Bez nadpisu
to aurelian: počky,ty ted chodíš s nějakou puberťačkou?
Tak ve čtvtek proběhla schůzka,na které jsme se domluvili.Sešli jsme se v 5h na místě,kde jsme se domluvili,pozdravili jsme se a šli se projít kolem rybníka. Po cestě jsme si povídali o všem možným,ale ne o nás dvouch a já čekal,kdy se dostane k řešení našeho problému,ale nic se nedělo.Po nějakých 2 hodinkách se pomalu začla mluvit o nás.Ze začátku se omlouvala,pak chvilkama bylo takový to trapný ticho,nevěděla,co říkat,atd. Já jsem se snažil byt klidnej a čekal jsem,co z ní vyleze.Moc toho z ní nakonec nevylezlo a když už si nevěděla rady,tak mě začla objímat,držela mě za ruku,dotýkala se mě,apod...Nakonec mi předala věci,který jsem si u ní zapomněl.Pak už jsme se jen rozloučili a jeli domů....
druhej den,když jsem se probil,tak jsem měl na mobilu sms. Napsala mi ji ve 4h ráno. Stálo v ní něco v tomhle smyslu. "Celou noc na tebe myslím a nemůžu spát,pořed na tebe myslím, a že se mi omlouvá,že mě budí. Pak napsala,že když tak leží v posteli,že si vzpomíná na chilky,když jsem spal u ní a jak jsme se ráno spolu probouzeli atp. Poté mi dala otázku,,čím to bude,že ty vzpomínky jsou silnější a silnější?,A zakončila to tím,že ta schůzka byla komplikovaná,ale zároven pěkná a že člověk je strůjcem svýho osudu" ( tu závěrečnou pasáž jsem nepochopil,co tím vlastně chce říct) ...
Další den jsme si pak chvílu povídali po ICQ. Pak jsme se dostali nějak k našemu problému. Ona psala,že potřebuje čas,na to si to všechno srovnat a že to na ni bylo všechno rychle,že na to není zvyklá a že doufá,že se to třeba za měsíc spraví a bude mít jasno apod. Což už mě celkem vytáčelo,že píše dokola furt to stejný,tak jsem se jí pak napsal něco ve stylu,aby se nebála,že jí ten čas na rozmyšlenou dám,at si klidně přemýšlí měsíc nebo půl roku,že mě je to už jedno a nehodlám to už řešit,že stejně se to nikam nepohlo.. že ted se vrátím ke svýmu starýmu životu a budu si užívat každej den tak jako dřív... A že až na něco přijde,tak at se mi ozve....
Možná jsem byl moc tvrdej,ale mě to tak přišlo jako nejlepší řešení. Přijde mi to jako taková hra,zkouší,co vydržím apod. ..V jednu chvílu dělá náznaky,že to bude ok a pak zase váhá atd. Tak jsem se ted naštval a vytáhl do boje jiný zbraně...hodně mě ted inspiroval ten rashův článek,tak se pokukusím pár radama řídit....
Od autora blind