Vnitřní hra (11) - Osobní hranice

Nuže, řekli jsme si, že Správný chlap disponuje silným a pevným Já. Takové Já má sílu konat správným směrem. Tato síla vyvěrá z důkladné znalosti sebe sama, tedy svých kladných i záporných vlastností. Člověka se silným Já si můžeme představit jako pevný hrad. Jestliže v hradu je soustředěna síla a bohatství, musí mít i dobré hradby, jinak by byl brzy vydrancován. A o těchto hradbách nebo, chcete-li, osobních hranicích, budu dnes mluvit.

Jaké jsou vaše osobní hranice? 

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, neustále narážíte na jiné lidi a ne vždy tito lidé chtějí vaše nejlepší dobro. Je třeba umět prosazovat své zájmy (ne však přes mrtvoly) a zároveň se účinně bránit proti manipulaci ze strany jiných lidí. Nemluvím o ničem jiném, než o starých známých asertivních dovednostech. Rozepisovat zde jednotlivé jejich techniky by jistě bylo nošením dříví do lesa, neboť jsou mezi veřejností notoricky známé.

Opravdový chlap má určitou pevnost a zásadovost. Slova, „Vím, co chci a jdu si za tím.“, pro něho nejsou jen planou frází, kterou omílá ve snaze se zalíbit ženským, protože to rády slyší. Ne, je to celé mnohem hlubší. Opravdový chlap má hluboko v srdci nějaké poslání. Je to něco, v co věří a na čem pracuje prakticky každý den. Ať se vám to líbí nebo ne, faktorem, který mu může pomoci nebo naopak znesnadnit cestu k tomuto cíli, jsou zase ostatní lidé. Občas je nezbytné někoho požádat o pomoc a naopak někoho odmítnout, když mě chce využít pro své plány (čímž mé plány ohrozí). Zrovna tak se hodí vytváření rovnocenných dohod, ať už se to týká provedené práce nebo třeba toho, že si vzájemně nebudete škodit.

Pravda je taková, že pokud nemáte žádný cíl, pokusí se vás někdo využít pro dosažení svého cíle. Abyste tomuto tlaku odolali, musíte mít kolem sebe vybudované hranice. Lidé se v pevnosti svých hranic velmi liší. Někteří nemají prakticky žádné a tím pádem se stávají loďkou na moři, se kterou si bouře pohazuje, jak se jí zlíbí. Jsou i lidé, kteří nikomu nevěří a extrémně sami sebe chrání před možným zneužitím. To však může vést k samotářskému způsobu života. Ideálem jsou pevné hranice, ve kterých jsou však dveře, kterými k sobě pouštíte důvěryhodné osoby.

Jak se to ale dělá, aby měl člověk pevné hranice? Jak tyto hradby postavit a hájit? Nic samozřejmě nepadá z nebe. Asertivním dovednostem je nutné se učit. Víte, jak si vydobýt respekt? Že občas řeknete „Ne“. Většině lidí dělá jednoduché odmítnutí ohromný problém. Mnozí raději slibují něco, co nemůžou nebo nechtějí splnit, vymýšlejí si různé výmluvy a důvody, místo aby řekli jednoduše: „Ne, neudělám to.“ „Ne, promiň, ale nepomůžu ti.“ Mluvím samozřejmě o situacích, kde jste manipulováni do něčeho pro vás nevýhodného, co je opravdu nad rámec vašich povinností.

Pevné hranice nejsou jen jako obrana proti manipulaci, ale i jako obrana před špatnými pocity. Pokud se pustíte do podnikání, studia nebo balení holek, zcela jistě to nepůjde pořád jako po drátkách. Máte dost pevné hranice, abyste dokázali snést odmítnutí a nepřízeň? Dovedete si udržet nepříjemné emoce od těla?

Dejme tomu, že se vám absolutně líbí nějaká holka a dokážete i naprosto přesně říci proč (není to tedy iracionální poblouznění). Jdete do ní direktivně a s vášní. To je riskantní hra a dost pravděpodobně se dočkáte hned v první fázi odmítnutí. Máte dost pevné hranice, aby se to nijak nedotklo vašeho sebepojetí? Může vás holka odmítnout, aniž by vás to zranilo, anebo jste vůči ní pocítili negativní pocity? Pokud ano, možná že vás nakonec bude přece jen chtít, protože odmítání byl jen test. Nebo jste získali novou kamarádku. Anebo se pokojně rozejdete, ale i tak budete mít její respekt za odvahu. Příliš rigidní hranice jsou ale spíš na škodu, protože to vede k postoji: „Nikomu nemůžu věřit, stejně mě nakonec zradí.“ Chce to něco mezi, pevné hranice s „dveřmi“.

To, že si někoho pustíte k tělu, ještě neznamená, že na sobě necháte dříví štípat. Uděláte pro někoho laskavost, fajn. Je on sám připraven udělat laskavost pro vás? Je tam reciprocita? Anebo vás chce jen využít? Pokud chcete druhým pomáhat, i když je jasné, že z toho neplyne přímý zisk, můžete, proč ne. Ale zvažte, jestli si tou pomocí nějak nezkomplikujete život. Stejně tak s ženami. Pokud neexistuje nějaká dohoda typu „jednou já tobě, pak ty mně“, neexistuje důvod, proč byste jí měl nabízet odvoz autem na rande, placení večeří atd. Neslíbila, že vám to nějakým způsobem vrátí, že ne? Takto vás vlastně využívá proti své vůli. Nebylo by lepší k tomu přistoupit jinak? Jistěže ano, to už ale nechám na vás.

Literatura:

PRAŠKO, J., PRAŠKOVÁ, H.: Asertivitou proti stresu, Praha, Grada, 1996
Obrázek: RÖHRIG, C.-W.: Ovládnutí (Röhrig Tarot), Praha, Synergie, 2001

Komentáře

Pravda
 od autora Moon

    Tvvůj seriál Vnitřní hra se mi velmi líbí a těším se již na další pokračování [S07]

    Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora Mischelangelo

    Tiež sa mi to páči. Často mi ten serial otvára oči alebo aspon pomáha zaostriť na rozmazané myšlienky...

    Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora Eivind

    Díky, hoši! Jak se říká, chvály nikdy není dost :-) Ještě vyjdou tři díly tohoto seriálu, už jsou napsané a odsouhlasené. Momentálně pracuji na článcích, které se zabývají už konkrétněji balením. Kdy vyjdou, to je ale ještě ve hvězdách.

    Reaguj na tento komentář