Jak to vidí slečna (9)

Rozchod po druhém rande fakt není žádná katastrofa. Člověk nad tím jen mávne rukou a jde dál. Jenže takhle nad tím asi nepřemýšlí každý. Někteří lidé jsou prostě divní…

Jak se z vás může stát zoufalec

Když jste četli o mým vztahu s Milošem, tak jste asi dost kroutili hlavama. Pár lidí mi dokonce psalo, jak se ve mně zklamali. Tak jsem řekla, že to trochu vysvětlím.

Každá holka má v hlavě pečlivě ukrytý svůj sen o princi na bílým koni. Chceme být obdivovány, loveny. Jenže jak dospíváme, tak se naše sny rozplývají. A pak se objeví někdo, s kým najednou všechno ožije. Jako malá jsem vždycky snila o krásným chlapovi s krásným autem. Jenže od snění k realitě je pěkně daleko. Sny se postupně rozplynuly a já přestala doufat, že se pro mě někdy někdo najde.

Miloš ve mně obnovil ten dětský sen. I když byl trubka, tak jsem ho prostě chtěla. A sami vidíte, jak to dopadlo… Můj vztah s Milošem skončil se zvukem pomačkaného plechu.

Emoce jsou někdy pěkná mrcha. Jak rychle jsem se do Miloše zamilovala, tak rychle jsem to s ním v duchu skoncovala. Stačil na to jeden den plný nadávek a vše bylo za mnou. Ale on tenhle názor viditelně nesdílel. Když jsem se mrkla na svůj profil, nalezla jsem tam od něj čtyři vzkazy.

  1. Ahoj kočičko. Moc moc moc promiň za ten včerejšek. :( Nechtěl jsem se s tebou rozejít.
  2. Ahoj. Fakt mě to mrzí. :( Nechceš to ještě zkusit?
  3. Autí bude v pohodě. :) Ale chybíš mi do něj ty. :(
  4. Kočičko!!! Napiš prosím!

Přečetla jsem si vzkazy a poděkovala bohu za to, že ho nenapadlo otravovat mě po telefonu. Bůh však nebyl na mé straně a telefon začal téměř okamžitě zvonit. Hm, co teď? Po tom, jak se zachoval, se mi to fakt nechtělo brát. Po půl hodině mi ale došlo, že se jen tak nevzdá. No co, jdeme na to.

„Ano?“

„Ahoj kočičko. To jsem moc rád, že jsem se ti dovolal.“

„Hm.“

„Chci se ti za všechno omluvit. Choval jsem se jako debil.“

„Já vím.“

„Promiň. Chceš to se mnou ještě zkusit?“

„No, víš…“

„Prosím, moc prosím.“

„Asi ne. Neklapalo by to.“

„Prosím, prosím, prosím.“

„Promiň.“

Musela jsem mu to zaklapnout, abych dál neposlouchala jeho omluvy a žadonění. Bylo to fakt naprosto příšerný. Ten kluk snad nemá žádnou sebedůvěru.

Zkoušel to ještě pár dní. Mazala jsem důsledně maily, neodpovídala na SMS, nezvedala telefony. Co dodat. Fakt jsem nevěděla, co jinýho dělat. Nechtěla jsem ho ranit, on sám se se mnou rozešel. Nebudu se k němu vracet po tom, jak se ke mně zachoval a jak žadonil.

Kluci, neproste holky na kolenou, neomlouvejte se jim tisíckrát, nelezte jim do zadku. Fakt to nemá smysl. Akorát se stane to, že vás ta holka začne ignorovat a vy ze sebe uděláte hovádko. Žádná holka nechce chodit s klukem, kterej se chová jako chudák.

Komentáře