První láska – první lekce milování

První láska v nás zažehne touhu učit se MILOVAT. Touhu objevovat nepoznané. Pojďme si proto zavzpomínat a zjistit, jak to s první láskou bylo je a bude.

Jak jste zvládli svoji první lásku?

A to nejen toho fyzického, které u první opravdové lásky ani nemusí být přítomno. Spíše v nás první láska zažehne touhu učit se MILOVAT. A na tohle stačí i nádherný platonický vztah.
S první partnerem se učíme, poznáváme chuť krásného zamilování, více či méně nepříjemně dospíváme k prvním deziluzím a tříbíme si smysl pro rozeznávání jemných nuancí chování žen a mužů v jednotlivých životních situacích.

První vzor? Rodiče!

Ve chvílích poznávání první lásky se tento vzor hroutí. Či spíše nastává čas pro jeho nadstavbu.
Matka a otec pro nás byli vzorem muže a ženy a obvyklého chování. Je možná trochu štěstí, že i v rodinách, kde k sobě byli rodiče chladní či odtažití vyrůstají mladí lidé, kteří touží po lásce a chlad či dokonce agresi nepovažují za normální projev lásky.

Tedy většinou. Ovšem tento nepříjemný model v nás zůstává zakořeněný a může se probudit až po několika měsících či letech vztahu. Pokud jsme neměli štěstí na citově vyrovnanou rodinu a naše dětství nebylo zářným příkladem lásky,musíme jít světem emocí a lásek o něco pevněji a více „s rozumem v dlaních“.
V extrémních případech se může týraná dívka opravdu zamilovávat stále dokola do dominantních týpků ve stylu „macho“ a jednu facku za neposlušnost může považovat za příjemný projev zájmu o svou osobu a tedy i lásky.
Mladí lidé pocházející z milujících a stabilních rodin to mají jednodušší. Vybírají si partnery uvážlivěji a protože nejsou zatíženy stresem z toho, že musí za každou cenu s někým chodit, aby byli „in“ nebo aby si i oni sami o sobě mohli myslet, že za něco stojí, nevrhají se tak často to ukvapených a tedy i špatně dopadajících vztahů.

První láska je romantická a fyzická!

Zkuste zapátrat ve vzpomínkách a zříte, že první láska byla opravdu spíše na základě fyzického vzhledu, než na nějakých hlubokých duchovních vlnách. Líbí se mi ten kluk? Líbí? Ta holka má nádherný tělo a krásný prsa? Úf! Krásné oči, uhrančivý pohled, nádherné vlasy, je to „přesně můj typ“. Říkáme si často při první lásce a má to svůj racionální původ.
V pubertě se nám bouří hormony a jsme zaměřeni velmi silně tělesně. Naše tělo doslova touží po lásce. Fyzické i duševní. Ale tělo je stále tím hlavním hnacím motorem. A tudíž ten náš „filtr“ pro potenciální partnery funguje na ryze fyzickém základě.

Těžko bude tedy první láska v kategorii osob, které nás fyzicky odpuzují.

S prvním partnerem experimentujeme

Ve všem! Zažíváme první doteky, první těšení se na druhého, první sny, první představy, první polibky, první milování…. Vše je poprvé a právě proto velmi intenzivní.
Dokonce natolik, že existují teorie o tom, že do našeho prvního dítěte se vtiskuje jakýsi charakterový otisk naší první lásky. To už ale odbíháme velmi za roh k teoriím, které nejsou pro prvně zamilované ještě ani zdaleka pochopitelné. A možná to svým způsobem není ani důležité. Důležitější je jiný jev.

První láska je experiment. To bezpochyby.

A tak jeho podrobná analýza může při problémech v dalších vztazích přinést kýžené ovoce.

Na čem tento vztah ztroskotal?

Důležitá otázka. Pokud vztah ztroskotal na nějaké závažné charakterové vadě, třeba na tom, že nás partner využíval nebo se k nám choval neuctivě, můžeme si tento model nést podvědomě i do dalších vztahů. A stále dokola narážet na podobné typy partnerů.
Naopak, pokud byl vztah v pořádku, neztratila se uctivost a slušné chování a pouze jste se „odmilovali“ či si našli někoho jiného, zůstává jen příjemná vzpomínka.
Žena, kterou první partner odmítl, ačkoliv ho velmi milovala, může mít sklony si své další partnery příliš přivlastňovat. Nebo má malé sebevědomí, které ji nedovolí hledat jinde, než mezi potenciálně nevhodnými partnery.
Žena, která sama opustila první lásku z jakéhokoliv důvodu (třeba byla tou „druhou“) může mít pocity, že nevěra je normální (i ona byla přece „tou druhou“) a že si vlastně ani věrného partnera nezaslouží.
A často ustupuje ve vztahu, ze strachu, aby nezůstala sama.
Jsou to složité pletence vztahů a pokud se dlouhodobě potácíte v nějakých vztahových problémech, určitě stojí za to si sednout a zanalyzovat si svou první lásku, jestli tam náhodou nenajdete odpověď. A znát odpověď znamená vědomě se vyhnout další chybě.
Tato analýza však nemusí platit obecně a i nepovedená první láska nemusí nic znamenat. Další mohou být úplně v pohodě!
Zbyde hezká vzpomínka – a tak je to dobře!

