Můj příběh začal včera kolem poledne. Doma jsem zrovna něco kutil na počítači a rozhodl jsem se, že vyrazím na oběd. Říkám si - nejpozději za půl hodiny jsem zpět. Kdybych jen tušil, co mne čeká...:)

Jak si to tedy mířím na oběd, tak koukám, koukám, z úřadu práce, který je kousek od mého domu, vychází slečna, věk asi kolem 22 let. Vypadala trošku dezorientovaně a míří si to směrem k zastávce tramvaje. Já, ač jsem původně chtěl jít na oběd jinam, jsem z neznámého popudu změnil názor a nasedl společně s ní do tramvaje. Tímto rozhodnutím jsem významně ovlivnil průběh celého svého dne.

Když už jsem tedy do té tramvaje nasedl, říkám si: „No nic. Zjistím, zda mne můj instinkt neklame a seznámím se s dotyčnou slečnou." Dívka si stoupla kousek od řidiče. Já si stoupnul hned přede dveře.

Získejte snadno ženu. Chcete aby po vás ženy začaly toužit? Odhalte tajemství přitažlivosti, získejte vyšší sebevěd…

Jak na muže? Stydím se oslovit někoho pro mne neznámého. Zkusila jsem experiment. Od té doby se cítím více..

Video návody na balení žen. Líbí se Vám žena na ulici, ale nevíte, jak ji oslovit? Nevíte, jak co udělat, když po…

Já: „Slečno proč tak zamračeně?"

• Tahle je věta kupodivu i docela zabírá. Když ale použijete větu: „Proč tak smutně," je to většinou cesta do pekel. Detail, ale důležitý. Tuhle větu, už většinou holky totiž slyšeli x-krát a jsou na ni doslova alergické. Takže opatrně. :)

Slečna se smutně usmála a prohodila něco v tom smyslu, že prostě nemá zrovna šťastný den.

Já: „Je to obtížné sehnat práci, že?" Soucítit a naslouchat.

Ona na to, že je obecně těžké dnes sehnat nějakou slušnou brigádu. Znenadání ve mně vyvolala pocit, že jí prostě musím pomoci. O žádné vhodné brigádě jsem ale bohužel zrovna nevěděl. Poradil jsem ji tedy alespoň jednu brněnskou agenturu, kde mají docela širokou nabídku brigád. Pomáhat

Mezitím jsme se už dostali asi o pět zastávek dále a já už se chystal vystupovat. Proč si ale nezpříjemnit jinak nudný oběd, že?

Já: „Už jsi byla na obědě?"

Ona: „Jo jo, už jsem obědvala v Menze."

Já: „No já na oběd zrovna mířím. Znám tu jednu hospůdku, kde dělají vcelku dobrá meníčka. Mám nápad, co kdybys šla se mnou? Já totiž hrozně nerad obědvám sám. Dáš si třeba kavčo. Nespěcháš nikam, že?"

Ona: Podívala se na mne a po asi 2 sekundách zaváhání odpověděla: „Nespěchám. Tak jo."

Vystoupili jsme a vešli do hospůdky. Já si dal oběd a Evča (to bude teď její krycí jméno pro čtenáře z jistě pochopitelných důvodů) si dala kafe. Nejprve jsme si povídali o tom, co kdo už dělal za brigády, pak chvíli o škole. Studuje druhým rokem vysokou. Každý z nás dal do vínku pár zajímavých historek a hovor plynul a plynul.

Ve spoustě věcí jsme si rozuměli. Atmosféra se pomalinku začínala uvolňovat. Bylo vážně zajímavé sledovat, jak jsme se postupně z obecné roviny hovoru dostávali do stále osobnější a intimnější sféry.

Když byla nálada v nejlepším, tak zcela mimoděčně pronesla něco jako: „Jó to můj přítel má podobné..." Někde hluboko tam uvnitř se ozýval malý hlásek: „A do háje, zase další kamarádka." Nicméně v duchu hesla: Každý někoho má, dokud není se mnou, jsem to hodil za hlavu - přece to nevzdám.

Asi v pět večer jsme se vrhli i do alkoholu. Já si objednal pivo a ona dvě deci vína. Pak přišly na řadu vztahy. 

Ona: „Myslíš, že někdo může milovat dva lidi?" Že by se do mě tak rychle zamilovala? To jsou mi věci. Jsem vážně dobrý, ne?

Já: „Myslím, že je to individuální a možné to je."

