Jak se nenechat ovlivnit emocemi? 

Smiřte se se svými emocemi! Tak by mohlo znít základní poselství dnešního článku. Uvědomte si, že vaše prožívání ve všech směrech ovlivňují emoce. Vytváří rámec, prostřednictvím kterého se díváme na svět. Velkou část 20. století jsme vynášeli do výšin rozum a emoce se snažili potlačit. Jenže, jak uvádí mimo jiné B. Fay, objektivní reality (tj. světu bez emocí) prakticky nelze dosáhnout.

Základní úloha emocí

Emoce nám pomáhají v našem odhadování okolí a rozhodování.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Významnou roli hrají emoce ve třech oblastech:

1. Pomoc v životu nebezpečných situacích. Jak jsem již zmínil, emoční reakce je mnohem rychlejší než rozumová. Podle situace se můžeme bránit buď vyhnutím, útěkem, strnutím, útokem či obranou.
2. Plánování a rozhodování. Pokud něco plánujeme, cítíme při představě alternativ různé emoce. Ty nám pak pomáhají vybrat tu správnou. Nebo také tu špatnou, pokud příliš přemýšlíme nad tím, zda ženu oslovit nebo ne.
3. Komunikace. Zde se opět dostáváme k řeči těla. Naše naladění, ale i postoj k protějšku se u většiny lidí promítá do řeči těla. Druhá strana pak vše pochopitelně vnímá. Úplně přesně to ale bohužel nefunguje a často dochází k dezinterpretacím. Ženy mají v tomto bodě většinou výhodu.

Emoce vždy cítíte v konkrétním okamžiku, a to i když přemýšlíte o budoucnosti. Tedy pokud budete přemýšlet o svém obtížném vystoupení, které máte za týden, pravděpodobně se vás zmocní úzkost již nyní. To nám dává možnost s onou emocí pracovat, k čemuž se dostaneme později. Nyní je pro nás důležitá klasifikace emocí.

Různí lidé cítí stejnou situaci různě. Je to tím, že již od útlého dětství si náš mozek zaznamenává všechny situace, do kterých jsme se dostali, a přiřazuje k nim určité emoce. Takto klasifikované prožitky nám pak umožňují velmi rychle reagovat a orientovat se v okolním světě. Proces probíhá nevědomě, na dané zážitky si vůbec nemusíme vzpomínat (nebo je můžeme vytěsňovat a potlačovat, pokud byly velmi nepříjemné). Emocionální stopa je však vždy přítomna, a pokud se dostaneme do podobné či stejné situace znovu, mozek danou emoci vyvolá.

Nyní se vrátíme k úzkosti z vystoupení. Existují lidé, a není jich málo, kteří sice také prožívají nervozitu při vystoupení na veřejnosti, ale jejich touha či radost ze sebeprezentace je mnohem silnější. Ve výsledku se tedy na své vystoupení těší. Prací se svými emocemi můžete docílit stejného výsledku. Spousta negativních emocí omezujících vás v rozletu lze odbourat, když víte, jak na to.

Zpracování a prezentace emocí

Klíčem k uvědomění si svých emocí a schopnosti s nimi pracovat je rozlišení na tzv. „low road“ a „high road“ zpracovávání emocí.

„Low road“ je prvotní rychlé zpracování, které má na starosti jádro mozkového kmene, amygdala a limbický systém. Je to plně automatizovaný proces, který rozhodně nechceme měnit.

„High road“ je myšlenkové zpracování emocí, o které se stará mozková kůra. Evolučně je mladší, než „low road“. V podstatě bychom mohli říci, že zpracování „high road“ doplňuje a ovlivňuje prvotní hodnocení. Za to, že nemrštíme kamenem po hlučném sousedovi, přestože jsme vzteky bez sebe a máme na to obrovskou chuť, může právě „high road“ zpracování.

Uvědomme si tedy, že nelze zabránit tomu, aby v nás nějaký podnět vyvolal reakci. Můžeme ale ovlivnit, jak s touto reakcí naložíme. Základní nástroje, jak se svými emocemi zacházet, jsme při tom dostali v dětství. Identifikovali jsme jednotlivé emoce pomocí pojmenování lidí v okolí („Vidím, že máš z toho dárku radost.“) a zároveň jsme se naučili pocity přiměřeně vyjadřovat dle konkrétních situací. Projevy můžeme zesilovat, zeslabovat, neutralizovat či zamaskovat.

• Emoce zesilujeme, pokud z toho máme nějaký prospěchu (byť sociální). Malé dítě předstírá radost z dárku, o který nestálo, žena předstírá něco jiného.
• Zeslabujeme nejčastěji zlost, a to z toho důvodu, že by nás za plné projevení mohl stihnout trest (vyhazov z práce, rozchod s přítelkyní, žaloba od souseda trefeného kamenem…).
• Neutralizace je typická pro Japonce. Její podstatou je, že emoci vůbec nedáme najevo.
• Zamaskování je zase typické pro nás. Jednu emoci nahradíme jinou. Cítíme hněv, ale raději se usmíváme