Někdy může být holka nervózní ze situace nebo se necítí zrovna ve své kůži, potřebuje na sbalení čas... Samozřejmě, že asi dokážeš dost dobře odhadnout, kde bude snaha marná, ale v některých případech se to nemusí hned týkat jejího nezájmu. Možná nezájmu o "rychlovku".[S08]

No mně třeba přijde, že řada tvých odpovědí na dotazy v diskuzích vyznívá celkem ironicky a tazatel z toho musí mít pocit že je totální debil když se na něco takového ptal a nebylo mu to jasné samo od sebe apod. Myslím že radění je situace odlišná od balení a je lépe přitom vystupovat diplomatičtěji. Příliš drsná odpověď řadu lidí akorát naštve a odradí od dalšího vyptávání a k užitku nepovede, protože uražené ego automaticky vše zavrhne a není schopno přijmout pravdu. Diskuze přeci neslouží proto, aby si zúčastnění honili ego stíráním těch druhých, ale aby se vyměňovaly rady a informace ku prospěchu všech. Při radění je potřeba postupovat trochu psychologicky tak, aby si dotyčný uvědomil chybu, ale přitom si nepřipadal jako blbec že ji udělal. Toť můj názor. Ty extrémní diskuze na šílený témata s největší pravděpodobností vyvolávané vtipálky vydávajími se za jinou osobu jsou samostatná kapitola :-) Problém psaného slova je rovněž samozřejmá komplikace.

Řekl bych, že to dobré vaření oceníš už mnohem dřív, než v 70 [S04]

To, co jsem napsal, platilo celou dobu průběhu, co jsem kdy s holkama měl, tzn. od nějakých 17 výše, od nějakých 22 to byla prakticky nutnost. Znovu opakuji a připomínám, že samozřejmě v případě, že člověk chtěl holku s mozkem, a ne slepici. Ono jen tak mimochodem, pokud ta 17-letá tímto způsobem píšící Tereza skutečně existuje, dost pravděpodobně bude také patřit k těm, co je namachrovaní blbečci nezajímají, ale ocení někoho, kdo má i ve 20 nějakou úroveň. Ale když je tu pro vás jen zkratka sebevědomí = předvádění se, váš boj. Skutečné kouzlo je úplně jinde.

Co se týče těch rozvodů, důvodů k nim, počtům nezaměstnaných násilníků a ožralů, tak v tom jsi totálně mimo. Ještě se tak dají brát jiné věci, které píšeš, ale o tomhle nevíš ani zbla. A co se toho hraní divadla týče? Chytrá holka pozná i to, a nikdo nevydrží hrát divadlo věčně, proč by to také dělal. Takže jestli to má být zase jen akce "pro čárku", prosím, na jednu,dvě, tři noci se to třeba nepozná, ale z hlediska případného vztahu? Škoda snahy, to už je jednodušší nic nehrát a tím nic neriskovat. Proč bych měl balit holky na nějaké divadýlko, když je můžu sbalit i bez divadýlka. Bez ohledu na věk.

A jen tak mimochodem, jestli je ti 24, tak to jsem tě tedy dost přecenil.

S první částí s Reaperem částečně souhlasím. Každý si musí prožít svůj život, v každém věku je to trochu jiné, i příroda to tak zařídila. Mladší lidi se musí "rozmnožit", starší touží po klidu, oceňují jistotu. A taky bilancují, proč jejich vztahy třeba ztroskotaly. A tam ty jejich rady zase nejsou úplně od věci. Často jsem o tom přemýšlela a vždycky mě napadne příklad lidí, kteří se brali třeba v mladém věku a jejich manželství vydrželo. Určitě se drželi osvědčených postupů. My, co jsme víc jeli podle momentální situace, jsme víc tápali a mnohdy si i víc natloukli. Na druhou stranu byl náš život určitě bohatší (v pozitivním i negativním slova smyslu), měli jsme větší problémy s péčí a výchovou dětí. V pozdějším věku, když už člověk "přijde k rozumu", se taky vhodný partner hledá hůř a je to takové naskakování do rozjetého vlaku. V době, kdy si tvoji vrstevníci užívají potomků, klidného života, ty chodíš po seznamkách a diskotékách. Zase je k tobě většinou příroda milosrdná a dýl ti vydrží mládí... Jako každá mince, i tohle má dvě strany.
Asi taky záleží na tom, co kdo preferuje. Kdo je vyložený bohém, má třeba i takovou profesi, která jde těžko skloubit s rodinou a děti mu nechybí či po nich netouží, může žít volněji. Ale i on v určitém věku ocení stabilní vztahy. Kdo je rodinný typ, bude asi brzy spěchat do vážnějších známostí a i jeho způsob vztahů bude jiný.
Problém asi nastává v okamžiku, kdy člověk třeba po špatných zkušenostech rezignuje na hodnotnější vztahy včetně založení rodiny. Těžko se to dohání, biologické zákonitosti (plodnost, energie, flexibilita), které jsou potřeba ke zplození, ale i výchově další generace, se tak úplně ošidit nedají.
Jedna moje kámoška to takhle po jedné špatné zkušenosti oddalovala a oddalovala, zavírala oči před tím, že i vztah patří k životu, prostě nic nedělala, zavřela se do práce... Najednou ze zdravotních důvodů už děti mít nemůže. A i kdyby se jí to povedlo, nemá partnera. A i kdyby měla chlapa na "inseminaci", je to zase jen poloviční řešení. Pokud chce mít pohodu a pohodové děti, musí jí s nimi někdo pomoct. Musí mít partnera. A partnerský vztah se buduje určitou dobu. Potřebuje čas. Kámoška "proflákala" nejvhodnější léta prací. Někdo jiný je třeba promarní nezávaznými vztahy, při kterých se nenaučí, jak spolu žít apod. Když se mě kamarádka zeptá, co dělat, je to na roky. Ne řešení, které se dá udělat během chvíle.

Anebo naopak, když založíme rodinu příliš brzy a nevhodně, průšvih. Důsledky našeho konání nám zůstanou prakticky navždy.
Vyplatí se i tuto oblast života tak úplně nepodceňovat.
Obrazně řečeno - vařit se holka naučí. Ale musí mít k tomu předpoklady. A chlapovi se vyplatí, když se je naučí odhadnout.

Ačkoli jsou to věci, které patří spíš do oblasti evoluční psychologie a které nemůžeme tak úplně ovlivnit, stojí za to se nad nimi aspoň zamyslet. Aby byla šance vyhnout se chybě. Naše generace tolik informací ani možností neměla.