Ona: „No já jsem před pár týdny potkala jednoho..." Sakra, tak nic 

Postupně se mi pak svěřila, že ona je věřící, a kluk, se kterým chodí již dva roky je její "první". Ten kluk, kterého poznala, ji není úplně lhostejný, ale neví, co s tím. Nic s ním prý ale neměla. To nic si už teď dokáži docela živě představit. ? Sama si říká, že by ráda zkusila i něco s někým jiným a užila si tak v době, kdy ještě nemá závazky (děti, rodinu a tak). Má totiž strach, že později by na ni dolehl pocit, že o něco přišla. Já věděl, že to nemám vzdávat.

Ona pak vykládala o tom, že vztahy, které měla, byly vždy nejprve kamarádské a teprve potom něco víc. Já jí povídal, že u mě to bylo přesně opačně. Že mne právě přitahují ženy, které se řídí více impulzivně, jsou spontánní a ani s intimnostmi moc neotálejí. Jak se později ukázalo, tohle pro ni byla výzva, které je třeba se chopit. To je opravdu pravda. Na psí uši. Na druhou stranu vím, že sex mezi dvěmi lidmi vybuduje pouto. Proto je třeba si partnera vybírat hodně pečlivě. A tohle jsem zcela jistě říkat neměl, sakra.

Seděli jsme s Evčou sice stále naproti sobě, ale oba dva jsme začínali být čím dál více nakloněni k sobě. Jakoby pomalu mezi námi vznikala jakási magická přitažlivost. A začali jsme se vzájemně chytat za ruce. Tu z důvodu zjišťování, kdo je má studenější, tu z důvodu pokusu o "výklad z rukou" či pokusu masáže. Každá vhodná záminka se počítá. Vzájemné pohledy se prodlužovali a atmosféra houstla. Tu Evě znenadání zazvonil telefon. Z hovoru jsem vyrozuměl, že to je její přítel.

Eva: „Dnes vážně nemůžu, už něco mám... Potkala jsme Káťu a jsme teď na kafi... Nevím jak dlouho se zdržím. Tak ahoj". To mne zalichotilo. Když už kvůli mně lže, je to na dobré cestě.

Kolem půl osmé večer (po 6 hodinách!!!) jsme se domluvili, že takto společný večer nemůže skončit a že se tedy vydáme ke mně domů. V tramvaji pak Evča zjistila, že má na mobilu zmeškaný hovor od kamarádky, která na ni ve městě čekala, protože byly domluveny na cvičení. Pokud ve vaší přítomnosti žena zapomene na čas a na jiné povinnosti, je to dobré znamení.

Cestou ke mně jsme se ještě zastavili u výlohy. Já se celou dobu choval decentně - žádné intimnosti. Ona se na mne ale znenadání podívala a začala mne vášnivě líbat. Tedy, to jsem vážně nečekal. Už jsem tušil, že večer bude zajímavý.

Po ujití asi 5 metrů mne chytla za ruku a pronesla: „Dej mi ještě pusu," a vášnivé polibky pokračovaly postupně až k místu, kde bydlím. Začalo děvče překvapovat.

Nakonec neodolala ani mé nabídce na romantický pohled na Brno ze střechy mého domečku. Mimochodem je to moc pěkné místečko. S jednou slečnou jsme si to tam kdysi "rozdali" za přihlížení okolo bydlících lidí. Pravda, že tomu 6letému chlapečkovi a jeho babičce jsme asi způsobili doživotní trauma.  Na střeše pak pokračovalo další "sbližování". Že by tam ta sexuální ta energie přetrvávala?

Když jsme pak v objetí dorazili ke mně do bytu, tak mne začala divoce svlékat a byla podstatně více aktivnější než já. Schválně jsem se maličko snažil držet zpátky a mít tak vše pod kontrolou. Přeci se nenechám svést ženou, ne?

Chtěl jsem se dokonce i zmínit o tom, jestli si je opravdu jistá, zda "to" chce. Ani nevím, co mě to napadlo - hold asi pocit zodpovědnosti. Nebo jsem tušil, že čím víc budu dělat drahoty, tím více mě bude chtít.

Nakonec, ani nevím jak, jsme skončili oba dva nazí v posteli, kde vzájemné doteky rukou i ústy (tedy jen mými.  ) pokračovaly. Pak se náhle ale "cosi" zvrtlo.

