Dvě úrovně partnerské komunikace

Během života ve vztahu postupně zjistíme, že některé věci není potřeba vyslovovat nahlas, aby je žena věděla. A stejně tak i my víme věci, které žena nemusela vyslovit. Je to tím, že existují dvě úrovně partnerské komunikace. Pojďme se na ně podívat.

Probíhá u vás i neverbální komunikace?

Když jsme se ženou ve vztahu čtyři až pět měsíců, již pomalu končí fáze poznávání. Oba se rozhodujete, zda má cenu s tím druhým pokračovat. Pokud má pro vás vztah smysl, řeknete si v duchu „ano“. I když to ani jeden z vás nevysloví, oba víte, že se ten druhý rozhodl právě takto.

Od této chvíle nastává období, kdy nevyslovené věci budou ve vašem vztahu hrát velmi důležitou úlohu. S partnerkou se znáte natolik, že jsou vám blízké její myšlenkové pochody a stejně tak i řeč těla. Rovněž znáte její chování a uvažování v konkrétních situacích. Proto dokážete často předem odhadnout, na co zrovna myslí.Někdy se vám to dokonce povede přesně vyslovit či jí nějakým způsobem doplnit.

Protože tato komunikace probíhá v podstatě „sama od sebe“ a vy jí přijímáte automaticky, aniž byste museli používat slovní či psaný systém, říká se jí komunikace 

analogová. Druhým typem je překvapivě komunikace digitální, tedy mluvená či psaná. Roli set-top boxu v ní hraje váš mozek a naučená schopnost psaní a čtení v konkrétním jazyce.

Důležitým faktem je, že analogová komunikace je nezávazná a spíše mnohoznačná. Žena může tušit, že se nějak cítíte, že nad něčím přemýšlíte apod. Ale dokud to sami neřeknete, jsou to jenom její pocity. Stejně tak u vás. Můžete tušit, že vám v něčem lhala, že vás podvedla nebo naopak, že pro vás chystá úplně báječný dárek k narozeninám. Dokud to ale nevysloví či informaci nezískáte jinak, nikdy si nemůžete být jistí, že tomu tak opravdu je.

Oproti tomu digitální komunikace je mnohem jednoznačnější a především závaznější. Klademe jí větší důraz, orientujeme se podle ní. A co je horší, nemůžeme ji vzít zpět. Jakmile něco vyslovíme před ženou, již to nikdy nevezmeme zpět, i kdybychom to stokrát zlehčili nebo jí řekli, že to byla legrace.

Z předchozího odstavce by nám mělo logicky vyplynout, že zkrátka nemá cenu ženě říkat všechno, hlavně ne to pro vztah nevýhodné. Žena může cokoli tušit, ale dokud jít to neřekneme či si to nějak nezjistí, neví to. Takhle se třeba žena může lehce po čtyřletém vztahu dozvědět, že muž byl na začátku panic. I když si to možná po první postelové zkušenosti myslela, neměla jistotu.

Problémem je zjistit, kde je ona míra toho, co říkat a co ne. Hodně párů se řídí heslem: „Zatloukat, zatloukat, zatloukat.“, ale pak tu také jsou tu milovníci upřímnosti, kteří raději řeknou vše, čímž si uleví, ale riskují hádku či dokonce konec vztahu. Obě tyto krajní hodnoty vedou postupně ke konci vztahu.

Zatloukači se postupně budou cítit partnerovi odcizení, a tak se raději než partnerovi budou věnovat něčemu jinému, nejčastěji práci. Muži, kteří mají spíše tendenci k zatloukání, postupně přestávají se ženou spát. Pak vzniká vztah, ve kterém mají partneři sex jednou, dvakrát měsíčně, pokud vůbec. I kdyby žena vůbec nic netušila, tohle jí bude dost nepříjemné a časem nabude přesvědčení, že je lepší najít si někoho jiného. Hádkám pár stejně neujde, jenže místo podstaty problému se budou hádat o trávení společného času a o tom, zda žena je či není přitažlivá.

Upřímní partneři na druhou stranu zapomínají na jednu poučku, a sice, že upřímnost je skvělá vlastnost, ale ohleduplnost je ještě lepší. Pokud říkáte své partnerce vše naprosto do detailu, musíte být ohromně čestní a ona velmi tolerantní, aby vám to fungovalo. Hádkám se určitě čas od času nevyhnete a jakmile řeknete více zraňujících (tedy upřímných) věcí najednou, žena se s vámi rozejde.

Je to tedy o tom najít tu správnou míru. Pokud vám něco na partnerce vadí a ona to může změnit, jemně jí to řekněte, i kdybyste měli riskovat hádku. Když jí budete ubezpečovat, že je v pořádku, že jí neustále volají její kamarádky, že se vám její matka vměšuje do života či cokoli jiného, ona sama jen obtížně pozná, že vám to skutečně vadí. Většinu problémů máte možnost vyřešit ještě mnohem dříve, než stačí propuknout a dusit vás ve vztahu.

„Jak mám vědět, co si myslíš, když mi to neřekneš?“

Vždy existuje dohoda či kompromis. Stačí jí to říct včas a správně.

Komentáře