Setkání po letech, aneb kam zmizel ten vzor?

Někdy se stane, že se se svou první láskou po letech setkáte. Jaké to vyvolá emoce?
V podstatě se dějí dva vzory. První je vzácný, leč i to se může stát. Znovu zahoříte jako troud.
A pak je na světě happyend jako z romantického filmu.
Druhý vzor je častější a sice, spatříte se, ale jste si už jenom vzpomínkou. Máte své rodiny, ona má už moc vrásek a on má pivní pupek. Třeba. Zůstane pocit „je dobře, že to s ním tenkrát nepokračovalo. Kam jsem dala tenkrát oči“ anebo lhostejnost smíchaná s malou dávkou nostalgie „no, to byly časy“.
„První láska je totiž los, který nevyhrává (většinou), ale celý život si pamatuješ jeho číslo“…
Nebo jeho vůni. Vlasy, pokožku, ruce….
A ať je to jakkoliv, tohle jsou bezpochyby ty nejkrásnější životní zážitky.

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora anonym

    A kde tu máte něco o tom, "když první láska vydrží"??... Oženil jsem se se svou první láskou, už ta byla ta pravá ;-)

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora xxx

      To může být někdy pravda. Spolužáka rodiče jsou spolu už od základky.. A jsou v pohodě.
      Ale v dnešní době nikoho takového neznám. Takový ti "porevoluční" kteří se brali hned po škole a potom se režim změnil a s ním i možnosti, jsou v mém okolí všichni už dávno rozvedení.
      Ale dnešní mladí už více před svatbou zkouší a testují co se jim líbí a tady ty svazky už budou o dost lepší.

      Reaguj na tento komentář
      Re: Re:
       od autora ax

        Že tyhle svazky budou lepší soudíš přesně podle čeho? Já když vidím tu generaci rozmazlených sr.áčů neschopných si ani samostatně utřít pr*el, natož nést nějakou zodpovědnost, vsadil bych si, že budou naopak horší.

        Reaguj na tento komentář
        Re: Re: Re:
         od autora Xxx

          Co to meleš? Znáš vůbec někoho mezi 20ti a 30ti lety?
          U nás ve firmě je jich spousta a jsou to úplně suprový lidi. Kteří ví co chtějí a jdou si za tím. Ano s omezeným rozhledem vzhledem k jejich zkušenostem, ale nejsou to žádní s..čii jak jsi napsat ty.
          Naopak mi díky tve odpovedi pripadá že s..č jsi ty. Když hážeš vsechny automaticky do jednoho pytle...

          Reaguj na tento komentář
          Re: Re: Re: Re:
           od autora ax

            Á, potrefený ubožáček neschopný argumentace, že mě to ani nepřekvapuje...

            Reaguj na tento komentář
            Re: Re: Re: Re: Re:
             od autora Xxx

              Jeje. Takže tvoje věta: neschopny.... Je argumentace?
              Na to že jsem napsal, že ve své okolí mám lidi kteří jsou super..?

              Jó chochu začni ze sebou néco dělat [S08]

              Reaguj na tento komentář
              Re: Re: Re: Re: Re: Re:
               od autora ax

                Tak povídej, smrádku, copak se sebou mám dělat? Rád si nechám poradit [S04]

                Reaguj na tento komentář
                Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                 od autora Xxx

                  No v tvem mentalním věku by bylo nejlepší vypnout počítač a jít hrát ven s dětma a sbírat životní zkušenosti...

                  Reaguj na tento komentář
                  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                   od autora ax

                    S dětma jsem si hrál celý den, a před chvílí jsem je uložil. Nějaká další rada, smrádku? Zkušeností s generací sobeckých jájínků, co umějí jen brát, ale dávat se jim nechce ani v případě "partnera", takže ani životními partnery nejsou schopni být, mám víc než dost. A to samé velice výmluvně ukazují i statistiky - sňatků, rozvodovosti, počtů dětí i nárůstu singlů neschopných vztahů. Jestli si někdo myslí, že tohle je předpokladem lepších vztahů, spadl na hlavu.

