Pár let už se známe. Oba ted vztahy. Nevidíme se denně. Zpočátku, po nějaké době já se v ní trochu utopil citově. Chyba. Odstup. Pak to zas zintenzivnělo. Ale má vzadu takové tlačítko. Na alkohol. Strizliva je ke mě pozorná a bavíme se. Vyhledává dotyk. Já se držím s těmi dotyky. Ale nejsem asi úplně ta klasická kamarádská vrba. Nesvěřuje se mi. Nestezuje. Chce byt nad věci, sranda… Na akcích se přepne a jde po mě. Já se teda moc nebráním už. Většinou skoncime spolu dlouho. Ale jak sem měl v té hlavě city, tak sem nějak nebyl aktivní a připravený to posunout dál. Ano užit si, byt hajzl. Jen loni nevím co to do mě vjelo a byl sem už ve stavu ze sem po ni vyjel a normálně jsme to promuchlovali. Ale tím to haslo. Možná utekla možná sem byl spokojený. Už přesně nevím. Ráno klasicky jakoby nic. V tom je mistr… Postupně mi uz došlo. Že budoucnost nemáme. Já to doma ukončit nemohu. Mužů si s ni leda užit. Ona ví taky ze my víc nebudeme. Jen si nejsem jistý, jestli se postupně ona nějak neposunula citově. Na poslední akci opět ve svém režimu povídání dotyky tance objimani z její strany proste jiné. Pak hlášky o tom, že bych mohl byt dárce na její dítě nebo ze si asi bude muset najít milence, ze to doma nějak drhne, ale co když se do nej zamiluje a pak třeba výzva ať s ni někam jedu. A ráno opět nic. Nula. Což mě trochu uz vyštengrovalo a normálně jsem ji napsal kdy teda jedeme někam? Odpověď nula. Druhy den vola pracovně a moje výzva nula jen suše sdělí že tehdy ráno po akci oslovila svého mým jménem a měla trochu problém. Což mě už trochu namíchlo tohle vše do kupy. Tak sem si ji zavřel. A konfrontoval. Zase nula nic. Jen bylo vidět ze se dobře necítí. Tak sem to ukončil. A je to furt stejné. Máme jak tehdy někdy říkala takový pěkný vztah. Tak nevím jestli jsem vrba nebo pasivní nebo jen ona neví co chce. Což teda říká běžně. Já si mohu leda užit. Takže až se zase přepne tak na to zkusit najet protože ráno zase bude vše “jak má být” :)