Můj příběh usmíření

Žijete si poklidný život, užíváte si kvetoucího vztahu se svou novou přítelkyní, vše je jak má být. Ale ejhle, ze dne na den vás začne ignorovat, chová se divně a situace ve vztahu je nakloněná spíše na tu špatnou stranu. Co se jen stalo?

Jak jsem zachránil svůj vztah

Nedávno jsem si prožil zajímavý příběh, o který se s vámi chci podělit. Mé řešení snad poslouží někomu jako inspirace.

Tři týdny jsme s přítelkyní postupně rozvíjeli vztah, po všech stránkách jsme byli spokojeni a v pátek před osudným víkendem jsme spolu ještě flirtovali a užívali si radovánek, které ke vztahu patří. Na následující dva dny jsme měli být oba součástí týmu, který jel na turnaj. Tam se to celé zvrtlo. Přišel jsem si popovídat a její odpovědi byly stručné. Téměř celý den byla s kamarádkami a s dalším spoluhráčem, se kterým se dobře bavili. Ani by mi to nevadilo, kdyby se mi věnovala, ale opravdu jsem z ní nedostal jediný úsměv za celý víkend. No, a aby toho nebylo málo, cestou domů ve vlaku se tulila k tomu spoluhráči. Nejsem žárlivý, ale jen v případě, že i po takovém flirtíku má oči stále pro mě.

Říkal jsem si, že vztah právě skončil, ale proč by tak rychle šla za jiným, když ještě v pátek byla úplně v pohodě? Chtěl jsem jí dát ještě malou šanci a přemýšlel jsem, jak to udělat. Muselo to být něco, co zahraje na její city tak, aby na mě musela myslet a chtěla se vrátit. Připravil jsem si dialog, protože jsem si dokázal představit, jaké budou její odpovědi v které situaci. Naplánoval jsem si, že jí nechám dva dny přemýšlet a poté se do toho pustím. Takže jsem si na ní ve středu počkal před domem, až půjde ze školy. A takhle celý rozhovor proběhnul, přesně podle plánu.

„Ahoj, co ty tady?“

„Ahoj, potřebuju tvoji pomoc.“

„A o co jde?“

„Někoho tady hledám.“

„A koho?“

„V týhle ulici bydlela jedna hodná a milá holka. Co ti budu povídat, takovou by si přál každý kluk. Sice nebyla dokonalá, ale která holka je, že. Strávil jsem s ní hodně času a nelituju toho. Hodně mi na ní záleželo, ale o víkendu jsem byl pryč a ona se mezitím odstěhovala a nedaří se mi ji najít. Nevíš o ní něco? Jmenuje se /celé jméno slečny, se kterou mluvíte/.“

V tuhle chvíli se vám může dostat kladné a záporné odpovědi. V případě kladné by to znamenalo, že se vám třeba bude chtít omluvit. Pokud se ale chovala tak jak se chovala, pravděpodobnější je záporná odpověď. Tady je zase moje situace.

„Ne, nevím.“

„Opravdu ne?“

„Ne.“

„To je škoda. Kdybys ji náhodou potkala, anebo se ta holka se vrátila, dej jí prosím tenhle dopis.“

Předal jsem jí dopis a s odměřeným pozdravem jsem odešel, aniž bych se otočil. Sice mě lákalo vidět její reakci, ale tím by se celý efekt dal pokazit. Měl jsem předem připravený dopis. Obálka nadepsaná jejím jménem a adresou, jako bych jí chtěl poslat poštou, ale bez známky. Uvnitř přeložená A4, v jejíž horní polovině bylo napsáno: Smířeno. Odpuštěno. Zapomenuto. A kousek pod tím mé jméno. Ano, někdo z vás v tom jistě poznává tip z tohoto webu. Hned vysvětlím, proč jsem si ho vybral a zároveň děkuji jeho autorovi.

Musel jsem počítat i s kladnou odpovědí, v tom případě bych řekl něco jako: „To jsem překvapený. Potkal jsem někoho, kdo vypadal jako ona, ale ignorovala mě a nejevila snahu navázat kontakt.“ No a poté už by bylo asi na místě přejít normálně do přítomnosti a promluvit si s ní o tom, co se stalo a jak se to bude řešit. Pokud se usmíříte, je to dobré. Pokud ne, je vhodné použít připravený dopis a odpochodovat stejně jako jsem to udělal já.

Když jsem dorazil domů, naschvál jsem se přihlásil na ICQ a čekal, jestli se ozve. Párkrát se během odpoledne objevila, ale zase hned odešla. A večer se opravdu ozvala. Chtěla to ještě probrat, tak jsem ji navrhnul termín, který by jí měl z části vyhovovat (v tu dobu normálně chodí ven s kamarádkou) a ještě provokativně napsal, že pokud ji na tom záleží, tak si čas udělá. No a dál si to jistě dokážete představit. Chtěl jsem slyšet upřímnou omluvu, chtěl jsem slyšet i důvod. No a pak mi skončila v náručí, happyend.

Teď vysvětlím pár věcí, na který se tenhle můj způsob měl zaměřit. Dopis jsem jí dal proto, aby měla v ruce něco ode mě a mnohem víc jí to nutilo přemýšlet o mně. To, co jsem napsal dovnitř, bylo rozloučení, kterým jsem dával najevo svou důstojnost. To, že se rozloučíte strohým čau a bez otáčení odejdete, ji ujistí, že to co jste právě řekli a udělali, myslíte stoprocentně vážně. Navíc, co asi udělá holka s obálkou, která je nadepsaná jejím jménem? No jasně že jí otevře, jak jen bude mít příležitost. 

A na samotný závěr ještě upozorním na pár důležitých věcí. Pokud budete chtít vyzkoušet tenhle způsob, je dobré si řeč aspoň trochu připravit, protože člověk je pak nervózní a občas neví, co říká. Během své řeči pak nenechávejte mezi větami mezery, aby nemohla nic říct. Pokud ten text neodrecitujete, jako kdybyste ho četli z papíru, ale přidáte trochu emocí, pak bude efekt zase o trochu jiný. A nesmíte to na ní vychrlit moc rychle, mohlo by se stát, že to nepochopí nebo něco přeslechne. Dobré je dívat se jí při tom do očí, aspoň si lépe uvědomí, co si o ní myslíte. A pokud se vám později ozve a bude se chtít vrátit, buďte trochu tvrdí. Přece se sebou nenecháte zamávat a pak ji jen tak vezmete zpátky. Stůjte si za osobním setkáním, vysvětlením a případně ji můžete říct něco vhodného, tohle jsem použil já.

Důvěra, upřímnost a věrnost. Tři nohy trojnožky. Víš, co se stane, když jednu z nich uřízneš

No jasně že stolička spadne, stejně jako váš vztah, to jí snad dojde. Nevím jak pro vás, ale pro mě jsou tohle tři zásadní věci ve vztahu, který má něco vydržet.

Komentáře

chybi nejdulezitejsi..
 od autora lazy-boy
Bez nadpisu
 od autora Klára
Bez nadpisu
 od autora Nataly
Bez nadpisu
 od autora Moon
Bez nadpisu
 od autora OffTopic:))
Bez nadpisu
 od autora Archeopteryx
Bez nadpisu
 od autora ax
Ummmm tak to ne
 od autora Fucksticks
Bez nadpisu
 od autora aurelian
Neznám všechny okolnosti...
 od autora History