Nejprve mluvila o tom, že se bojí, že vypustila prášky - prý to je psychický blok. Přesvědčování nepomohlo. A věřte mi, že přesvědčovat umím. :) Ona na to, ať se nezlobím, ale že prostě nemůže. Nejdřív si myslela, že by to chtěla, ale najednou ji v tom cosi brání. Prostě prý asi nedokáže být nevěrná (to pětiminutové hledání kondomu tomu asi taky nepřidalo, pomyslel jsem si). Pak se mně Evča ještě otočila.

Eva: „Ty Péťo, a to pouto, o kterém jsi mluvil. To pouto vzniká i při líbání?" (Já to věděl, já to věděl, krůtí brko, že jsem se o tom zmiňoval. Sakra Sakra Sakra.)

Nebýt toho konce, mohl to být naprosto báječný a neopakovatelný den se skvělým finále. Na pohádky jsme už ale velcí. Škoda přeškoda.

A poučení?

• Když orální sex, tak trvat na "ja tobě a ty mně" (stará dobrá 69).
• Nezačínat si nic s citově nevyrovnanými či zadanými osůbkami (na to jsem obzvlášť já expert... Ach jo, to to bolí...).
• Mít stále při ruce kondom.
• Když už musím říkat, že sex mezi dvěmi lidmi vybuduje pouto, tak to VŽDY říkat až PO.
• A hlavně - nedat se tak snadno.

Názor baliče

Čím více si tento článek pročítám, tím více na mne působí celá situace dojmem, že bylo vše ze strany ženy naplánováno. Ženy si všímají prostředí okolo sebe. Takže ani Evče (z osobních důvodů se mi tohle krycí jméno ani trošku nezamlouvá) nemohlo uniknout, že jí ten muž balí.

Navíc Evča je žena, která prožívá krizi se svým klukem. Dokonce se zmiňuje, že se zamilovala do někoho jiného. Po chvilce ovšem dodává, že to není náš muž. Celé to na mne působí dojmem, že je to právě Evča, kdo řídí situaci. Sama již tuší, že se k něčemu schyluje. Žádný chlap s ní přece nebude tak dlouho jen tak pro nic za nic. Úspěšní samci pořád někam spěchají a nemají čas. Ale tenhle má. Proč? Evča zná odpověď.

V momentě, kdy zazvoní telefon, přichází důležité rozhodnutí. Bude následovat další z řady večerů s přítelem, nebo něco jiného s člověkem, kterého jsem právě poznala? Přítel nakonec padá. Příležitost jako je dnes se přeci nevidí každý den.

Nebudu vše příliš protahovat - v momentě, kdy se dostaneme k jednostrannému orálnímu uspokojení, nastává zvrat. Z pohledu muže nepředvídatelný, ovšem z pohledu ženy zcela zřejmý. Muž se ukázal jako příliš slabý. Víceméně se redukoval na pouhou kořist, kterou lovec (žena) bez problémů uloví a využije ve svůj prospěch. On jí může přinést uspokojení, ale ona ho nenechá dokončit rozmnožovací akt. Je si totiž jistá, že on to na ní nebude vyžadovat. Proto si to může dovolit.

Samice je uspokojena a nechává samce být na pokoji. Nemá potřebu s ním jakkoli pokračovat. A samec? Bude hledat své chyby. Chyby, které neměly pražádný význam. Jeho největší a současně jedinou chybou, kterou ovlivnil celou situaci bylo to, že se prokázal jako kořist. Byl uloven.

Nejspíše se vám můj pohled zdá poněkud surový. To je však zapříčiněno tím, že jsem s ženou podobného ražení měl půl roku co dočinění. Během této doby mi mimo jiné vysvětlila teorii lovce a kořisti. Tento příběh je zářivým příkladem oné teorie.

Komentář psychologa

Moje hodnoceni Evči - na chvíli ji dotyčný muž zprostředkoval otevření jejího dosti konzervativního systému hodnot, trochu víc svobody, kontakt s vlastní touhou po menší svázanosti, po svobodě, po touze poznávat, experimentovat, zažívat nové věci, ale v určitém bodě to dotyčný přestřelil, a už s tou její svobodomyslnou a experimentující částí osobnosti ztratil "raport"(, jak říkají psychoanalytici) = kontakt a ona se zase zavřela, vládu zase převzala její konzervativní část osobnosti... která je obvykle u kormidla.

Vtip je v tom, ze Evča by potřebovala takové lekce v osvobozování pravidelně, aby se mohla změnit.