Zdravim všecky.
Když sebevědomí není a je to opodstatněné, je to v pytli.

Podle mě je třeba připravit si podrobný scénář(ale tak, abychom zůstali samy sebou), což poslouží jako záchytný bod pro případ, kdyby improvizace selhala. Improvizace je na tom to pěkné. Skutečnými reakcemi se člověk ukáže. Problém je v tom, že člověk má strach oslovit vyvolenou, aby se u ní neshodil. Také aby ji neotravoval. - to je podle mě problém sebevědomí. S podrobně připraveným scénářem se konverzace může odvíjet tak, že dotyčný z něj nepoužije ani slovo. Když ho bude perfektně umět, nakonec ho dost možná ani nepoužije. Bude vědět, že on je pro příjemný rozhovor vybaven. Po chvilce rozhovoru bude strach ten pryč a dotyčný bude mít možnost bez nervů hovořit.

U někoho se vyplatí mít scénář sestavený sebou samým, někomu víc pomůže od někoho jiného(nejlíp od dobrého kamaráda nebo se i podívat po různých tématech na netu) - tento výběr či kombinace obou scénářů je individuální.

Podle mě se nevyplatí vsugerovat si, že na onu ženu kašlu, protože povede-li se mi to, můžu udělat nebo říct něco co nechci.
Zdá se mi lepší uvědomit si, že až žena ode mne odchází po 5min, nemá smysl jít za ní i s 2hod scénářem. Tak to prostě v životě chodí. Přijde někdo jiný bez scénáře, ani si ji nemusí všimnout a ona za ním přijde sama. Prostě nám není souzená. - nesmysl. každá holka se dá sbalit kýmkoli. Jen ten kdokoli musí splnit všecky ideální podmínky. Jednak je nadlidský úkol dané podmínky za kterých můžu ženu znovu oslovit objevit, jednak je ještě těžší splnit dejme tomu za 2 roky to, co jiný dělal celý život.

Dále je tu teorie, že žena prostě k sobě nechce nikoho, kdo jí má nejradši. Ta ale bere šanci každému na tu největší vysněnou lásku. Ta je moc krutá, takže se jí ani nezabývám. Život má sice cenu i bez toho, ale bez lásky ztratí oheň, pohon. aspoň u mě to tak je. Navíc, jestli někdo zklame, může se z něj stát vnitřní troska. Svojí vyvolenou nemůže a přišel tím o smysl života nebo teď žádné věci v životě nedávají smysl. Nebaví ho nic, při čem přichází do styku s lidmi. Stává se tudíž zbytečný a proto i nadbytečný pro život na této planetě. To, že žena nechce niko kdo ji má opravdu moc moc rád, uvrhuje každého muže do zbytečnosti na této planetě.
S ženami jde jen o to strávit s nimi příjemné chvíle.Upřimě se s nimi pobavit.

Každá žena bude ráda, bude-li mít možnost se s někým pobavit. Jen vy nesmíte být tím, kdo kazí zábavu a zároveň nebýt tím, kdo není sám sebou.

Nejdřív se zabouchnout a pak začít mluvit, to je prostě smůla a štěstí zároveň. Teprve po delší době se vidí jak dlouho Vás to spolu bude bavit. Zabouchnutý mluvící na ženu. Má-li nervy, působí čsto jako magor a tudíž nikoho neohromí.

Trochu jsem se rozepsal. Pardon, už se mi to nechce po sobě číst. Mějte se moc hezky.

Holky nestojej za nervy i když to je dělá pěknými. Chtěl jsem napsat, že bych pro tu svou obětoval všecko na světě. To by platilo ale jen věděl-li bych, že ona mě má stejně ráda tak, jako já ji. Nejvíc. Možná se na světě žádná největší láska ještě nedala dohromady, protože by to zničilo svět. Já aspoň nikoho takového neznám.

s článkem souhlasím. Ale myslím, že přece jenom někomu můžou tyhle tréninkové metody pomoci,a to těm lidem, kteří mizerně komunikují obecně. Samozřejmě pokud jde o zvládání emocí, tam to nepomůže. Asi je to o tom, najít tu správnou polohu, kdy je člověk uvolněný, ale zase, né úplně , že na ženu kašle, to pak se k ničemu nepřinutí, nebo jak správně píše kolega nade mnou, může plácat hlouposti. Fakt to asi chce to obrnění hroší kůží, že člověk přijímá odmítnutí, stejně jako když nedostane rohlíky v obchodě:-). Bohužel citlivější povahy to mají od přírody těžší....
Jinak tyhle metody, mimo jiné, které nepovažuješ za dobré, doporučuje jistý B. Přecechtěl na svém webu( snad to není reklama:-),jak se celkově díváš na jeho web, pokud ho znáš?

