Moje zkušenost je přesně opačná - takovouhle odpověď jí řekne spontánně (aniž by si četli tento web) 9/10 mužů. Pro první konverzace je ideální naprosto netradiční téma a netradiční typ rozhovoru, cílem je utkvět jí v paměti. Svoje jméno neříkat, dokud se na něj sama nezeptá (proč jí ho vnucovat?), dokonce i když se mi představí sama ("já jsem Petra"), odpovím s úsměvem "ahoj Petro" a opět ji testuju, jestli se mě na to jméno zeptá nebo ji to nezajímá. A ještě poznámka ke jménu - naučil jsem se na jméno na začátku rozhovoru neptat. Známe se tak málo, že necítím potřebu ji oslovovat, a upřímně mám problémy si to jméno zapamatovat (ona většinou taky, co tak pozoruju) a ptát se podruhé ("...já už jsem to zapomněl") je extrémně trapné :)

Souhlasim s Lvicetem. Popsany tip je neco, co intuitivne udela skoro kazdy --> nezaujme. Lvice: za tvuj prispevek velice dekuji. Obsahuje (pro me) daleko hodnotnejsi informace, nez tip samotny.

A co bys jí teda na to řekl???