Někteří muži jsou marní

Zatímco si moje představivost ve snech dělala z mého života srandu, já jsem řešila dilema. Miloš byl kluk, který se holkám líbí. Relativně normální, hezký a s úžasným autem. Problém je, že kromě jeho auta ho nic jiného nezajímalo. Ani já. Takhle to dál nešlo. Nemůžu chodit přece s klukem jenom kvůli jeho autu. Nebo ano? Stejně nikoho jiného nemám.

Uvažovala jsem nad svoji situací a hledala řešení. Nakonec jsem si řekla, že nejsem svině.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Ahoj kočičko. Promiň za to, jak jsem se choval. Vůbec jsem ti nevěnoval pozornost. Chci to napravit.

No dobře, má snahu to napravit. To je dobrej signál. Domluvila jsem si s ním setkání na další den.

Byla to sobota a k tomu navíc relativně teplo. Takže jsem si řekla, že na Miloše zkusím těžký kalibr. Tílko s velkým výstřihem a minisukně to jistily. Tentokráte jsem už věděla, že Miloš přijede přesně, takže na mě nemusel ani moc dlouho čekat.

Nastoupila jsem k němu do nastartovaného auta a čekala jsem, že bez varování vystřelí. Jenže ono nic. Podívala jsem se na Miloše a zjistila jsem, že více než volant ho teďka zajímal můj výstřih. Výborně, není gay.

„Ahoj.“ Promluvil na mě hlubokým hlasem, až jsem se ho lekla.

„Ahoj Miloši. Tak kam pojedeme?“

Bez odpovědi. Vypadalo to, jako kdyby se zasekl. Pak nastartované auto cuklo a chcíplo. Při tom jsem se celá otřásla. Jen jsem viděla, tak jeho oči sledovaly pohyb mých prsou. No dobře, už bylo dost legrace.

"Ty, Miloši, nechtěl jsi někam jet?“ Při tom jsem si trochu povytáhla tílko, aby se mi zmenšil výstřih. 

„Jo, eh, někam zajedeme.“

Chvilku se divil, proč auto nejede, a pak ho napadlo nastartovat. Vyjeli jsme opět s kvílením pneumatik.

Cestou jsem zjistila, že zkoušet Miloše provokovat se odrazilo na bezpečnosti naší jízdy. Místo na silnici teď Miloše zajímaly jiné věci. Když po deseti minutách jízdy zjistil, že mám minisukni, jeho reakce na okolní dopravu se zhoršily ještě více. Výsledkem bylo několik nebezpečných situací, které naštěstí skončily dobře.

Mně však postupně docházela trpělivost. Nechtěla jsem se zabít. Požádala jsem Miloše, aby při nejbližší příležitosti někde zastavil. Strhnul to na nejbližší cestičku.

„Tak co kočičko? Ty chceš přestávku?“

„Jo, z téhle šílené jízdy už je mi špatně.“

„Tak jo. Trochu se protáhneme.“

Vystoupil z auta a začal se rozhlížet okolo. Já jsem ho následovala.

„Fuj, to je vedro. Kdo by to v dubnu čekal?“

„Jojo, je to strašný. Ale támhle je stín.“

Hm, ukazoval směrem k lesíku. Budeme zlobit?

„Tak jo. Já se tam projdu.“

„Jdu s tebou.“

Zamkl auto a šli jsme. Já jsem koukala na cestu a on koukal na moje prsa. Zkrátka idylka.

Když jsme došli ke stromům, nastala teprve ta pravá legrace. Opřela jsem se o kmen tak, abych se mu pěkně vypla a on se tak mohl pořádně podívat. Chtěla jsem ho provokovat.

Miloš se na mě díval a šel ke mně. Kořist se tu vystavuje a lovec si pro ni jde. Jen jí čapnout. Přišel až ke mně, chytil si mě za boky a zahleděl se mi do očí. Jen jsem se mu nastavila a čekala na jeho polibek, když se najednou ozvalo hlasité zatýtání. Miloš se odvrátil a zaposlouchal se. A opět zatýtání.

Milošovi došlo, že zaparkoval svoje auto na příjezdové cestě a někdo se teď nemůže dostat domů. A tak utíkal k autu. Já šla zklamaně za ním. Zrovna dneska mám smůlu.

Zatímco se Miloš omlouval nějakým lidem, já jsem nastoupila do auta. Jeli jsme směrem do města. Miloš se nyní plně věnoval řízení, což se mi moc nelíbilo. Dala jsem mu ruku na jeho nohu. On se na mě podíval a nádherně se usmál. Také dal ruku na moji nohu. Na rozdíl ode mě ji však nenechal v klidu, ale pomalu stoupal výš.

Dostal se na úroveň konce mé minisukně a stále pokračoval pomalu výš. Zavřela jsem oči, uvolnila se a přemýšlela jsem, jak daleko ho nechám zajít. Najednou rychle rukou ucukl a začal prudce brzdit. Otevřela jsem oči a viděla jsem svoji smrt ve formě stojící dodávky, do které jsme se řítili.

Pak už jen náraz. Docela malý. Miloš mi nadával a poté brečel. Za tohle ho jeho matka zabije. Na místě mi dal kopačky.