Emoční inteligence (6) - Smutek a radost

Smutek a radost často chápeme jako protiklady. Ale tak to není. Určitě víte, že můžeme brečet radostí. Nebo můžeme být velmi smutní a přesto se smát, třeba když jsme po těžké ztrátě a někdo se nás snaží rozveselit. Proberme si tyto poslední dvě základní emoce.

Můžeme prožít obě tyto emoce zaráz? 

Smutek a radost můžeme prožívat zároveň. Může se to zdát matoucí, ale je tomu tak. Vysvětlení tohoto jevu při tom vůbec není složité, obě emoce totiž mají odlišný účel. Smutek nás doprovází při změně určité situace, na kterou se musíme nově připravit. Radost oproti tomu vyjadřuje očekávání, že něco je či bude lepší. Můžeme tedy cítit radost a smutek u jedné konkrétní situace současně. Třeba, když se malé dítě loučí s rodiči a odjíždí na tábor. Neuvidí své rodiče, ale zároveň ho čeká spousta kamarádů.

Smutek

Objevuje se při okamžicích zklamání, neúspěchu, při pocitu odmítnutí, nedostatku lásky nebo citu. Jeho účelem je překlenout období mezi starým a novým stavem. Něco v našem životě se zkrátka změnilo, nejčastěji jsme něco či někoho dočasně či trvale ztratili.

Abychom se s touto změnou vyrovnali, je třeba prožít si období truchlení. Nezáleží na tom, zda trvá minutu v případě malého dítěte či rok po těžkém odloučení. Vidíme-li někoho smutného, je to tedy známka, že dotyčný na sobě pracuje.

Důležité je, abychom celý proces smutku prožili co možná nejzdravěji a neuchylovali se k sebeobviňování či se nezaplavili pocity méněcennosti. Pamatujte si, že tato emoce se musí projít, ne se v ní zabarikádovat. Lidé žijící ve smutku vidí ve všem pouze to špatné. Zabarikádovávají se před okolním světem, upadávají do deprese a melancholie.

Stejně jako další emoce smutek ovlivňuje naše uvažování. Je normální, že si okamžitě po rozchodu s dlouholetou přítelkyní či přítelem myslíte, že nikdy tak skvělého člověka už nepotkáte. Když si to myslíte i tři roky po rozchodu a neustále na druhého myslíte, máte velký problém a je na čase vyhledat pomoc.

Znám hned několik lidí navštěvujících tento web, kteří se svým neustálým sebeobviňováním dopracovali až do stavu, ve kterém vidí všechno okolo sebe černě. Pokud zkrátka nemůžete změnit tento postoj pozitivním myšlením a trvá to již déle než rok, měli byste navštívit odborníka.

Radost

Hlavním problémem radosti není vlastní prožívání emoce, ale spíše již zmíněné ovlivnění uvažování, které nás může dostat do problémů. Více se o radosti nebudu zmiňovat, neboť to již za mě udělala Maya v článku „Radost může zatemnit rozum“. Doporučuji vám odkazovaný článek přečíst, protože na naše téma přímo navazuje.

Emoční uvědomění

My se nyní přesuneme přímo k emočnímu uvědomění. Rozebrali jsme si čtyři základní emoce, což je sice pěkné, ale pokud je neumíme u sebe rozeznat, tak jde pouze o teorii. Již v předchozích článcích jsem vás upozorňoval, ať zkoumáte či zapisujete své emoce. Pokud jste to dělali, tak jste určitě přemýšleli i nad jejich příčinami. A právě tím se prohlubuje vaše emoční uvědomění.

Rozeznáváme pět stupňů uvědomení emocí:

  1. Emoční analfabetizmus. Člověk, který se takto označuje, necítí prakticky žádné emoce u sebe ani u jiných lidí, což mu dělá problémy ve společenském styku. Příčinou může být porucha nervového systému nebo vývoj v dětství. Pro krásný příklad emočního analfabeta doporučuji shlédnout několik dílů seriálu Dexter.
  2. Tělesné projevy. Cítíme určité stavy těla, například horko čí podráždění, ale neuvědomujeme si jejich příčinu ani působení.
  3. Základní vnímání. Víme, že cítíme emoci, ale nedokážeme ji pojmenovat či zařadit.
  4. Zřetelně vnímané pocity, které dokážeme pojmenovat (jsem smutný).
  5. Zřetelně vnímané pocity, které dokážeme nejenom pojmenovat, ale také odhalit jejich příčinu, tedy kauzálnost (jsem smutný, protože můj počítač nespustí Mafii 2).

Můžeme prohlásit, že stupeň našeho emočního uvědomění souvisí s naším vývojem a lze jej dále rozvíjet, o což se ostatně tímto seriálem snažíme. Děláme to, protože člověk s vyšším uvědoměním emocí je schopen lépe plnit veškeré náročné úkoly v životě (včetně balení žen), je odolnější vůči stresu (a to dokonce tak, že prokazatelně klesá hladina jeho stresového hormonu), má vyšší sebevědomí a dokáže lépe odhalovat a ovlivňovat emoce ostatních lidí.

Na závěr pro vás mám pěknou kontrolní tabulku. Projděte si jí a získáte lepší představu o svém současném stavu.

 

Zdroj tabulky: KANITZ, Anja von: Jak rozvíjet svou emoční inteligenci. 1.Vyd., Praha: Grada Publishing 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-2582-6. s. 35 – 36, upraveno

Komentáře