Jo, tak článek je opravdu výstižný. Častokrát člověk brání sám sobě v osobním růstu nebo rozvoji jen svým vysokým míněnim o sobě. Nemusí se jednat jen o svádění, ale týká se to i ostatních oblastí v životě.

Mno, tak pokud jsem vše dobře pochopil:o), tak s článkem (ani jako s celkem, ani s jednotlivými tvrzeními) nemůžu souhlasit.

To, že budu své chyby svádět na druhé, má za úkol bránit moje sebevědomí? Né...on je totiž rozdíl mezi sebevědomím a "sebevědomím". Ten, kdo se chová nadřazeně a není schopen uznat své chyby, předvádí právě to "sebevědomí", které je, bohužel, stále více rozšířené. Skutečné sebevědomí zpočívá, myslím, právě v tom, že takový člověk umí být hrdý na své úspěchy a klidně to dává i najevo...ale současně umí férově přiznat, když udělá chybu. Tedy ten, kdo se snaží chránit nepřiznámí chyb nebrání své sebevědomí (protože to takový člověk nemá), ale právě to "sebevědomí".
Např. já taky nejsem sebevědomej...ale z jiného důvodu...že úspěchy spíš přisuzuju štěstí či náhodě a neúspěchy si vyčítám...

Ovšem, na druhou stranu, nesouhlasím ani s tím, že právě tohle, v článku popisované, pochybné "sebevědomí", je něco, čím bych si nějak komplikoval život. Bohužel, řekl bych spíš naopak...právě tento typ lidí (arogantní, 100% přesvědčení o své dokonalosti, bez jakékoliv schopnosti přiznání své chyby) je v dnešní době úspěšný.
Takže...psát o tom jako o něčem, co je špatné a v čem by se měl člověk změnit, je v pořádku, souhlasím. Ale že bych tím zvýšil své šance společenského úspěchu, nebo přitažlivosti u holek, to bych neřekl...bohužel...

Co mě ovšem v tomhle článku vážně dostalo, je věta Vždyť i lež je svým způsobem pouze jiný náhled na vnímání reality.
No, tak tady naopak doufám, že jsem to jen špatně pochopil:o)...lež je jen jiný náhled na vnímání reality? A Dokud tyto mechanismy slouží pouze k tomu, abychom nebyli vystaveni zbytečnému psychickému tlaku, pak plní svoji funkci dobře...???
To snad ne... Lež je něco, co není pravda z obecného hlediska...tedy nic, co může ovlivnit jakákoliv zkreslenost či osobní pohled.
Když např. někdo napíše o autorce článku, že někomu diagnostikuje pohlavní choroby, ač to není pravda a lze to snadno dokázat přečtením článku i všech jejích přízpěvků...to je LEŽ. S vnímáním reality to nemá nic společného...protože realita je ta, že nikomu nic nediagnostikovala.

Tak, jak je to uvedené zde v článku to působí, jako kdyby lhát nebylo nic špatného...protože já přece jen "mám jiný pohled na vnímání reality"...[S08]

Skutečné sebevědomí v sobě nese objektivní vnímání reality, souznění s vlastním "egem", "nadhled", což mimo jiné přináší i schopnost dokázat přiznat si sobě i jiným svou vinu, či podíl na neúspěchu,aniž by nějak utrpělo jedincovo "ego"

Touha po sebevědomí,hrané sebevědomí,"nalhávané" sebevědomí může vyústit v určitou povrchnost,aroganci, tam už se chyby těžko přiznávájí a realita se jedincem chce vnímat jinak-v rámci šetření jeho ega

Myslím si, že autor článku mohl v kontextu místo slova "lež" spíše použít slovo "nalhávání si"

K optimálnímu rozvoji osobnosti to chce vyrovnaný přístup, zlatou střední cestu. Je jistě třeba disponovat zdravou mírou sebekritiky, uvědomovat si vlastní nedostatky a snažit se je napravit, ale přílišná sebekritičnost až sebemrskačství je škodlivý extrém. Vina vnějších vlivů není zdaleka ne vždy výmluvou, ale v mnohých případech objektivním faktem. Je třeba umět rozlišovat a zbytečně se nedeptat věcmi které nejsou vlastní chybou.

Ajaj, tady se zase rozebírají ty stokrát omleté sáhodlouhé litanie, jak holky neocení férovýho a upřímnýho kluka, a podobné plky.

Takže už asi posté, holky ocení solidního a férového kluka, ale co neocení a co je odradí prakticky okamžitě, je mimoň, žijící v jakési vlastní bublině, neschopný pochopit, že on je mimo realitu. Kór když je to v kombinaci se zaslepenou zabedněností.

Za vše příklad holky, která na sdělení kluka, že dělá v IT, reaguje otázkou - a nejseš taky UFON? Není výstižnějšího příkladu než tato otázka.

Ne, u holek bez problémů zaboduje kluk, který je férový, který je něčím zajímavý, a nemusí být ani hezký, a nemusí se nijak vytahovat. Jenže z něj nesmí čpět na sto honů, že je mimoň, co se nedokáže normálně s lidmi bavit, nesmí z něj koukat, že je maminčin mazánek, co si sám ani neutře zadek, nebo že je zabedněnec zakopaný ve svém vlastním světě mimo realitu světa těch ostatních.

A co se těch "hajzlů" týče - ad a) na ně skáčou jen kravky, co nemají dlouhodobě rozum, a co s takovými, ad b) dlouhodobě s nimi stejně nikdo nevydrží, takže to stejně není měřítko. Mě na jiných nezajímá, kolik měli holek, kolik mají "zářezů", na kterých si třeba zakládají. To vše je mi leda k smíchu. To, že je někdo úspěšný ve vztazích, hodnotím zásadně jen podle toho, zda je s někým schopen vydržet dlouhodobě, ne jak rychle dokáže dostat do postele hejno slepic.

Jinak článek pěkný, názorně je vidět, že extrémy škodí. Myslím, že naa ten extrém bagatelizace vlastních chyb a neschopnost si je přiznat, natož se z nich poučit, časem narazí každý, kdo se zabývá vztahy a balením. Svádí to k tomu, čím víc se člověku daří, tím více sebevědomí roste, a k tomuto je jen krůček. Je pak na každém, jak rychle mu to dojde - někomu záhy, někomu nikdy. Z těch, co nikdy, jsou pak ti stárnoucí seladóni, co s pocitem vlastní neodolatelnosti cpou u báru do holek koktejly, a nepřipustí si, jakou z nich ty holky mají srandu :)