Jakou mocí vládnete?

1. Donucovací nebo trestající moc

Vládnete donucovací mocí, pokud si druhá osoba myslí, že jí můžete potrestat – ať užitím fyzické síly, nebo tak, že jí odejmete její výhody či svobody.

Obecně se tato moc vynucuje formou výhružek verbálních (slovních) nebo neverbálních (např. pokrčené obočí). V pracovní oblasti se hrozí propuštěním z práce nebo ztrátou postavení pokud nebude pracovník dodržovat podniková pravidla (absence, pozdní příchody atd.). V rodině jsou znaky takové moci zřejmé, například výhružka, že dítě dostane výprask. Mohou také nabývat subtilnější podoby, například když s vámi partner nemluví, a pokazí tak celý večer, nebo když odmítne intimní sblížení.

2. Odměňovací moc

Pokud vás někdo požádá o laskavost, máte pak nad ním odměňovací moc. Tyto odměny mohou být velmi osobní, například úsměv, ale mohou to také být i peníze nebo dárky. V zaměstnání se prokazuje tato forma moci finanční odměnou (za svědomitost, výkonnost) nebo pochvalou nadřízených.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Jaká je odpověď na otázku: „Která z těchto prvních dvou forem moci je účinnější?“ V podstatě je účinnost srovnatelná. Odlišují se motivací, jejíž podíl je v odměně velmi výrazný, kdežto v trestu samozřejmě ne. Moc odměňovací tedy nevyžaduje dohled, člověk je motivován k tomu, aby splnil, co se po něm žádá, a získal tak odměnu. Naproti tomu donucení v sobě zahrnuje akt podrobení pouze v případě, že je přítomen zdroj moci. Není však vždycky jednoduché zajistit odměnu. Co se týče chování řidičů na silnicích, je samozřejmě mnohem praktičtější sankcionovat špatné chování než odměňovat zodpovědný přístup.

3. Vědomostní moc

Někteří lidé vás mohou považovat za odborníka, protože si myslí, že máte mimořádné vědomosti a schopnosti. Lidé naslouchají odborníkům a řídí se jejich radami. Poslechnou lékaře, který jim předepíše injekci, přestože třeba dobře neznají vedlejší účinky a složení léčivé látky. Mnozí lidé mají ve svém povolání statut odborníka, protože znají významné informace. Obyčejný archivář ze suterénu, který odchází do důchodu a neseznámil svého nástupce se způsobem třídění dokumentů, by mohl zablokovat fungování celé instituce na několik týdnů. Vládne tedy značnou vědomostní mocí.

4. Informační přesvědčovací moc

V rámci této formy moci se používá argumentace – informace k tomu, abychom získali od určité osoby to, po čem toužíme. Pokud se například snažíte přesvědčit svého partnera, aby šel s vámi do kina raději na film A než na film B, poučíte ho o filmu pomocí závažných argumentů (dobré kritiky, dobří herci atd.). Nezáleží na tom, jste-li opravdu v této věci odborníky. Důležité je, jaký dojem vyvoláte neboli jaký je obsah vašeho sdělení, které ovlivní nebo neovlivní vaše postavení.

5. Referenční nebo charizmatická moc

Vládnete-li referenční mocí, znamená to, že jsou uznávány vaše osobní kvality, vaše charizma. Lidé se vám chtějí podobat, identifikují se s vámi, kopírují vás a imitují, zkrátka vás zbožňují. To souvisí s tím, že vás poslouchají, a vy můžete uplatňovat svou moc. Takový vliv může mít i skupina, ke které se člověk vztahuje, protože se chce stát jejím členem. Napodobuje tedy chování členů skupiny s cílem se s ní identifikovat. Tento druh ovlivňování často používají rodiče, aby přinutili dítě sníst nějaké jídlo: „Spiderman miluje květák,“ říkají chlapečkovi, který se identifikuje se Spidermanem; pak zdravou zeleninu přece jen sní.

