Vnitřní hra (2) - Diagnóza: Hodný chlapec

Snad každý z nás už v té či oné podobě slyšel z úst holky něco na způsob: "Já vím, že jsi hodný kluk, ale..." Nebudu to nějak zvlášť rozebírat, ať tak či onak, slečna zájem nemá a je lepší se smířit s tím, že to jinak už nebude. Chci se však zastavit u termínu "hodný kluk", které zní sice poměrně přijatelně, ale jen do té chvíle, než si uvědomíme, že se tím myslí spíše blbec, vůl, nebo trouba. Podíváme se, co se za tímto označením opravdu skrývá. Je to svým způsobem nemoc, protože vás výrazně omezí ve vašem sociálním životě.

Tématem dnešního článku bude tedy tzv. AFC (average frustrated chump), tj. průměrný frustrovaný pitomec, což je termín v Pickupu běžně používaný a údajně tam spadá 80% mužské populace. Protože se ale jedná o zavádějící dysfemizmus, budu raději používat politicky korektnější termín „hodný chlapec“.

Každý syndrom je vždy vylíčen uvedením příznaků, z nichž musí být určitý počet splněn. Podíváme se, jak jste na tom.

Vnější příznaky:

Poznáváte se ve více jak polovině příznaků? Pak jste Hodný chlapec a je na místě si připustit, že máte veliký problém.

Jistě, mohl byste dopadnout hůř, jenže to vás asi neuklidní. Jak je možné, že hodní chlapci nejsou pro ženy obecně moc zajímaví? Známý sociolog José Ortega Y Gasset mluví o tzv. průměrném jedinci (nebo též davovém člověku) ve společnosti. Společnost jako taková vyvíjí na člověka určitý tlak, aby se přizpůsobil imaginárnímu průměru. To je logické, že si nemůže každý dělat, co se mu zamane. Paradoxem však je, že opravdu průměrný jedinec není za svou adaptaci odměněn, nýbrž se pro společnost stává nezajímavým. Zajímaví jsou ti, kteří se odlišují. A tak je možné cítit jakýsi neurčitý tlak, abyste byli hodnými blbci. A pokud skutečně jste, budou se k vám ostatní sice chovat slušně a zdvořile, ale to je asi tak všechno. Zájem nezískáte, aspoň ne kladný.

Zájem totiž může být i záporný. Tak např. úchyl, který se obnažuje v parku, se jistojistě průměru vymyká a pozornost si tím získá. Jenomže ne kladnou (vyvolanou emocí bude strach, odpor apod., tedy silné negativní emoce.) Ti, kteří se těší vysokému kladnému zájmu okolí, dokážou naopak ve druhých vyvolat silné kladné pocity (radost, nadšení, pozitivní překvapení, touhu...). Průměrný jedinec, neboli hodný trouba, nevyvolává žádné zvláštní pocity a tudíž ani zájem. Je příliš předvídatelný, příliš nudný! Proč tedy máme tendenci se v situaci, kdy nám jde o nějakou holku, chovat úslužně?

Ano, není moc platné, říci si, že se nebudu chovat jako hodný, tedy podbízivě a příliš přístupně. Tedy, říci si to můžete, ale ruku na srdce, vydržíte to, když vám o ni opravdu jde? A to je právě ono! Jistě byste dokázali nechovat se úslužně vůči nějaké kamarádce, která vás nepřitahuje a o nic vám nejde. Tváří v tvář "bohyni" je to najednou zcela jinak.

Jak je to možné? Na pomoc si, kromě sociologie, vezmeme poznatky z vědy o nevědomí - z psychoanalýzy, a zkusíme zrekonstruovat, jak je možné, že modalita fungování „Hodný chlapec“ je udržována i dlouho poté, co se ukázala jako pramálo účinná.

Vnitřní (skryté) příznaky:

  • Touha po splynutí v jednotu
  • Strach ze sexuality
  • Přesvědčení, že nemám jinou alternativu
  • Přesvědčení, že takovou už nepotkám
  • Domnělá nutnost volby: buď – anebo
  • Strach z agresivity

To je hrubé shrnutí nevědomých přesvědčení o sobě a dívkách. Hodní chlapci mohou být někdy úspěšní v zaměstnání a mít spoustu kamarádů. Tato přesvědčení však vytváří tvrdou hráz, na kterou budou neustále narážet při tom, co chtějí ze všeho nejvíce…

Každý bod si vyžádá samostatnou kapitolu, kde vysvětlím blíže a navrhnu některé možnosti, jak se s tím vypořádat. Je však nutné si uvědomit, že jedno souvisí s druhým a nejde to tak jednoduše oddělit.

Literatura:
ORTEGA Y GASSET, José: Vzpoura davů, Praha, Naše vojsko, 1993
STERN, J.: Totem, incest a odkouzlení buržoazie, Praha, Malvern 2007

Obrázek: RÖHRIG, C.-W.: Princ holí (Röhrig Tarot), Praha, Synergie, 2001

Komentáře