Vnitřní hra (12) - Sebemonitorování

Na počátku jsme si definovali archetyp „Hodného chlapce“, tedy člověka nezralého, spoutaného různými předsudky, omezeními a strachy. Nikdo není Hodným chlapcem dobrovolně, že by si to vybral, jen prostě neumí „vyrůst“. Jako jeho protiklad jsme ustanovili „Správného chlapa“. To je stav hodný našeho snažení. A je dobré vědět, jestli se k tomuto cíli blížíme, nebo se dostáváme do pasti.

Umíte se kontrolovat? 

Jsou i jiné archetypy mužství, do kterých můžeme snadno spadnout (zoufalec, magor, gambler, feťák, grázl, intrikán, blbec, frajírek atd.). Nuže, abyste se udrželi na té „správné cestě“, neobejdete se bez sebemonitorování vlastního myšlení a chování. Je to takový kontrolní mechanizmus, který nám umožňuje se učit. Tuto schopnost je dobré rozvíjet, ovšem hůře se to vysvětluje. Jde v zásadě o to, pohlížet sám na sebe jako pozorovatel. V jedné chvíli jste jak ten který koná, tak ten, který to celé pozoruje.

Schopnost nezaujatě a konstruktivně pozorovat sama sebe patří mezi ty nejlepší schopnosti, které můžete uplatnit ve své misi balení žen. Samozřejmě to neznamená, že si musíte na všechno přijít sami a nemůžete něco odkoukat od kamaráda nebo od "profíka".

Ale i tak budete potřebovat sebemonitorování, abyste poznali, jak ona technika funguje vám v konkrétní reálné situaci. Je to zdánlivě jednoduchý úkon a v zásadě i velká legrace sami sebe pozorovat, jak se snažíte (ať už to dopadne jakkoli).

Proč v tomto bodě většina hodných chlapců ztroskotá? Z hlediska Fredova strukturálního modelu osobnosti namísto toho, aby bylo činné Já, převezme kontrolu nad situací Nadjá (protože dejme tomu Já nevěří, že by to mohlo zvládnout). Nadjá hodných chlapců bývá obvykle velmi kruté ba až nelítostné, navíc vyhodnocuje výsledek podle svých vlastních měřítek, které mohou být nepřiměřené věku a situaci. Nedá se tedy úplně mluvit o sebemonitorování, nýbrž spíše o hlídání a tvrdém dozoru.

Představte si, že jste vězeň a dozorce vám zadá nějakou práci, která je poměrně náročná na provedení, a do které se vám nechce. Protože vám nevěří, bude vás neustále při práci pozorovat a jen čekat, až uděláte nějakou chybu, načež vás okamžitě potrestá. Jak se budete v této situaci cítit? Jak dobře vám ta práce půjde? I když to třeba zvládnete, bude se vám do toho chtít i druhý den? Určitě mi dáte za pravdu, že by se vám lépe pracovalo a taky byste se to rychleji naučili, kdybyste nebyl vězeň ale svobodný člověk, kdyby tam nestál dozorce, nýbrž kolega, který by vám s tím pomohl nebo ukázal, co a jak. A přesto totéž sobě samému spousta z nás dělá každý den. Nechá vnitřního dozorce, aby ho hlídal a následně ztrestal pocity viny, hanby nebo úzkosti. Tento vnitřní dozorce je v jistém smyslu užitečný, protože nás chrání před antisociálním a agresivním chováním, před drogami a dalšími svody, které by nás přivedly do zkázy. Pokud se ale příliš rozroste, začne nám kecat i do věcí, do kterých mu nic není a stanovovat nám standardy, kterých bychom měli dosahovat (obvykle nesplnitelné). V oblasti balení zpravidla nadělá víc škody než užitku, protože dokáže některé akce zbrzdit dřív, než si máte možnost ověřit, jestli jsou produktivní nebo ne.

Hodní chlapci stejně jako mnozí zločinci recidivisti žijí tak trochu mimo realitu. Ne snad, že by byli blázni, ale mají svůj vlastní mustr, podle kterého svět funguje a vnímanou realitu často "znásilňují" tak, aby se vešla do jejich vnímání světa a potvrdilo se jim tak, co si původně myslí. Když někdo tvrdí něco jiného, berou to osobně jako útok na sebe sama.

Je zvláštní, co lidé jsou schopni udělat pro to, aby se vyhnuli sebepozorování. Především se na společenských akcích opíjejí, aby si dodali kuráž. Dost možná to ale dělají proto, aby se vyhnuli pocitům hanby, protože se chovají trapně. Jenže tento způsob nutně brzdí další vývoj, neboť na alkoholové opojení se dá svést ledajaký neúspěch a neumožňuje nám to uvědomit si jasně, co jsme dělali dobře a špatně (z hlediska cíle, nikoli morálky, o morálce bude řeč později).

Nuže, jak na to? Pro začátek není špatný nápad se nechat nějakým kamarádem natáčet při jakékoli společenské akci (nemusí se nutně jednat o balení). (Dnes už funkci primitivní videokamery zvládne kdejaký mobil, tudíž to není nedosažitelný úkol. Ostatně, o kvalitu záznamu vůbec nejde.) Možná budete až zděšeni, jak působíte. Pamatujte, že nejpřísnějším kritikem jste vy sami sobě, tudíž se tím nenechte odradit. Otázka zní nikoli, co jste zvorali, ale co by se dalo naprosto reálně zlepšit. To si napište a pracujte na tom. Vzorce chování, u kterých vás nenapadá žádné možné zlepšení, nechte zatím stranou, dojdete k tomu časem.

Hodně zdaru!

Obrázek: RÖHRIG, C.-W.: Velekněz (Röhrig Tarot), Praha, Synergie, 2001

Komentáře