Jak to vidí slečna (6)

Nuda je hrozná věc. Když se nudím, tak většinou koukám do zdi a přemýšlím nad nesmrtelností chrousta. Někdy mě ale napadne spásná myšlenka. Jdu k počítači a začnu hledat na internetu. Hry, zprávy, písničky, to je moje. Ale občas se mi tam připletou i kluci.

Jak to chodí na internetových seznamkách

V březnu jsem začala mít takové podivné období. Hodně mě lákal internet a seznamky. Co když mě čeká ten pravý tady? Založila jsem si profil na jedné seznamce a čekala jsem na první zprávu. Hm, a ono prd. Tak jsem si další den přidala pár fotografií a už mě kdosi zval na chat. Panečku, to byla rychlost.

Propsala a prochatovala jsem s klukama mnoho hodin. Většinou ti kluci ale byli divní. Jeden byl strašně milej a dokonce bydlel poblíž. Když jsem se s ním ale chtěla sejít, tak přestal odepisovat.

Druhý všechno znal a všechno věděl, třetí pro změnu moc dobře věděl, proč si nedal do profilu fotku. Takže už vím, že „plnoštíhlý“ znamená „obezita druhého stupně“. Kluk byl sice milej, ale opravdu bych s ním nemohla nic mít. Promiň.

Když jsem zjistila, že si vyhledávají samí podivní kluci, začala jsem hledat sama. A najednou tu byl pěkný Miloš. Projevoval se celkem normálně, vypadal k světu a měl neskutečně úžasné auto. Bohužel pro mě byl zadaný. Po několika prochatovaných hodinách s ním jsem si uvědomila, že tohle nemá cenu. Toho prostě nezískám.

A tak mé hledání pokračovalo, dokud jsem nenašla Romana. Také to byl normální kluk, který byl i docela hezký. Začala jsem si s ním povídat víc, a postupně jsme si vyvinuli docela intimní vztah. Jen škoda, že ode mě bydlel pomalu 300km. 

Naše chatování pokračovalo i přes tento drobný problém. Ráda jsem ho provokovala, protože byl pěkně stydlivej.  Zkopírovala jsem sem jeden náš rozhovor.

Terry: Ahojky kocourku. :-*

Roman: Ahojky sluníčko. 

T: Tak jak ses dneska měl?

T: To víš, legrace musí být. Kamarádka mi dneska nabídla, jestli se nechci fotit.

R: A co ty na to?

T: Že jo.

R: A jak to dopadlo?

T: Stojí teď svlečená vedle mě a čeká, až ji vycvaknu.

R: Svlečená???

T: Jj, úplně nahá.

R: Proč proboha?

T: Jak se chceš vyfotit sám nahej? Jde to dost blbě, tak si musíme vzájemně pomoct. :)

R: A proč ji nevyfotí její kluk? 

T: Protože by jí 3x znásilnil, než by se k tomu vyfocení dostal. :D

R: Aha.

T: To víš, jako kamarádky si musíme pomáhat. Ona mě pak taky vyfotí.

R: NAHOU???

T: Jj :D

R: A dostanu fotečku?

T: To ne, pro mě si musíš přijet. :P

R: Ach jo, zase nic… :(

T: Jestli chceš, tak tu na tebe počkám svlečená. :)

R: To bys dřív usnula, než bych dorazil. :(

Jo, byla to sranda. Nakonec jsem se ale nahá fotit nenechala. Nestojím o to, aby moje nahé fotky kolovaly někde po internetu.

Ale abych pokračovala ve svém vyprávění. S Romanem jsem si psala první měsíc každý den. Pak mě to ale přestávalo postupně bavit. Bylo to ještě o školu, a nemohli jsme za sebou přijet. Tu vzdálenost zkrátka jen tak překonat nešlo.

A tak skončil můj internetový románek s Románkem. Sice jsem si s ním ještě občas psala, ale už to nebylo ono. Kluk po internetu zkrátka není nic pro mě.

Pozn. Terry píše retrospektivně. Tento příběh se stal v březnu a dubnu 2009.

Komentáře