Seznámení v supermarketu (2)

Při nákupu jsem si všiml asi dvacetileté hnědovlásky, vzhled hodnotím 8/10. Líbila se mi, takže jsem zařídil, aby se „náhodou“ ocitla ve frontě u kasy přede mnou. Zezačátku jsem nevěděl, čím jí oslovit, tvářila se dost odmítavě. Pak jsem se ale odhodlal.

Nejdříve jsem se jí chtěl zeptat, proč se tváří tak zamračeně. Ale to by mě určitě odpálkovala. Bylo na ní totiž vidět, že to asi není jen momentální stav její mysli, ale že se takhle tváří častěji. Proto jsem to zkusil jinak a použil jako záminku k seznámení něco, co jsme měli oba společného – její nákup, a to přesněji chleba.

Já: „Slečno, vy jste kouzelnice.“

Nechápavě se na mě podívá.

Já: „Kde jste vyčarovala ten chleba? Před chvíli jsem tam byl a žádný jsem neobjevil.“

Ona: „No nebyly tam. Tenhle byl myslím poslední.“

Já: 

„No jo, tak to je pak jasné. Tak vy jste vzala ten poslední."

Ona: „Vyžrala jsem je.“

Předvedu výraz, jako že jsem si právě na něco vzpomněl. „Vlastně počkejte, tyhle jsem tam viděl. Bylo tam už prošlé datum spotřeby. Proto jsem je nebral.“ Nemusel jsem lhát, toho jsem si opravdu všiml.

Dívka si začne svůj chleba nedůvěřivě prohlížet a hledat datum. Nakonec ji sám ukazuji to datum.

Ona: „To je v pohodě.“

Já: „No to nevím. To už tam budou plísně. Asi bych to nebral.“

Trošku váhá a tak se ji pokusím uklidnit. „Nebojte se, dělám si srandu. To víte, doufal jsem, že je tu zanecháte a já se jich chopím.“

Zasměje se. „Tak jste mne nezviklal.“

Prohlížím si, jak je opálená. „Jdete z koupáku?“

Ona: „To právě ne. Odběhla jsme si z práce.“

Já: „Z práce? Tedy která firma je tak vydřidušská, že se tam pracuje o svátku.“
Ukazuje významně nahoru.

Já: „Z nebe? Vy jste anděl?“ Neodpustím si.

Upřímně se zasměje. „Né. Z bowlingu.“

Já: „Takže vy jste ta, kdo rozhoduje, kdo bude na které dráze hrát? Nebo jste na baru?

Ona: „Všechno dohromady.“

Já: „Tak to máte dobře vychované zákazníky, že si tam teď vystačí sami.“

Ona: „To ne. Šéf je tam hlídá.“

Chvíli se ještě bavíme o rozdílu bowlingu a kuželek. Já se podivuji nad tím, že tu je bowling.

Já: „A jaké jméno dnes dávají slečnám, které se starají o kuželkárny?“

Nerozumí. „Co tím myslíte?“

Já: „No Jana, Petra, Monika?

Pobaveně odpoví: „Monika.“

Já: „Petr, těší mne.“

Přichází na řadu a platí. Já také platím.

Ona: „Tak nashle.“

Já: „Mějte se.“

Bylo vidět, že spěchá a ani se jí moc bavit nechce. Tak jsem to nehrotil a o číslo si neřekl.

Komentáře