Umění říct ne

Co jsem komu udělala? Ptala jsem se sama sebe, když jsem vypozorovala, že mě v baru balí někdo, o koho vůbec nestojím. Co dělat v takových chvílích, a jak jemně odpálkovat nechtěného hosta mého stolu, jsem se učila hodně dlouho.

Už umím říct ne!

Sama nechápu, že jsem si toho nechala tolik líbit, ale vždy mi bylo blbé říct, ať mě dotyčný nechá na pokoji. Také to znáte?

Někteří hoši ze sebe velmi rádi dělají nechápající, i přes to, že jim naznačíte, že zájem opravdu nemáte. Možná jsou vlezlí ještě víc. To potom nevíte, zda jim to málo pálí, nebo jsou tak drzí a příliš sebevědomí.  

Každopádně, sbírala jsem dlouho odvahu na tyto důležité kroky – umět říct ne. Ono hodně se mluví, ale hůře jedná. Od mých kamarádek vím, že nejsem jediná žena, která neuměla říkat ne. A divili byste se, najde se i mnoho mužů!

A jak to vím? Spíš než spousty kamarádek, mám kolem sebe samé kamarády. Mám pár dobrých kamarádek a tisíce dalších kamarádů. Vždycky, když potkáte partu kluků s jednou holkou, tak si vzpomeňte na mě, protože taková sestava byla moje několik dlouhých let. Takže pokaždé, když potřebuju znát názor opačného pohlaví, mám koho se ptát. A to se vyplatí!

Během svého života jsem se tolikrát zbytečně ztrapnila, jen proto, že jsem neuměla někomu říct, že nemám zájem. Nedělejte tu samou chybu! I když věřím, že si tím musí projít asi každý.

Každopádně napíšu vám pár zkušeností, kterými bych bývala projít nemusela:

1) Neodmítla jsem drink, který byl poslední kapkou k tomu, že se mi po spolknutí zvedl kýbl natolik, že jsem všechen obsah žaludku vyklopila vmžiku na barmana.

2) Narazila jsem do číšníka, zrovna když nesl sklenky na novoroční přípitek jen proto, že jsem se dívala, zda na mě daný člověk zas dělá nechutné grimasy. A musela jsem zaplatit rozlitou škodu, nehledě na to, že dotyční nestihli vypít přípitek včas.

3) Trávila jsem několik útrapných dnů s někým, komu jsem neuměla říct ne. Ten někdo mě pak ve výsledku zesměšnil před cizími lidmi, když jsem mu řekla, že jsem ho nechtěla už na začátku. Kdybych to udělala hned, mohla jsem se ušetřit trapné scény na veřejnosti.

4) V neposlední řadě bych se vyhnula veřejnému ztrapnění, kdy mě dotyčný hledal po FB, protože měl pocit, že jsem s ním sdílela sympatie. Ne, opravdu jsem neměla stejný pocit jako jedinec, který mě pak díky svému příspěvku, který všichni sdíleli, našel na FB.

Nejvtipnější na tom byla zpověď onoho člověka, když jsem ho odmítla, která mi přinesla obrovské množství nechápavých komentářů na mém profilu, ve stylu, že jsem sobec, když odmítám takovou pravou lásku.

A proč už umím říkat ne?

Protože už mám na to „koule“, jak se říká, které by se mi v minulosti bývaly zoufale hodily. Život je ale od toho, abychom si prošli různými zkušenostmi, co říkáte?

Lucie Úspěšná

Komentáře