Vnitřní hra (5) - Takovou už nepotkám

Znáte to? Seznámíte se s nějakou dívkou a vzápětí jste na tutti přesvědčeni, že ji musíte mít, protože takovou už nepotkáte. A to kolikrát na základě velmi povrchního dojmu. V dnešním dílu se zaměříme na jeden dobře vysledovatelný rys hodných chlapců - přesvědčení o značně omezených zdrojích.

Těmi zdroji se myslí samozřejmě dívky vhodné pro dlouhodobý vztah. Ve světě hodného chlapce jsou dostupné dívky velmi nedostatkovým zbožím. Z toho logicky vyplývá, že když už se mu podaří nějakou sbalit, nemůže ji opustit, protože jiné alternativy téměř neexistují. Toto bludné přesvědčení se vyskytuje v různých variantách. Známý je např. mýtus: "Holky nad 25 už jsou rozebrané." V hlavě hodného chlapce tedy bývá dívka přiměřeného vzhledu a věku velmi nadhodnocena. Jeho další tahy ve Hře jsou poplatné tomuto limitu. Kdykoli se nějaká objeví a zdá se, že není zadaná (opět další omezující faktor), nemůže si dovolit promrhat svou životní šanci a pokazit to.

Realita se od tohoto mýtu ale v mnohém liší. Holky nejsou nedostatkové zboží z Tuzexu. Je jich zhruba stejně jako nás.

Samozřejmě že ne každá je vhodná pro nás. V prvním dílu jsem přirovnal balení holek ke koupi auta. Samozřejmě si nemůžete (nejspíš) dovolit Maserati, které se vám nejvíc líbí, ale i tak si jistě vyberete z velké nabídky nových či ojetých aut. A zřejmě se i s někým poradíte a dáte si s rozhodnutím načas. Mnohý hodný hoch se ale (co se týče dívek) často chová, jako by v celém městě byla k mání jen jedna jediná a musí se pro ni rozhodnout hned. Okamžitě ji bere, ačkoli při pečlivém prozkoumání by zjistil, že mu až tak úplně nevyhovuje. Proč při koupi auta (které kupuje na zhruba pět let) je takto prozíravý, ale když si vybírá partnerku na (jak doufá) celý zbytek života, jedná ukvapeně bez prozkoumání dalších nabídek?

Navzdory tomu, že neodpovídá realitě, toto přesvědčení trvá. A k tomu musí být nějaký důvod. Podle antropologů je naše genetická výbava prakticky stejná jako před půl milionem let.

„V lebce současného obyvatele velkoměsta sídlí mozek přizpůsobený potřebám tvora, který žil v malých skupinkách rozptýlených po africké savaně, živil se lovem zvěře a sběrem kořínků. Tehdejší systém párování je systémem, který je přirozený i pro dnešní lidstvo.“ (Ridley, s. 154)

A v tehdejších malých společenstvích si průměrný muž vybíral zhruba ze sedmi dostupných žen a následně žil v monogamním svazku. Vůdčí samec ale mohl mít žen víc a tím pádem to pro obyčejné muže znamenalo nepoměr. Výboji do cizích tlup mohli sice ukořistit další ženy, ale to bylo spojeno s obrovským rizikem. V našem kolektivním nevědomí tedy máme zafixováno, že vhodných žen není mnoho a je třeba si vybrat rychle a jednu si zabrat pro sebe. Pokud ne, nedostanou se mé geny do další generace! Takže jakmile se objeví dívka „aspoň trochu pravá“ a vykazuje nějaké signály zájmu, mnohým to sepne a musí ji uhánět stůj co stůj. Genetická výbava ženy však není totéž co její povaha. A ta bývá mnohdy přehlížena, či poněkud přilepšována. Běžný hodný chlapec se nedokáže rozejít s holkou, ačkoli se k němu chová dosti špatně. Podvědomý strach „takovou už nepotkám“, je obvykle silnější. Vztah se musí často dosti vyostřit, aby se rozešel on s ní a ne naopak. To ale není důležité, kdo s kým se rozejde. Důležité je jenom to, abyste nelpěli na něčem, co není výhodné. Dnešní výběr vhodných žen je ve velkoměstě (jako je Praha) prakticky neomezený a i v malých sídlech je mnohonásobně vyšší, než sedm věkově odpovídajících žen!

Běžný muž má potřebu patřit do nějaké menší tlupy (těch může být víc) a v rámci ní si vybírat z omezeného počtu (nezadaných!) žen. Vybírat si mimo tento okruh v nás pravděpodobně spíná strach z pomsty mužů té cizí tlupy. A skutečně. Pokud přijdete do cizího prostředí a začnete tam balit místní baby, přítomní muži se postaví proti vám. Že by vás však za to zabili, je velmi nepravděpodobné.

Naprosto není třeba se psychicky vázat na určité prostředí, na omezený kruh žen, které znáte. Vyražte na nová místa, oslovujte ženy v supermarketu, knihovně, obchodu s oblečením atp. Znají vás už všechny holky na diskotéce ve vašem bydlišti? Nepřemlouvejte je, běžte jinam! V novém prostředí nemusíte zapadat do starých nefunkčních způsobů balení. A tak namísto, abyste se fixovali na dosavadní skupiny lidí, které znáte, vytvořte si své vlastní nové sociální skupiny! Ano, i to je možné. (Tuto metodu „Social guy“ demonstroval na Konferenci Stealth. Ještě o ní pojednám.)

Literatura:

RIDLEY, M.: Červená královna. Sexualita a vývoj lidské přirozenosti, Praha, Portál, 2007
Obrázek: RÖHRIG, C.-W.: Eso pohárů (Röhrig Tarot), Praha, Synergie, 2001

Komentáře