Existuje také obrácená referenční moc, kdy subjekt schválně přijme opačné chování, aby se odlišil od nenáviděné skupiny. To je případ snobismu nebo snobské skupiny nebo jediného člověka se snobským chováním, který vykazuje referenční moc. Nebo případ dospívající dcery, která nenávidí svou matku a chová se úmyslně opačně. V tomto případě je nenáviděná matka použita jako (převrácený) model, a vykazuje tedy referenční moc.

6. Legitimní moc

Legitimní moc máte, pokud vás vaše postavení opravňuje k tomu, abyste po druhých vyžadovali určité chování. To je případ učitelky, která žádá žáky, aby se seřadili, nebo vedoucího, který žádá sekretářku, aby napsala dopis. Jejich moc je legitimní, protože vychází ze sociálních rolí, jejichž autorita je tradičně akceptována (otec, matka, učitel), ale také z rolí ve státní správě (policie, soudy atd.). Tento druh moci se někdy uplatňuje kaskádovitě, když se vyskytuje na více hierarchických úrovních (předseda správní rady – výkonný ředitel, ředitel odboru, ředitel továrny, vedoucí oddělení služeb, stavební dozor, dělník atd.).“ (1)

Proč se podřizujeme moci?

„Už během prvních let života dostáváme několikrát denně rozkazy. Mohou mít různou formu: „Ukliď si pokoj, nebo dostaneš výprask,“ (donucovací moc). „Když si uklidíš pokoj, můžeš se dívat na televizi,“ (odměňovací moc).„Jsem tvoje matka a žádám tě, aby sis uklidil pokoj,“ (legitimní moc) atd. Jsme tedy už v raném mládí „formováni“ k tomu, abychom akceptovali tento druh ovlivňování, a součástí naší výchovy je fakt, že je třeba poslouchat zákony, rodiče, zkrátka autority.

Děti se podrobují, ale také velmi brzy moc vykonávají – ať už na svých kamarádech, nebo na svých panenkách či vojáčcích. Pozorujte někdy dítě při hře a rozeznáte různé formy moci, které uplatňujete…

Jak jsme si ukázali, skutečnost, že se lidé podřizují autoritám, je dnes mnohem více pravidlem než výjimkou. Neznamená to však, že se takové chování nemění v čase. Průzkum provedený v roce 1924 odhalil, že americké matky považují poslušnost a oddanost za nejvytouženější vlastnosti dětí. Stejný průzkum v roce 1988 ukázal, že se tyto hodnoty změnily. Před dvaceti lety byly na prvním místě nezávislost a tolerance (Remley, 1988).

Závěr

V každodenním životě jsme neustále zatahováni do závislých i vládnoucích mezilidských vztahů. Mohou mít různou formu, která se také často kříží. Například specialista v sobě často kumuluje vědomostní a informační moc. Pokud je navíc i učitelem, přidá se v komunikaci se studentem ještě legitimní moc. Síla vlivu se tak ještě zvýší – jak říká africké přísloví: „Mnoho pavučin uvězní i lva.“. (2)

Lépe porozumět sobě i ostatním

Kniha „Lépe porozumět sobě i ostatním“ vysvětluje některé zákony lidského chování. Ve výsledcích vědeckých experimentů nachází odpovědi na otázky, nad kterými občas každý z nás uvažuje. Ženy se například dozví, proč je dobré, aby byla jejich nejlepší kamarádka ošklivější, než ony samy. Pro všechny pak určitě budou přínosné informace o tom, proč často lidé říkají: „Já to věděl“, proč se naši přátelé neřídí našimi radami, proč by ženy neměly sršet humorem, či jak dosáhnout toho, abyste za svoji práci dostali odměnu navíc. Knihu vřele doporučujeme všem, kteří se chtějí o lidské psychice dozvědět zajímavé informace srozumitelnou formou.

(1) CICCOTTI Serge: Lépe porozumět sobě i ostatním. 1.Vyd.,Praha: Portál 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-364-2. s. 142 – 144
(2) CICCOTTI Serge: Lépe porozumět sobě i ostatním. 1.Vyd.,Praha: Portál 2008. 224 s. ISBN 978-80-7367-364-2. s. 148