Jak se z vás může nepozorovaně stát někdo jiný

„Ty vole, Terko, ty se chováš fakt jak slepice.“

Kdyby mi tohle řekl kdokoli jiný, poslala bych ho do zadnice. Jenže tohle prohlásil kluk, kterej pro mě fakt znamenal hodně. Petr. Pamatujete? Byl to můj spolužák, se kterým jsem asi dva měsíce chodila.

Tenhle kluk si svými vlastnostmi vždycky zasloužil moji pozornost. Prostě jsem k němu měla zvláštní vztah. A tenhle kluk mi teď říká, že se chovám jak slepice. Proč se ke mně takhle chová? Chce mě urazit?

Chodila jsem jak bludná duše a přemýšlela.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

„Ahoj. Co jsi myslel tím, že se chovám jako slepice?“

„No chovala ses tak.“

„Jak tak? Já nechápu, jak to myslíš.“

„Hele, tohle je na dlouhý povídání. O přestávce to fakt nevyřešíme.“

„Ach jo…“

„Zajdeme do čajky? Do naší oblíbený.“

„Jo…“

Dohodli jsme se, že zajdeme na místo našeho prvního polibku. Není to divný? Ale tehdy jsem to fakt neřešila. Prostě jsem chtěla vědět, co se mnou je.

Večer jsem si dala záležet na přípravě a vyrazila do čajovny. Petr už tam byl.

„Ahoj.“

„Ahoj Terko.“

Poměřil si mě od hlavy k patě a já byla ráda, že jsem vybírala oblečení tak dlouho. Musela jsem se mu líbit.

Sedla jsem si k Petrovi tak, abych to k němu neměla daleko, a objednali jsme si čaj.

„Můžeme začít.“

„Nevím, co přesně chceš slyšet.“

„No proč jsem jako slepice. To jsem se tak změnila?“

„Tak se na sebe podívej. Dřív jsi byla normální holka. A teď? Myslíš si, že mě zaujmeš svým výstřihem, sukýnkou, voňavkou a namalovaným obličejíčkem.“

„Ty … pěkně ses teda rozjel.“

„Sama ses na to ptala. Dokonce jsi sem šla jenom kvůli tomu, abych ti vysvětlil svoji narážku. Nevidíš, jak seš povrchní?“

„Ale vždyť je to normální. Každá holka by šla.“

„Jo, chceš se vsadit?“

„Radši ne…“

„Vidíš. Teď se tváříš strašně ukřivděně.“
„To se mi ještě divíš?“

„Pamatuju se na tu chvilku, kdy jsme chodili. Vím, že to nebylo úplně suprový, ale ty ses tenkrát chovala úplně jinak. Teď jen čekám, kdy přijdeš do školy s piercingem, tetováním či podobným svinstvem a budeš dělat, že jsi mistr světa.“

„Hm…“

Bylo mi do breku. Zrovna od tohohle kluka bych takový slova nečekala. Nevěděla jsem, co říct, nevěděla jsem, jak reagovat. Naštěstí nám zrovna přinesli čaje, a tak jsem si hned opařila jazyk.

„Jau, pálí.“

„Hodnýho nepálí.“

„No to teda děkuju.“

„Co sis myslela? Že sem přijdeš, já ti něco řeknu a ty mi vysvětlíš, že ti říkám kraviny? Nebo co sis od týhle schůzky slibovala?“

„Já nevím.“

„Hele, ty si teďka myslíš, že je s tebou všechno v pořádku. Jenže není. Děláš kraviny. Ale tam uvnitř to seš stále ty. Stále seš ta holka, která v duchu touží po někom úžasným. Jenže tak, jak ho hledáš, ho nenajdeš.“

Dostal mě. Tohle jsem už fakt nevydržela. Začala jsem brečet.

„Notak Terko, tohle mi nedělej.“

Přisunul se, objal mě a já mu dala hlavu na rameno. Hladil mě po zádech, stejně jako když jsme kdysi leželi v posteli. Vzpomínky, ach ty vzpomínky. Někdy s váma udělají věci, o kterých byste raději mlčeli. Ale já k vám budu upřímná. Bylo toho na mě prostě moc. Petr byl jedinej kluk, o jehož počestnosti jsem nikdy nepochybovala. Zvedla jsem hlavu, přitáhla se k němu a začala ho líbat. On se nejdříve bránil, ale poté povolil. Když můj citovej výlev skončil, prohlásil pouze dvě slova.

„Jsi slaná.“

Podělaný slzy. Takhle zničit celou atmosféru…