Nevymýšlejte si

Na vysoké škole jsem jeden ročník znal kluka, který neustále vyprávěl skvělé historky o tom, co všechno zažil, kde všude byl a jak skvěle se bavil. Bylo to velmi vzrušující vyprávění, při kterém si říkáte: „Tohle bych chtěl taky zažít...“ Problém byl v tom, že ho však nikdo při tom neviděl. Když byla nějaká společná studentská party, vždycky zůstalo jen u vyprávění a žádná akce z jeho strany se nekonala. Byl svým způsobem záhadný, a byť o sobě dobrodružně vyprávěl, skoro nikdo o něm nic moc nevěděl. Až postupem času jsme všichni přišli na to (také díky odhalení jeho spolužákyně ze střední), že si všechna ta vyprávění vymýšlí a ve skutečnosti žije naprosto obyčejný a nudný život.

Nepřibarvujete si svůj život? 

Vyprávím vám to, protože to je krásný příklad toho, co dělá nebo dělal alespoň občas každý z nás. Všichni máme tendenci přibarvovat si fakta, aby bylo naše vyprávění zábavnější a více vzrušující. Na ženy takové historky víceméně fungují dobře. Problém ovšem nastává ve chvíli, kdy si člověk začne své příběhy a zážitky vymýšlet. Zprvu se to jeví jako nevinná hra pro zlepšení vlastního dojmu v očích druhých a pro zvýšení sociálního statusu, avšak postupem času se z toho může stát i závislost. Takový člověk, který používá smyšlené zážitky, se během jejich vyprávění může cítit skutečně dobře. Doslova propadá dojmu, že se to opravdu stalo. Jakmile je ve společnosti a o tyto „zážitky“ se dělí, je svým způsobem šťastný a má pocit, že si zvedá sebevědomí. Když však přijde domů, je zase sám ve skutečné realitě, která je obyčejná a nudná. Ve skutečnosti si tím nezvyšuje sebevědomí. Zvyšuje si tím falešný pocit sebevědomí, své vnější ego, ale vnitřně se stává čím dál tím více nejistý.

 Díky neustálému vyprávění svým příběhům sám dokonce uvěří. Ne nadarmo se říká: „Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.“

Tady nastává důležitý zlom v psychice. Pokud své lži člověk uvěří, mozek to zaregistruje jako něco, co se doopravdy stalo. Podvědomí dostalo signál a začne ho vstřebávat. Jenže pak se prožitky v podvědomí neshodují s těmi ve vědomí. Věříme sice svým vylhaným příběhům a zážitkům, avšak nikde nevidíme jejich „otisk“ v realitě. Tyto naše „zážitky“ se nezhmotňují, a to v nás může vyvolat frustraci, deprese a nebezpečný rozkol mezi podvědomím a vědomím. Řečeno filozoficky, jde o zásadní rozpor mezi vnitřním a vnějším světem jedince, díky čemuž je narušen a rozštěpen celek. Může to mít za následek narušení psychiky, což se dále může projevovat již zmíněnými depresemi, patologickým lhaním, někdy dokonce i ojedinělými výbuchy agresivity. Samozřejmě, že tyto situace budou nastávat spíše v extrémnějších případech, ale stále je to riziko.

Pokud pomineme dopad na samotnou psychiku člověka, který si takto vymýšlí, zůstane nám ještě reakce okolního světa. Zpočátku nám lidé naše „zážitky“ věří, jsou z nich unešení, ženy jsou ohromené, atd. Postupem času však lidem ve vašem okolí začne být něco podezřelé. Sice vyprávíte úžasné historky a zážitky, ale jakto, že se nic takového neděje v jejich přítomnosti a vlastně ani v přítomnosti žádného jiného známého? Dřív nebo později si okolí uvědomí, že si vymýšlíte, což pro vás může znamenat dokonce i ztrátu celé skupiny známých. Je to rychlý efekt pro zvýšení falešného pocitu sebevědomí a sociálního statusu, ale s o to horším vyústěním. Vždyť kdo se chce bavit s člověkem, který si prachsprostě vymýšlí? Lidé jsou přirozeně ješitní a tím, že jim lžete, urážíte jejich vlastní hrdost.

Někteří z vás jistě mohou namítnout, že se takového vylhané zážitky dají použít jen k balení neznámých žen. Ano, to jistě dají, ale pouze pokud s nimi chce strávit jednu noc a neplánujete je již víckrát vidět. Pokud vás nějaká žena opravdu zajímá a vy si ji díky svým vymyšleným zážitkům získáte, dříve nebo později, stejně jako vaši známí, objeví pravdu. A je velice pravděpodobné, že tím u ní nadobro skončíte.

A pokud jde o získání ženy na jednu noc, zde nabízím ještě jeden pohled. Co je podle vás větší frajeřina? Sbalit ženu na vymyšlené historky a zážitky nebo ji sbalit na ty skutečné a na svůj osobitý přístup? Podle mého názoru, když musíte ženě lhát, abyste ji dostal do postele, pak není něco v pořádku. Ať je to vaše sebevědomí, váš pokřivený smysl pro morálku, či něco jiného, není to podle mě zdravý přístup. Navíc, pokud takto ženu přece jen do postele dostanete, tak ona do ní nešla s vámi, ale s vaším vymyšleným alter egem. To je další věc, kterou vaše psychika vnímá, byť si to neuvědomujete.

Jak jsem již napsal výše, každý z nás si občas přibarví nějaká fakta, dodá svému vyprávění trochu omáčky, aby bylo zábavnější, ale vždy by se mělo vycházet z nějaké pravdy, z něčeho, co se skutečně stalo. Pokud budete mluvit o zážitku z bungee jumpingu, ale ve skutečnosti máte takový strach z výšek, že se ani nepostavíte na druhý stupínek u žebříku, pak je to velmi špatný přístup s negativními dopady na vaši osobnost i na vaše okolí. Proto tedy doporučuji, přibarvujte si své historky, je-li to potřeba, ale nevymýšlejte si.

A pokud jste přece jenom již do tohoto bludného kruhu zabředli, pak je třeba postarat se o nápravu. Stejně jako u každé jiné závislosti je i zde nesnadná cesta zpět. Jako úplně první věc byste měli okamžitě přestat lhát a vymýšlet si. Staré lži napravíte již jen velmi těžce, byť se k nim přiznáte, což je do značné míry pro psychiku osvobozující. Nemusíte se ani přiznat všem, vaší psychice stačí i jedna naslouchající a chápající osoba, jako je tomu například u zpovědi. Důležité a zásadní je uvědomit si tento neduh a rozhodnout se pro nápravu. V opravdu závažných případech, kdy se jedná o skutečnou závislost, pak je nejlepší doporučení využít pomoc odborníka. Ale věřím, že zde nikdo takový není. Nezapomeňte, že když klamete ostatní, klamete také sami sebe.

Komentáře