                    Reaguj na tento komentář
                    Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                     od autora Xxx

                      Když někdo někoho nazyvá "smrádkem" aniž by ho znal, svědčí o jeho vyzrálosti....

                      Reaguj na tento komentář
                      Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                       od autora ax

                        Že jsi jen hloupý smrádek jsi dal dostatečně najevo tou svou potrefenou reakcí. To je ale smůla, že ani ten odhad nemáš a tvůj ubohoučký pokus s dětmi a zkušenostmi trefil jen tebe samotného, viď? Kecama o "vyzrálosti" ty svoje chybějící zkušenosti nedoženeš, na to ti možná skočí ostatní smradi z té vaší firmy, ne někdo, kdo vidí dál než do ní.

                        Reaguj na tento komentář
                        Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                         od autora Xxx

                          Evidentně jsi si nevšiml ( nebo schvalně) že jsem psal o MENTÁLNÍ vyzralosti....
                          Přeji ti hodně štěstí ve tvem životě a doufám že se nikdy s někým jako jsi ty nepotkám!

                          Reaguj na tento komentář
                          Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                           od autora Xxx

                            Možná ještě potřebuješ napovedět [S04]
                            Tim hraním s dětmi jsem myslel tvůj úhel pohledu....

                            Reaguj na tento komentář
                          Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                           od autora ax

                            Tak si shrneme fakta:

                            Já jsem uváděl rostoucí rozvodovost, zmenšující se ochotu se brát, klesající porodnost, zvyšující se sobeckost a jájínkovství, čím dál větší neschopnost a neochotu být životním partnerem. Toto vše podloženo nejen statistickými údaji, ale i měnícími se vzorci chování. A na základě tohoto jsem zcela oprávněně nazval takto se chovající generaci sobeckými sr.áči, a zcela oprávněně vyslovuji názor, že někdo takový nebude mít lepší vztahy ani ve snu.

                            Ty předvádíš jen potrefené kejhání a neuvěřitelně směšné kecy nejdřív o "zkušenostech", a když se ukáže, že jsi to ty, kdo ve skutečnosti žádné nemá, tak ještě směšnější a trapnější kecy o "mentální vyzrálosti", ačkoliv jsi to zase jen a pouze ty, kdo nedokáže napsat jediný argument, jen potrefeně kejhá a navíc ještě nemá odhad, takže se nedokáže ani trefit. Jak jinak než ubohoučký smrádek mám někoho takového nazvat? Na začátku byla zcela jasně a přesně formulovaná otázka, ani na tu nedokážeš odpovědět, nic. Jo, někdo takový bude mít fakt "lepší" vztahy a je fakt "mentálně vyspělý" [S04][S04][S04]

                            Reaguj na tento komentář
                            Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                             od autora Xxx

                              Ok. Tak postuně ty "znalče" jaká je v současné době přesně rozvodovost?
                              Add 2) jaká je to generace?

                              Z čeho čerpáš????!!!

                              Ale o to asi nejde. Na dotaz někoho kdo chtěl radu..., jsi si našel akorát protireakci na můj názor a do toho se trefuješ.
                              Ubohé!!!!

                              Reaguj na tento komentář
                              Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                               od autora ax

                                Vzhledem k tomu, že zdejší stránky zakazují vkládání odkazů, bude si muset případný zájemce o informace tyto vygooglit sám, v čemž bych neviděl problém, protože se jedná o data veřejně dostupná a nalezitelná poměrně snadno. Horší to zřejmě bude u některých jedinců s jejich pochopením, rozklíčováním a přiřazením. Nicméně některé zajímavé směry a doporučení k vyhledání:

                                Statistika rozvodovosti - vývoj. Velmi snadno dostupná data. Je nanejvýš vhodné je kombinovat s daty o vývoji počtu sňatků krásně ilustrujícími čím dál menší ochotu mladých lidí se brát. Zkuste mi chvilku vyprávět o tom, jak lidé žijící "na hromádce" mají "lepší" vztah, když většina z nich nemá ani odvahu se vzít, být odpovědný za své rozhodnutí, nechávají si zadní vrátka, to všechno maskováno za průhledné kecy, jak "nepotřebují papír". Jo, nepotřebují papír, ale majetek si papírují velmi důsledně, aby náhodou tomu druhému nezbylo ani o korunu víc, až se budou rozcházet. "Lepší" vztah k popukání, s nulovou důvěrou v druhého, už předem kalkulovat, jak druhého odrbou. Super.

