Je nářečí problém? 

Jak je známo, v Brně jezdí místo tramvají „šaliny“. Když pak jede obyvatel moravské metropole do Prahy a neuvědomí si svůj nářeční prvek, má problém. Pokud se v Praze někoho zeptáte, kde je nejbližší zastávka na šalinu, tak vám v lepším případě neporozumí, v horším případě ho naštvete. Pražani nemají tento nářeční prvek moc v lásce.

Můj známý pocházející z Brna právě na toto doplatil. Oslovil ženu, se kterou pět minut hovořil. Následně si vzal její telefonní číslo. Vše probíhalo naprosto v pořádku do rozloučení, kdy řekl, že musí stihnout šalinu. Reakce byla nelichotivá: „Šalina? Jaká šalina!

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Rozhodně nehodlám tvrdit, že takto bude v obdobné situaci reagovat většina žen. Uvedená žena měla viditelně u slova šalina zafixované negativní konotace (či velmi zjednodušeně negativní emoce). Nicméně tento příklad dokladuje, jak jedno slovo (či výraz) při neutrálním sociálním statusu dokáže zhatit celé oslovení.

Sociální status

Podíváme se na celou situaci se šalinou ještě jednou, tentokrát z trochu jiného pohledu. Dejme tomu, že onen balič dokázal ženu zaujmout natolik, že má v jejích očích pozitivní sociální statut, tedy že ho žena respektuje či má ráda. Podle intenzity tohoto statusu by ho buď jemně upozornila, ať slovo nepoužívá, nebo by se o tom nezmínila vůbec.

Popravdě řečeno během pěti minut je nemožné vytvořit si pozitivní sociální status. Můžete maximálně zanechat pozitivní dojem. Kdybyste ale teoreticky byli známá osobnost, měli byste již na počátku pozitivní či negativní sociální status.

Sociální status značí, jak vás daná osoba hodnotí. Přímo úměrně tomuto hodnocení s vámi pak bude jednat.

Pozitivní sociální status je velmi užitečná věc. Díky němuž máte jistotu, že vás okolní lidé budou dobře přijímat. A to i v případě, že uděláte chybu v komunikačním modelu. To je tedy odpověď na otázku položenou v závěru minulého dílu. Na tom, jak přijímáme přeřeky okolních lidí má největší podíl jejich sociální status. Neoblíbeným lidem se za chyby vysmíváme často (viz politiky), oblíbeným lidem méně často.

Pokud bychom si sociální status chtěli rozebrat, můžeme zjednodušeně říci, že jde o několik po sobě následujících dojmů. Pozitivní dojem je tedy základem pozitivního statusu…

Když to nefunguje

Komunikační model má jednu zákonitost, na kterou ukazuje i příklad uvedený na v úvodní části článku. Pokud v některé části schématu uděláme chybu, táhne se tato chyba neodstranitelně celým schématem (zde byla chyba v procesu zakódování). Bylo by bláhové myslet si, že v momentě, kdy řekneme něco špatně, zrovna projede okolo troubící automobil, který zachrání celou situaci. Dojem z příjmu sdělení je závislý na tom, kolik chyb v komunikaci uděláme. Pokud jich není mnoho, náš mozek dá vše do pořádku. Má totiž tendenci dávat všem sdělením „tvar.“ Určitě se vám někdy stalo, že jste nerozuměli nějakému mluvenému sdělení, avšak vzápětí vám to samo od sebe došlo. To je právě ono. Na rychlost tohoto uvědomění má vliv jednak počet chyb v komunikátu, druhak náš psychický stav, únava atd.

Ne vždy ale chceme sdělení rozumět. Zejména, je-li pro nás entropické. Kombinace vyšší hodnota entropie, komunikační šum a nízký či průměrný sociální status je přímo vražedná. Což takhle učitelé, kteří se snaží něco vysvětlit školákům v pubertálním věku? Žáci nerozumí, protože nechtějí rozumět. Učitele považují za nositele nízkého sociálního statusu a tak ho neposlouchají. Baví se, což vytváří komunikační šum. Vysvětlovaná látka má při tom entropický charakter. A již víme, proč studenti učilišť téměř propadají.

Případ se školáky ukazuje ještě na jednu věc, která je potvrzená psychologií. Pokud něčemu nerozumíme, má náš mozek tendenci přerušit komunikační schéma. Myšlení bolí. Proto ten, který se vyjadřuje příliš odborně, má smůlu, protože ti, kteří ho nechápou, ho neposlouchají. Zde ale existuje výjimka, která souvisí s motivací. Stručně řešeno, vysoká motivace dokáže odpor mozku přemoci.

Shrnutí

Protože může být pro někoho složitější dát si do souvislostí informace uvedené v článku, ještě jednou je zjednodušeně shrnu.

• na tom, jak nás druzí vnímají, má největší podíl sociální status (zjednodušeně - společenské postavení)
• osobě s pozitivním sociálním statusem budeme raději naslouchat, snáze ji vyjdeme vstříc, věříme ji, vážíme si jí
• osobu s negativním sociálním statusem nemáme rádi, je často terčem posměchu, nadávek, šikany…
• v komunikaci je pozitivní sociální status důležitý – lidé vám budou více naslouchat a ignorovat případné chyby v komunikaci
• vždy je potřeba brát ohled na toho, kdo vás poslouchá – pokud to bude výše vzdělaný člověk, můžete si dovolit mluvit komplikovaněji a více do hloubky
• pokud to bude průměrný člověk, musíte mluvit jednodušeji, protože jinak vám neporozumí a bude vás považovat za nudné (nádherný příklad je v seriálu Přátelé, kdy Ross jako jediný vysokoškolák je ignorován ostatními v momentě, kdy se snaží něco vysvětlit)