Ve vztahu (1)

Každý člověk skončí jednoho dne ve vztahu. Nalezne si svoji spřízněnou duši, se kterou bude chtít trávit každičký okamžik svého života. Mně se to také povedlo. Našla jsem si bezvadného kluka, se kterým jsem chtěla být co nejčastěji. Jenže tu byl problém…

Jak jsem začala vést vztah na dálku

V posledním červencovém týdnu jsem začala chodit s Romanem. To už víte. No jenže problém je v tom, že Roman byl z Prahy, kdežto já bydlím na Hané. Oba jsme měli prázdniny a chtěli jsme spolu trávit co nejvíce času. Jenže to nešlo. Jezdit 250 km vlakem tam a zpátky každý den není zrovna nejlevnější. U nás jsme být dlouho nemohli, u Romana taky ne. Takže jsme se vídali jenom o víkend. Dočasně. Roman totiž měl nastoupit u nás na vejšku. Ale až za měsíc a půl.

Těch 6 týdnů se stalo doslova utrpením. Stala jsem se závislá na mobilu. Neustále jsem ťukala SMS a volali jsme si. Při tom byly prázdniny a já měla celý dny volný. Teda skoro. Abych si něco vydělala, přihlásila jsem se už pár měsíců předem jako brigádnice na tábor. Hlídat dětičky, to je moje.

Jenže když jste na táboře a máte hlídat děti, nemůžete být se svým klukem. Hm, co teď. Nakonec jsme to vyřešili jako každý normální pár – Roman měl přijet za mnou na tábor a společně jsme měli spát spolu v chatce. Blížila se moje první noc s klukem, kterého miluju. Docela jsem se na to těšila. Sice si myslím, že k ničemu nedojde, ale raději jsem koupila kondomy. Po poslední zkušenosti to je docela pochopitelný.

V den, kdy měl Roman dojet, jsem se necítila ve svý kůži. Bylo mi divně, bolelo mě břicho. Asi tušíte správně, moje ženství mě dostihlo o pár dní dřív, než mělo… Když Roman přijel, už jsem věděla, že v noci nic nebude. A asi jsem to dávala najevo víc, než jsem měla:

„Lásko, jsi v pořádku? Chováš se nějak divně…“

„Promiň, není mi moc dobře.“

„A nechceš si lehnout? Nebo si vzít nějaký prášky?“

„Ne, to je dobrý, to přejde.“

„No dobře, ale mrzí mě, že jsi taková divná.“

„Není to tvoje vina, broučku.“

No, co naplat, stane se. Večer jsme měli s dětma táborák. Opíkali jsme buřtíky, zpívali písničky, zkrátka bylo veselo. A já zjistila, že Roman moc zpívat neumí…

Dětičky šly po hodince spát a my po sprše taky. Každej se sprchoval samozřejmě sám, dokonce jsme měli i postele zvlášť. Alespoň jedna dobrá zpráva. V týhle situaci bych se fakt nerada dělila o postel s klukem. Nebyla jsem ve svý kůži.

Převlíkli jsme se do pyžama a zalehli každý do svý postele. Tomu se teda říká láska. Sice jsem byla napůl mrtvá, ale Romanovy doteky mi hodně chyběly. A kromě toho mě tolik nebolí břicho, když se na někoho natlačím.

„Broučku, nechceš jít ke mně?“

„Já myslel, že ti není dobře, lásko.“

„Ale tohle mi pomůže, věř mi.“

„No tak jo.“

Přišel ke mně a zahrabali jsme se pod peřinu. Fuj, to bylo vedro. Romantika šla stranou a peřina taky. Namáčkla jsem se na Romana a začala jsem ho líbat. On moje polibky opětoval. Hladili jsme se, zkrátka jsme se mazlili. Vždycky jsem se musela v těhle chvílích musela držet, abych ho včas dokázala zastavit.

Hladil mě po vlasech, po boku, po zádech, poté i pod pyžamem. Hladil mi zadek i nohy. Sice mi to je trochu nepříjemný v tyhle dny, ale co se dá dělat… Nechávala jsem se unést jeho polibky a doteky, až se pomalu začal dostávat mezi nohy. V tu chvíli jsem vzala jeho ruku a dala jí pryč. Byl z toho zmatenej.

„Lásko, copak se děje? Je ti to nepříjemný?“

„Já teď nemůžu, dostala jsem to.“

Začal se uchichtávat. Mně to teda moc vtipný nepřišlo.

„Čemu se jako směješ?“

„Já jsem se celou dobu bál, co s tebou je, lásko, a nakonec z tebe vyjde tohle. Myslel jsem, že se něco stalo.“

„Ne, jen tohle. Je to dost nepříjemný.“

„Já vím, neboj. Ale jsem rád, že se nestalo nic horšího. Miluju tě, lásko.“

„Já tebe taky.“

Přemýšlela jsem o tom, co mám dělat. Už nechci nechávat vzrušenýho kluka jen tak, posledně se mi to hodně vymstilo. Kromě toho jsem dost dobře viděla, co se děje s trenkama mýho kluka. Romana moc miluju na to, abych ho nechala takhle trápit. Takže to dnes přecejen bude poprvé. Ale jinak, než jsem myslela.

Začala jsem ho znovu líbat, tentokráte jsem se snažila znásilnit mu pusu jazykem a provokovat ho. Povedlo se mi to. Za chvilku pěkně vzdychal. Zajela jsem mu rukou do trenek a trochu masírovala. Páni, on byl mokrej. Netušila jsem, že kluci můžou být taky.

Řekla jsem mu, ať si sundá trenky, šla jsem trochu níž a chtěla jsem… No však víte co. Když jsem ale viděla tu velikost, trochu jsem se lekla. Tohle se mi má vejít do pusy? Zkusila jsem to tedy nějak, pak jinak, pak ještě jinak a asi po pěti minutách a deseti kousancích jsem věděla, jak na to. Pak už stačila chvilka a málem jsem se udusila. Takovej tlak jsem fakt nečekala. Skončilo to všude možně, hlavně na mě a na Romanovi.

Po nalezení kapesníčků a očištění všeho dotčeného jsem spokojeně ulehla zpět k Romanovi. Dobrá práce, Terry.

Další den nás čekalo opět odloučení. Ale už to nebude tak strašný. Za chvilku budeme spolu moct být častěji.

 

Komentáře