Jaké kluky můžete potkat

S Milošem jsem se seznámila na chatu jedné seznamky. Když jsme si psali poprvé, byl bohužel pro mě zadaný. Zatímco jsem si já rozvíjela svůj internetový vztah s Romanem, Miloš se stačil rozejít. Jednoho krásného dne mi od něj přišla na profil zpráva.

Ahoj kočičko. Jak se máš? Já jsem pěkně smutnej, už jsem zase sám. :(

Ha, kluk v nouzi! To by mohla být pro mě příležitost, ne? Okamžitě jsem mu odepsala. Slovo pak dalo slovo a najednou jsem měla domluvené rande.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

V den D mi ale přišla podivná zpráva: Ahoj kočičko. Promiň, ale dorazim pěšky. Máma mi vzala klíče od auta.

Sakra, to si ze mě děláš srandu, ne? Člověk se celej den těší na projížďku a jeho máma mu vezme klíče? Co to má být za výmluvu? No dobře. Řekla jsem si, že mě asi nechce vzít do auta, protože je pro něj zkrátka cenné a já ještě nejsem vyvolená. To, že použil mámu jako výmluvu, pro mě bylo mnohem přijatelnější, než kdyby to měla být skutečně pravda.

Miloš se dostavil ke mně před dům přesně v šest večer. Hm, kluk je přesnej jak švýcarský hodinky. Za to já na sebe teprve soukala rifle. Křikla jsem na něj ve spodním prádle z okna, ať chvíli počká. Oblékla jsem se, učesala, trochu nalíčila, a vyrazili jsme ve čtvrt na sedm. To čekání má za to, že pro mě přišel pěšky.

„Ahoj Miloši.“

„Ahoj Terko.“

„Tak kam zajdeme?“

„No já nevím. Asi se tu trochu projdeme.“

A tak jsme se procházeli. Sem, tam a zase zpět. Teda řeknu vám, málokteré rande bylo tak nudné. Už jsem se chystala jít pomalu domů, když v tom Milošovi zazvonil telefon.

„Jo, jasně. Super, díky moc mami.“

Vítězoslavně se na mě otočil a řekl: „Jdeme se projet!“

Chytil mě za ruku (mimochodem to byl náš první dotek) a táhnul mě kamsi.

„Héj, kam mě to táhneš?“

„Na bus. Zajdeme k nám pro auto a pak se projedem.“

„No tak jo.“

Fakt bych vám doporučovala zažít ten výraz v jeho očích. Vypadal tak posedle a neodolatelně zároveň…

Zbytek cesty už byl o poznání lepší než první část. Miloš pořád básnil o svém autě. A bylo to s takovým zaujetím, že jsem ho zkrátka nemohla neposlouchat. Sice se v autech vůbec nevyznám, ale byla to zábava.

„Je to skvělý auto. Než jsem si ho vytunil, byl to jen obyčejná Honda. Teď je z něj raketa. Z 0 za 100 za 8 sekund. Jen tě to přilepí k sedačce. A ten spojler je z Německa…blablabla“

Jen jsem seděla v buse vedle něj a přikyvovala. Nic jiného se dělat nedalo. Stále pokračoval, dokud jsme nebyli u nich před domem. Miloš zazvonil a otevřela nám jeho matka.

„Ahoj Mílo, koukám, že sis vzal s sebou kamarádku. Tady máš klíčky. Ale buď do devíti doma.“

Uaaa, tak jemu vážně matka sebrala klíče od auta. Sakra, s kým to jsem na rande? Mé úvahy ale rozplynul pohled do otevírající se garáže. Poklad stál uvnitř a vypadal na první pohled nebezpečně. Nastoupila jsem si vedle Miloše. Když nastartoval, myslela jsem si, že umřu blahem. Zvuk motoru byl jak vrčení lva před startem. Miloš vyjel z garáže vstříc našim osudům.

Jezdili jsme po městě, mimo město, dokonce i v poli. Celou tu dobu jsem seděla vedle Miloše a tajně doufala, že se o něco pokusí. Každá neosvětlená odbočka pro mě byla pozvání do něčeho zakázaného. Kéž by tam tak zajel. Miloš místo toho řádil jak utržený ze řetězu. Zatáčka sem, zatáčka tam. Kvílení gum, řev motoru. Bohužel, mě si nevšímal.

Po nějaké době mě naše spanilá jízda přestala bavit. Řekla jsem si, že Miloše požádám, ať mě hodí domů. Než jsem to však stihla učinit, tak mu začal pípat mobil. Miloš si nastavil buzení, aby přivezl své matce auto včas. Nádhera.

Miloš mě ještě stihnul hodit domů a s jednoduchým: „Ahoj“, zmizel za řevu a kvílení pneumatik. Má cenu to táhnout s takovýmhle klukem?