                                Další zajímavý údaj, a který doporučuji se zaměřit, je věk osamostatnění se. Jinými slovy, kolik "mladých" lidí zůstává do jakého věku v mamahotelu, kde si od maminky nechají i utírat pr*el. Zase průhledně maskováno kecy o nedostupnosti bydlení (nikdy v historii nebylo tak snadno dostupné jako dnes). Realita? Rozmazlení fracíčci a nanynky, co žijí v domnění, že se ponožky líhnou ve skříni a při p=okusu o vaření připálí i čaj, se drží zuby nehty servisu zadarmo a děsí se představy, že by měli fungovat bez toho.

                                No a nakonec doporučuji zkusit prozkoumat úroveň učiva a probírané látky v těch kterých ročnících za třeba 20 let zpět. Případně také úroveň zkoušek a jejich výsledky. Třeba přijdete na to, že kvůli dnešním smrádkům musela laťka zatraceně snížit, protože jinak by řada z nich nedokázala dokončit ani základku.

                                Suma sumárum, z těchto údajů čerpám ony podklady k označení líní, neschopní, hloupí smradi, co se nedokáží postarat ani sami o sebe a nejsou schopni nést zodpovědnost. Protože to je obecný a velmi výrazný trend. Čest pár výjimkám, kteří takoví nejsou, ale v tom trendu jsou opravdu ve výrazné menšině.

                                Reaguj na tento komentář
                                Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                                 od autora L. D. Trockij

                                  Otázka je, jak k tomu došlo? Proč dochází k "úpadku"? Od koho mladí přebírají tyhle zvyklosti?

                                  Na rovinu, je mi 20 a právě tyhle věci teďka přesně řeším. Rád bych objel pracovně aspoň 2 země v EU, naučil se dobře aspoň 3 jazyky a ideálně po návratu začal podnikat. Dle mého na tom obrovský podíl VŠ, kam spousta lidí chodí pouze oddálit svůj vstup do pracovního světa. Další je porno, počítačové hry a facebook - první dvě zasahují zvlášť mužskou část populace a výrazně omezují mužské schopnosti. Třetí věc je, že část dospělých (a od přibývajícího věku je jich stále víc) chodí do práce jenom kvůli penězům anebo protože je to prostě pohodlné odmakat si 8 hodin a dostat za to dostatek peněz na měsíční fungování. Výše zmíněný příklad totiž není zrovna příklad "jití příkladem". Samozřejmě to pak vidí děti a mají tendenci to brát tímhle stylem taky. A tím nechci vinit dospělé. Takhle je to dnes nastavené, jenom bych chtěl upozornit, že ti neschopní, hloupí smradi (i když já si egoiticky myslím, že mezi ně nepatřím :D - ačkoliv mne Vaše slova trochu emocionálně zasáhla, takže taky trochu spadám do téhle kategorie) můžou mít zase jiný pohled nahoru na rodiče a starší lidi - a opět nechci nikoho vinit, nikoho ranit, pouze říkám protinázor. Je spousta mladých, co chtějí se životem něco udělat (i když jsou v menšině) a je spousta dospělých, kteří jdou skutečným příkladem (i když jsou v menšině).

                                  Všeobecně je to o disciplíně, která díky tomu, že se máme jako prasata v žitech (a jenom protože pár pisálků píše, jak se mají v na západě fajn, nadáváme, že je to u nás špatně) upadá. Stačí kouknout do MLM systémů. V jednom z nich dělám a na to, jak je to "jednoduchá" práce je cca. 90 - 95 % odpadovost při dosahování cílů. A je to jenom o to, že (slovy Marka Dzirasy) "největším nepřítelem toho nejlepšího, je to dobré."

                                  Reaguj na tento komentář
                                  Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re:
                                   od autora ax

                                    Příčin je více. Samozřejmě největším vzorem je tradičně rodina - tam se toho odkouká nejvíc. Ale nezanedbatelný podíl má i nanny-ovské chování státu - nejen našeho, to je problém prakticky celé "západní kultury", u nás to ještě docela jde, leckde je to ještě horší. Vliv prostředí... Celkově to dohromady dělá docela smrtící koktejl. Jak se s tím kdo popere je samozřejmě jeho věc, většina klasicky nijak. V podstatě nejlíp jsou na tom ti, kteří se o sebe postarat musí, protože nic nedostali zadarmo - aspoň mají motivaci.

                                    Reaguj na tento komentář