Umíte kritiku i přijímat?

I v sebekrásnějším vztahu zkrátka nastane situace, kdy se partneři začnou vzájemně kritizovat. Někdy je to kvůli banálnostem: „Už zase jsi mě nechala 10 minut čekat. Víš, jak to nesnáším!“, jindy je to závažnější: „Jak ti mám věřit, když jsi mi řekla, že už to nikdy neuděláš?“ Zkrátka ve vztahu se od samotného počátku objevují situace, kdy jeden partner něco druhému vyčítá. A bohužel, ne vždy padají naše slova na úrodnou půdu.

V tomto článku si ukážeme, proč se výčitky špatně přijímají, a jak je podat tak, aby je partner přijal lépe. Bavíme se při tom o výčitkách v pevném svazku. U těch krátkodobých může jedna výčitka lehce rozbourat celý vztah, protože partneři zjistí, že si jednoduše nesedí.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Proč se výčitky špatně přijímají

Existují tři hlavní důvody na straně hříšníka, které zapříčiňují problémy s přijetím partnerovy výtky. Jejich společným jmenovatelem je fakt, že si kritizovaný partner snaží obrazně řečeno zachovat svoji nezávislost. Nikdo se totiž jen tak nesmíří s tím, že je ten špatný, ten, který může za všechny problémy.

1. Přiznání výčitky znamená moji prohru

Kritizovaný partner může mít pocit, že spolu s přiznáním svojí chyby ztratí ve vztahu část svého vlivu. Naruší se dosavadní rozvržení sil, a právě on bude tím, kdo na všem prodělá. V tomto bodu nepomůže ani zaoblení našich výtek do výroků, že mu chceme jen pomoci či že to děláme v jeho zájmu. Partner ví o svých chybách, ale nechce je přiznat. Sám se ve své mysli degraduje.

„Jsi strašně nepořádný! Nauč se uklízet nebo si tu shniješ.“
„Ale prosímtě, trocha prachu ještě nikoho nezabila.“ (Ve skutečnosti si ale myslí: „Jo, já vím. Ale opravdu to nestíhám… Přece si ale od ní nenechám poroučet!“)

2. Partner mě chce měnit

Některé výčitky působí, jako kdyby útočily na základní rysy osobnosti. Kritizovaný partner má pak dojem, že se ho ten druhý snaží změnit. To vede k trucovité obraně proti cizímu vlivu, výtky působí jako snaha o manipulaci a vydírání. Ve skutečnosti je problém tohoto bodu opět ve špatném vyjádření kritiky.

„Ty jsi to zase neudělala? Tak takhle to dál nejde!“
„Udělám to, až se mi bude chtít.“ (Ve skutečnosti si ale myslí: „Fakt se mi do toho nechce. A workoholičku ze mě neuděláš.“)

3. Vždyť si za ty problémy může sám

Tento problém spočívá v neutralizaci výtky. Kritizovaný partner má dojem, že se současným stavem nemůže nic udělat, protože jeho příčinou je právě druhý partner. Vlastní kritiku si vůbec nepřipustí, a místo toho ji odrazí. Začne se tak s partnerem pohybovat v začarovaném kruhu, v horším případě ještě k tomu tlak stupňují.

„Pořád se mě snažíš kontrolovat.“
„Snažím se tě kontrolovat jen proto, že nedbáš o náš vztah."
„Nedbám o náš vztah právě proto, že se mě pořád snažíš kontrolovat.“

Problémem takové situace je, že spolu s nabalováním vzájemných výčitek oba partneři ztrácejí vůli cokoli řešit. Může tak dojít k paradoxní situaci, kdy se z takto nabalovaných výčitek stává v podstatě každodenní rituál.

Jak výčitky správně vyjadřovat

Když jsme si ukázali důvody, proč mohou být výčitky partnerem špatně přijímány, je nyní na čase podívat se na to, jak svoji kritiku vyjádřit lépe. V prvé řadě je potřeba uvést základní poučku, a to sice, že méně je ve skutečnosti více. S každou další vyřknutou výtkou klesá šance, že se partner bude vůbec něčím zaobírat. Proto je nejlepší řešit problémy hned a nejlépe po jednom. Jestli máte ve zvyku dusit své výtky až do výbuchu, je třeba to změnit, jinak ničeho nedosáhnete.

Správnou a v podstatě jedinou technikou, jak své výtky správně vyjádřit, je nebát se dát najevo své emoce. Nekritizujete partnera, vám je líto, že dělá to, co dělá. Zraňuje vás to. Ukážeme si to na přeformulování všech tři výše uvedených výtek.

1. „Jsi strašně nepořádný! Nauč se uklízet nebo si tu shniješ.“

Agresivním vyjádřením dostáváme partnera do obranné pozice, proto je potřeba kritiku velmi zjemnit.

„Když se tak dívám okolo, tak mě mrzí, v čem tu žiješ. Mohl by sis tu propříště uklidit? Opravdu bys mi tím udělal radost.“

2. „Ty jsi to zase neudělala? Tak takhle to dál nejde!“

Zde je problémem poukazování na opakování a opět agresivní zakončení. Lépe by to vyznělo takto:

„Já vím, že se ti do toho nechce, ale dělat všechno na poslední chvíli vážně není dobrý nápad. Mám pak strach, že to nestihneš a budeš z toho mít problémy. Uděláš to tedy pro mě?“

3. „Pořád se mě snažíš kontrolovat.“

Takhle věta si už sama o sobě říká o hádku. Opět je třeba jí zjemnit.

„Já vím, že mě miluješ, ale nemusíš mi to dávat najevo tím, že mi dvacetkrát denně voláš. Nemohu se pak soustředit na práci a mám z toho problémy.“

Když už jste v začarovaném kruhu

Pokud již s partnerkou jste v začarovaném kruhu a hádky o tom samém jsou vaší každodenní rutinou, přeformulování nepomůže. V takovém případě je potřeba domluvit se na jednoduché věci: V klidu si s partnerkou sednete a dohodnete si, že každý z vás o problému 10 – 20 minut pohovoří ze svého pohledu, přičemž ten druhý ho nebude přerušovat. Zjistíte tak skutečnou podstatu problému a jen jeho vnější projevy.

Za útočnou pozicí se často totiž skrývají potlačované pocity viny. Pokud dáte druhému prostor k vyjádření, snadněji je odhalíte. A nebuďte k této metodě skeptičtí, dokud ji nevyzkoušíte. Muži mají často tendenci podceňovat přínos diskuze se ženou ještě před jejím začátkem.

Zdroj: WILLI Jurg: Psychologie lásky. 1.Vyd.,Praha: Portál 2006. 256 s. ISBN 80-7178-982-8