledek. S balením holek to není jiné. O výsledku může být rozhodnuto dříve, než se stačíte obléci a vyrazit na diskotéku. A právě o této fázi Hry budu psát. Je pravda, že častým tréninkem se např. tréma z oslovení snižuje. Trénink rozhodně nelze zanedbat! Je však dobré vědět, proti jakému nepříteli vlastně stojíte. To znamená prošmátrat ta temná zákoutí svého nevědomí – svá bludná přesvědčení o sobě, o ženách a světu. Připustit si své fixace a strachy, namísto budování falešné identity supersvůdníka. Jinými slovy: akceptovat sám sebe a následně využít svůj potenciál naplno právě v balení.

Znovu opakuji: Před tématem balení žen se neschováte. A pokud nad ním budete mít alespoň částečnou kontrolu (nebudete tedy ubohou loutkou v rukou svých tužeb), bude to pro vás znamenat velmi výrazné zlepšení i v jiných oblastech vašeho života, které třeba s ženskými vůbec nesouvisí.

Co nás v následujících dílech čeká? Nejprve se zaměříme na archetyp Hodného Chlapce. Zanalyzujeme jeho podstatu a povíme si, proč mnozí z nás stále zůstávají hodnými chlapci, i když už vědí, že to k ničemu nevede. Odhalíme tedy, co je na tomto stavu bytí tak přitažlivé. Následně se budeme zabývat typickými bludnými přesvědčeními hodných chlapců a jedno po druhém vystavíme ostrému reflektoru kritického rozumu. V dalším si pak povíme o typech vnitřní Hry, které vedou zákonitě k témuž konci – prohře. No a všechno to bude prošpikováno i nadějí na zvrat – tedy návody, jak vytvořit harmonii v sobě a rozeznít svou vlastní Hru a svůj vlastní život uspokojujícím způsobem.

Motto: „IO.“ – F. Nietzsche

Použitá literatura: 
Ridley, M.: Červená královna, Praha, Portál, 2007
Stern, J.: Totem, incest a odkouzlení buržoazie, Praha, Malvern 2007
Nietzsche, F.: Tak pravil Zarathustra, Olomouc, Votobia, 1995

Obrázek: Röhrig, C.-W.: Vítězství (Röhrig Tarot), Praha, Synergie, 2001

Komentáře