V terminologii "pickuperu" se tomu rika approachanxiety.com . Praxe je podle me jediny zabijak strachu, clovek si na to proste musi zvyknout. je to tak jako se vsim, clovek je dostatecne silny stroj na vyporadani se temer se vsim... Kdyz budete trochu hledat na netu, je kolem toho cela teorie proc takovy strach vubec vzniknul a podobne :) hodne stesti [S03]

Přínosný článek.Mně osobně by sebevědomí zvýšilo,kdyby se o mne ucházela nějaká opravdu atraktivní žena.Vím,že je to z říše snů,ale kdyby se to opravdu stalo,mé sebevědomí by vyletělo do závratných výšin.Otázka je,jak rychle by pak padalo dolů.To by byl panečku sešup[S04]

Velmi dobře napsaný článek, taky co jiného od autora tohoto typu čekat[S03]. Nejlepší je poslední odstavec, tam je recept pro všechny nesmělé.

Ještě horší než příliš plaší jsou příliš zamilovaní. Nejen strach, ale jakékoliv emoce omezují racionální úsudek a pokud se nedokážete dostatečně ovládat, nemáte žádnou šanci být úspěšní. V takové chvíli platí, co řekl francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte: "Nad láskou se dá zvítězit jedině ústupem".

ze by niekto kopiroval z tohoto webu? [code]alios.profusehost.net/content/view/50/21/[/code]

Kdepak plaší, maj v hlavě piliny a neuměj se ani pořádně vyžvejknout. Natož třeba nromálně zavolat.

Myslím si, že tento článek Vám nijak sebevědomí nepřidá, ale zato mluví pravdu. Prostě kdo se boji tak zkuste se na ní třeba jen podívat a ne tím způsobem, že hned jak Vám uvidí uhnete, ale prostě se na ní podívejte pěkně do očí a třeba se pousmějte (né, že vyceníte zuby jak blbci). To je vše pokud to zvládnete tak prostě zaní dojděte a povídejte si. Asi jak říkal autor článku, když nic dělat nebudete nic nebude. Tak jděte a zkuste to. Buď to vyjde nebo ne. A pokud se necítíte skuste si říct, že o nic nejde když to nevyjde skusím to příště na jinou vžnit je to zábava ;)[S03]

Začíná to divně, ale snad je to k věci:

Prošel jsem si (sedmiletou) nešťastnou láskou a nakonec mě to úplně zlomilo. Přestal jsem bojovat jak o ni, tak o kohokoli jiného. Prostě jen existuji, chodím do práce (ještě před čtvrt rokem do školy) a ve volném čase sportuji. A teď o tom, proč vlastně píšu:

Nepřestal jsem vnímat svět kolem sebe, a tak si všimnu, když o mě někdo projevuje zájem. Je to velmi zvláštní, ale i přesto, že vyvíjím absolutně nulovou aktivitu a mezi více lidí chodím jen jednou týdně, nemohu přehlédnout, jak zhruba jednou za měsíc někoho zajímám. Párkrát už se dokonce stalo, že rozhovor začala ona (Myslíte, že si mám cvaknout lístek? Chodí tu revizor?), já jsem jen odpovídal v jednoduchých větách, a přesto už se ji nepovedlo v mluvení zastavit (končila větami: Tak já už budu muset jít, je to moje zastávka. A prosímvás, vy bydlíte na koleji, že? Nemáte tam klavír? Já bych potřebovala chodit cvičit, a nikoho tam neznám, tak jestli bysme se třeba nemohli nějak domluvit...). Přitom dobrá třetina těch žen nevypadá zle. Když odhadnu, že každá druhá není úplně špatná, ve výsledku je to jen jedna za půl roku. Já vím, že to není bůhvíco, ale plyne z toho, že člověk nemusí v ohledu kontaktu s opačným pohlavím řešit vůbec nic a nakonec se to pořeší samo.

Sorry, jestli je to nějak nevhodné, nebo jestli se vám zdá, že to sem moc nepatří. Jen jsem chtěl trochu podkopat domněnku, že co neudělá chlap, to nebude, čili: Jak nikoho nesbalím, bude konec... Není to pravda. V určitých momentech stačí akorát nehledět na druhou stranu a trochu k věci občas reagovat na debatu.

njn, jenže každej není Surovov. Občas může platit "těžko na cvičišti, nikdo na bojišti" . Vot v čom sobaka zaryta[S02]

->Someone
cetl jsi Dunu?

Vždyť přece nic horšího než kopajdy vás nečeká. Stejně ji musíte oslovit a stejně se s ní musíte sejít, to je nad slunce jasný.