Jak přemýšlíme? 

V minulém díle seriálu jsme začali detailněji rozebírat komunikační schéma. V této činnosti budeme pokračovat. Pro lepší orientaci opět uvádím Shannon-Weaverův matematický model komunikace, který je základním pilířem těchto článků.

myšlenka – zakódování – kanál – rozkódování – příjem sdělení

Již jsme rozebrali myšlenku a zakódování. Není náhodou, že model jsme rozdělili zrovna takto. Myšlenka a zakódování jsou totiž vědomé procesy na straně podavatele (tvůrce sdělení). Zbytek komunikačního schématu se tváří tak, jako bychom ho již nemohli ovlivnit. Chyba lávky.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Tento fakt si zdůvodníme na naší modelové situaci z minulého dílu. Chcete oslovit dívku pomocí oslovení: „Ahoj. Čekáš tu na mě?“

Kanál

Ve zmiňovaném příkladu je kanálem vzduch, či lépe, vibrace vzduchu, ze kterých naše ucho dokáže rozeznat zvuky. Pochybuji, že byste si v našem případě zvolili jiný kanál. Zde tedy teoreticky nelze nic pokazit. Prakticky nám ale komunikaci ztěžuje šum, který se v kanálu do sdělení přimíchává. Vaše podvědomá práce je taková, že automaticky volíte intenzitu hlasu s ohledem na předpokládaný šum. Jinak budete dívku oslovovat v naprostém tichu, jinak na ulici plné lidí, aut či tramvají.

Pokud se vám nepodaří odhadnout intenzitu šumu, dívka vám neporozumí nebo vás vůbec neuslyší. V horším případě ji okřiknete, což rozhodně nepřinese pozitivní odezvu. Nikdo nemá rád řvouny způsobující migrénu.

Přestaneme-li se bavit o mluvené komunikaci, existují také kanály typu papír, elektronické informace atd. Kanálem může být v podstatě cokoli, co nese nějaké sdělení. Třeba sedačka ve vlaku za předpokladu, že nese nějaký nápis. Tyto ostatní kanály však mají oproti vzduchovému vlnění výhodu, že do sebe přimíchávají pouze menší množství šumu.

Rozkódování

V našem případě oslovování ženy je rozkódování na její straně nevědomý proces. Pokud není hluchá a nevyskytla se v komunikačním schématu nějaká podstatnější vada, slyší vás. K tomu, aby mohla vaše sdělení rozkódovat, musí znát kód, kterým mluvíte, v našem případě tedy předpokládám český jazyk. Pokud oslovíte číňanku, která neumí česky, vaše sdělení sice přijme, ale nerozkóduje ho.

Protože vy jste původce sdělení, jste zodpovědný za to, jak dotyčná sdělení přijme. To je sice svým způsobem zodpovědnost, ale na druhé straně je to také možnost ovlivnit výslednou podobu sdělení. Zkuste si říci naší modelovou větu: „Ahoj. Čekáš tu na mě?“ několika způsoby. Jednou tiše, podruhé hlasitě, potřetí dejte důraz na slovo „mě,“ počtvrté na jiné slovo, popáté větu zadrmolte atd. Věty si buď nahrávejte (což je asi nejlepší) nebo řekněte někomu, aby vás poslouchal a hodnotil. Uvidíte, jak můžete měnit celkové vyznění a tím i dojem pouze manipulací s hlasem.

Pozor dejte také na to, že v procesu rozkódování se hodnotí váš celkový vjem, který se do komunikačního vzorce přimíchal (viz minulý díl). Tento vjem musí být v souladu se slovy, která říkáte. Pokud řeknete sebejistě oslovení a při tom se vám klepou kolena a těkáte očima, žena se s vámi nebude cítit dobře. Nejspíše ani vědomě nebude vědět, proč tomu tak je. Zkrátka z vás má divný pocit, protože vaše slova a chování jsou v rozporu. Velký pozor, ženy jsou na tohle citlivé. Nicméně to již zabíháme do poslední části schématu, kterým je příjem sdělení.

Příjem sdělení

Zahrnuje vlastní porozumění či neporozumění komunikátu a doprovodných jevů jako zmiňovaný rozpor slov a činů. Na základě příjmu sdělení se žena rozhoduje, jaká bude její reakce. Tedy, svým sdělením ovlivňujete reakci ženy. Na první pohled zcela jasné pravidlo nyní dostává nový rozměr. Ono totiž nezáleží pouze na tom, co řeknete, ale i fakt, zda dokážete odhadnout situaci, volit správná slova, správnou intonaci, postoj atd. To vše ovlivňuje podobu odpovědi více než samotná slova a jejich význam.

Zde leží odpověď na to, proč může žena na naši modelovou větu odpovědět zároveň: „Ne“ i „Jasně“ s úsměvem, či dokonce neodpovědět vůbec. Kdyby 10 naprosto totožných mužů oslovovalo jednu ženu stejnou větou různými způsoby, může 8 z nich neuspět a 2 ano. Nebo naopak. Vše je důsledek komunikace ať už verbální či nonverbální.

Na závěr pokládám otázku: Proč se některým lidem za jejich přeřeky vysmíváme, zatímco jiným je tolerujeme? Pokud neznáte odpověď, dozvíte se jí příště.